Lískulka šla do Radostovic... tedy vlastně do Bratislavy

 Že ne? V tom případě mi vysvětli, jak je možné, že polovina přístupů na Šálkovy stránky je z mailu pavla.skrivankova@chmi.cz!  Nepředpokládám, že Pavlu nějak do hloubky zajímá problematika klimatické změny a green dealu. A kdo jiný má přístup do Pavliny mailové schránky než ty... Když už jsi ji učil posílat hromadné maily a třídit poštu do kategorií, mohl jsi jí taky vysvětlit, že není úplně dobrý mít 15 let (dneska už vlastně 25 let) stejné heslo k mailu. 

Na Pavlině mailu jsem nebyl dobrých 10 let, navíc tehdy měly adresy zaměstnanců ČHMÚ podobu prijmeni@chmi.cz, nikoliv jmeno.prijmeni@chmi.cz. A pokud vím, přístup na stránky je z IP adresy, ne z mailové schránky.

Spíš mi vysvětli, co v mé schránce pohledává 25 let stará fotka mě a Mariána Woleka. To mi tím chceš naznačit, že se mám chystat do hrobu jako Wolek, nebo co?

Dopis přijatý 9. října ve 12:57.

Nevím, tu fotku mi poslal Ivan Obrusník s tímto vzkazem: „Přepošli to prosím Radimovi. On už bude vědět.“ Tak jsem se ho zeptal, proč ti to nepošle sám. Prý ho blokuješ. Mám mu něco vyřídit?

Vyřiď mu, ať si zajde k doktorovi, evidentně už má sklerózu v pokročilém stádiu.
Obrusník si zablokoval mě, ne já jeho.
A omlouvám se, ale nebudu psát srdceryvné memoáry na každé výročí Wolekova úmrtí. Nikdo nechce číst každý rok to samé stále dokola. A o Wolekovi je těžké napsat něco nového, když už je 20 let mrtvý.
Nemám problém se domluvit s kolegy na jeden konkrétní den, kdy nám to všem bude vyhovovat, a jet společně do Bratislavy položit věnec na Wolekův hrob.
Ale fakt nebudu rušit svůj program jenom proto, že zrovna dneska je 9. října nebo 1. května. Já na rozdíl od Ivana pracuji.
To je všechno, co mu můžu říct. Ale pochybuji, že to pochopí, když toho nebyl schopen celých 20 let.

Obrusník prý neví nic o tom, že by tě blokoval. Myslí si, že blokuješ ty jeho. Je na tebe naštvaný, protože jsi mu údajně v létě slíbil, že tam půjdeš, a potom jsi to odvolal. Prý tam byli i Pavla Skřivánková a Libor Černikovský a pomlouvali tě, že jsi nevděčný zmetek, který není hoden titulu náměstek pro meteorologii a klimatologii. Prý ti volala Jana Ardeltová a ty jsi jí to zvedl, ale nic jsi neříkal. Prý to děláš, když někým pohrdáš a nechceš se s ním bavit. Ivan čeká, že se mu omluvíš a že přijdeš alespoň na Mariánovy 80. narozeniny. A jestli ne, tak s tebou prý přeruší veškerý kontakt a už tě nikdy nebude chtít ani vidět, ani slyšet.

 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pavla to trochu přehání

17. dubna 2014 v 14:22 | Lark´s Nest |  Různý kravinky

Dívat se na Václava Dvořáka a Pavlu Skřivánkovou už opravdu přestává být únosné. Kdykoli na ně obrátím pohled, jsou zavěšeni do sebe a líbají se jak o život. V kantýně se vzájemně krmí polévkou nebo zmrzlinou a v jídelně jedí špagety takovým stylem, že každý chytne jednu špagetu do pusy za jeden konec a tak dlouho se přibližují k sobě, až se dotknou rtů toho druhého. Taky jsem je několikrát viděla venku na lavičce, kterak se po sobě plazí vleže a vískají se ve vlasech. Nikterak jim nevadí, že je u toho vidí druzí lidé. Ani během pracovních porad si nedají pokoj. Posílají si papírky se psaníčky a házejí po sobě cukrbliky. Namísto řešení pracovních záležitostí a spravování ČHMÚ si raději prohlížejí katalog a domlouvají se, kam pojedou na dovolenou a jakým volnočasovým aktivitám se tam mohou věnovat. Na stole sice mají notebook a nějaké papíry, ale ty papíry jsou Pavliny dámské časopisy a na tom notebooku projíždějí luxusní e-shopy.

Nejhorší je, když s Pavlou jedeme na nějaký seminář nebo kempink u řeky. Vašek jí volá každých deset minut a milostivá Pavla jen smutně sedí na schodech, kroutí si vlasy a vyznává Vaškovi lásku po telefonu. Neustále mu posílá své "selfies" a po přečtění jeho komentáře radostně skáče po zahradě. Jednou při bouřce nám na chvíli vypadl signál a Pavla byla úplně zoufalá: "Jak se teď dovolám Venouškovi ?" Začala plašit, hryzala si nehty a už-už si chystala dopisní papír, když v tom signál opět naskočil a Pavla se rozplakala štěstím.

Pavla je nejvíce otravná pozdě večer, když jí Vašek pošle zprávu, že už jde spát, a my teprve sklízíme ze stolu a rozestýláme postele. To se pak každému plete pod nohy a vypráví nám, jak se s Venouškem strašně milují, že se jednou vezmou a že už pracují na miminku. Při touze po děťátku však Pavla zapomíná na jednu důležitou věc: klimakterium. Asi si myslí, že je pořád mladá. Jenže jedna věc jsou diety, cvičení a oblékání a druhá věc je biologie.

Smůla je, že se nikdo neodváží Vaškovi Dvořákovi oponovat, protože by nám mohl velice brzy ukázat, kde nechal tesař díru. A Pavle Skřivánkové můžeme domlouvat jak chceme, ta si nic vymluvit nedá. Ta bude ve svatbu s Vaškem a v jejich společné dítě věřit snad i na smrtelné posteli.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pavla hubne do plavek

9. července 2014 v 16:03 | Blesky a hromy |  Různý kravinky

Pavla Skřivánková to už přehání se zdravým životním stylem. Od té doby, co otevřeli letní plovárnu, je to s ní doslova k nevydržení. Začalo to tím, že jsem jí k svátku koupil bonboniéru a ona mi ji omlátila o hlavu se slovy: "Víš, kolik je v tom kalorií ? Já teď nemůžu žrát čokoládu, to bych se v plavkách nemohla ani ukázat."

Každý den chodí do práce ve cvičením úboru a po úvodních formalitách rozloží podložku a začne provádět shyby. Někdy takhle cvičí až do polední pauzy. Veškerou práci za ni vyřizují sekretářky, ze kterých Pavla dělá spíše otrokyně, protože ji musejí poslouchat na slovo a být jí celý čas po ruce. A teď k jejich práci přibylo i nošení ručníků a čepování vody.

Pavla taky nechává po celém pracovišti rozházené obruče a činky. Místo, aby si je uklidila, ještě nás seřve, že ji vůbec nepodporujeme. My zase nechápeme, proč si tu drezuru nemůže nechat na doma. Ale Pavla tvrdí, že že musí využít každou sekundu, a tak v kanceláři trénuje sedy lehy, na záchodě dřepy a v případě příznivého počasí si dává deset koleček okolo zámku.

Polední přestávku dávno netráví tak, jak byla zvyklá - s kávičkou na lavičce - ale protahuje si svaly a svačí svou výživnou stravu donesenou z domova. Přestaly jí vonět obědy z jídelny a kantýny, které jsou, jak říká, plné karbohydrátů. A tak do sebe hustí proteinové koktejly, sójové jogurty a rybí olej.

Nejhorší ze všeho je, že tento svůj životní styl vnucuje i ostatním lidem. Když vidí někoho s koblihou v ruce, okamžitě ho seřve a nabídne mu své nízkokalorické tyčinky. Dokonce navrhla, aby se pracovní porady konaly v tělocvičně, že prý si tam prokrvíme mozek a bude nám to lépe myslet. V pondělí nám předložila jakýsi červený sešit, ve kterém byly sestavené dietní plány pro každého z nás - jaké je pro nás ideální složení stravy, co smíme jíst a co je zakázáno, kolik máme přijmout kalorií a kolik jich naopak musíme vydat. Pavla navíc navrhla, že nám všem zaplatí permanentku do sokolovny. Samozřejmě jsme na to čuměli jako tele na nová vrata a Pavla se plná očekávání zeptala, kdo do toho teda půjde. Nikdo se ale nepřihlásil, načež Pavla propukla v pláč a odešla trucovat na schody. Miladě jí bylo líto, a tak si k ní přisedla a navrhla jí, že to na pár dní vyzkouší a pak uvidí. Pavla ovšem oponovala: "Na pár dní to nemá smysl. Takový věci se musí dodržovat dlouhodobě, aby se dostavil nějakej efekt."

Zkrátka už to přestává být únosné. Pavla Skřivánková má ve svém věku postavu, kterou by jí mohla závidět kdejaká třicítka, ale není schopná to pochopit a fitness už jí začíná přerůstat přes hlavu. Doufejme, že po skončení prázdnin se ta její mánie zase vrátí do normálu.