První červencový týden roku 2012 jsem strávil u Jaromíra a Radmily Demkových v Rudce. Měl to být příjemný začátek prázdnin. A byl by, nebýt nevítané návštěvy. Zrovna jsme se vraceli od Sychotínského rybníka, když se k nám směrem od penzionu U Sochy přihnalo tornádo. „Nazdááár děcka!“ řval na nás z dálky neblaze povědomý hlas. „Co tady chce?“ optala se Radka. „Co já vím?“ pokrčil rameny Jarek. „Nazdar Vlado, tebe bych tady nečekal,“ prohodil opatrně Jarek. „To só k nam hosti,“ vypáčila ze sebe Radka. „Já jsem k vám přijel na prázdniny“ odpověděl nejapně Vladimír Vahala. A skutečně – v ruce třímal kufr jako na severní pól. „Budeš bydlet tady?“ zeptal se ho Jarek. „Ne… Přeci u vás!“ řekl nejapně Vahala. S Jarkem a Radkou jsme se na sebe podívali a protočili panenky. Bylo nám blbé ho vypakovat hned, tak jsme se rozhodli, že ho aspoň pozveme na oběd, a pak mu nějak taktně naznačíme, že máme malou chalupu a že bude lepší, když se ubytuje u Sochy. „Tak pojď s nama, my beztak včil míříme n
Partička geografických capů ze Štatlu a Holomóce, kteří se schazijó v rudecké palírně s Jaromírem Demkem a Hynkem Skořepó. *** UPOZORNĚNÍ: Jakákoli podobnost se skutečnými osobami je čistě záměrná!!! ***