Ledová tříšť

 Pavla Skřivánková opět dokázala svou obdivuhodnou mozkovou kapacitu.

Jednou o víkendu jsme se rozhodli, že navštívíme místní cukrárnu a dáme si něco dobrého na zub. Tak jsme vešli dovnitř, zamířili k vitríně a rozhodovali se, co si koupíme. Nakonec jsem si koupil sněhové pusinky, Petr Dvořák si objednal větrníky a Marjan Sandev si dal ravaniju se šlehačkou.

Jen Pavla Skřivánková samozřejmě zdržovala jako obvykle. Postávala u skleněných válců na ledovou tříšť a půl hodiny se rozmýšlela, jakou si má nechat natočit. Nejapně se nás ptala: „Hele, mám si vybrat tu žlutou, tu modrou nebo tu zelenou ?“ My jsme na to odpověděli: „Vyber si jakou chceš, hlavně už dělej.“ Pavla řekla: „Když já bych chtěla od každý trochu, aby to bylo barevný.“ A my na to: „Když smícháš žlutou, modrou a zelenou, bude z toho zase jenom zelená, nic víc, nic míň. Tak už si konečně jednu vyber a jdeme!“  Pavla Skřivánková filosofovala: „Ale co když budou mít jinou chuť?“ Tak jsme ji ujišťovali: „Ne, nebudou. Všechno je to jenom obarvená a oslazená voda.“ Tak Pavla Skřivánková řekla prodavačce: „Prosím tu modr… ne, radši zelenou, ne, žlutou ! Ne, počkejte… Vezmu si…. Tu zelenou !“

Prodavačka pobaveně: „Je to vaše konečné slovo, madam ?“ Pavla Skřivánková: „Ne, tak tu modrou. Jo, dejte mi tu modrou.“

Tak nakonec odcházela s modrou ledovou tříští v ruce. Jakmile přitiskla rty na kelímek, zděsila se: „Ty vole, to je studený jako psí čumák.“ A my jsme odvětili: „A co čekáš od ledový tříště, že bude teplá jak Golfskej proud?“ Pavla Skřivánková začala ohrnovat pysky: „Stejně je to hrozně sladký. A při týhle teplotě se to nedá pít.“ „My za to nemůžeme, ty jsi chtěla ledovou tříšť“, opáčili jsme.

Po pěti minutách chůze jsme zaslechli ustrašený výkřik Pavly Skřivánkové: „Jé, ono to shořelo !!!“ Ohlédli jsme se a pronesli jsme: „Ty vole, Skřivule, ty jsi tak blbá, až to bolí !“ Naskytl se nám totiž úžasný pohled na rozlitou (už ne ledovou) tříšť, vedle které ležel ohořelý a zčernalý plastový kelímek. Pavla Skřivánková naprosto nevinně: „Já jsem si to chtěla jenom trochu ohřát zapalovačem.“

Plácli jsme se rukou přes čelo, hodili nechápavý pohled na Pavlu Skřivánkovou a požádali ji o předání zapalovače. „Tohle není hračička pro malý děti.“ Upozornili jsme Pavlínku Skřivánkovou a ubírali se dále k domovu.