Rudecké veget

Posedlost Víta Voženílka Jaromírem Demkem dosahuje takové šíře, že by se nevešla ani na mapu Laniakey. Čím déle ho znám, tím více začínám mít pocit, že by si Viťas měl tu svoji (nejen) intelektuální náklonnost k Demkovi nechat přezkoumat příslušným odborníkem.  Začalo to už na univerzitních terénních praxích. V roce 1984 jsme všichni studenti učitelské i neučitelské geografie dostali nabídku od Demka zúčastnit se geomorfologické výpravy do Hrubého Jeseníku. Tehdy s námi nepřekvapivě jel i Vít Voženílek. Celou cestu na Petrovy kameny kráčel druhý v řadě hned za Demkem. Protože se nedíval pod nohy, ale na něco jiného (respektive na *někoho* jiného), podařilo se mu zakopnout o balvan a spadnout přímo na objekt svého zájmu. Když se pak s Demkem zvedali ze země, stala se Viťasovi taková menší nehoda. A viděli to všichni přítomní včetně Demka. Od té doby si Viťas na všech výletech s Demkem preventivně otáčel ledvinku směrem dopředu.  To ještě nebylo nic proti tomu, když jsem s ním řešil feno