Rudecké veget

Včera jsme s Míďanem a Amálkou měli prázdnou ledničku a nechtělo se nám vařit. Tak jsem se rozhodl, že je za hezké chování pozvu na oběd do restaurace. To jsem ovšem netušil, že jsem to právě zakřiknul. Míďan hnedka zavýskal „Já chcu do restaurace U Kapličky!“ „To je moc daleko,” povídám já, „vybereme něco bližšího.“ Míďan se zakabonil: „Ale já chcu do Kapličky!“ a začal třískat klávesnicí do stolu. Pochopil jsem, že není zbytí, a nasedl s oběma děckama na dvacítku, cíl Svatoplukova ulice. Už v autobuse Míďan vytáhl z ruksaku černou fixu a načmáral na sedadlo před sebou „GIS Night.“ V ten moment mi došlo, že to už lepší nebude. U Kapličky Míďan zahlásil číšníkovi: „Já bych si dal ty penne s ragú a tvarůžky s bramborem.“ Číšník byl překvapený, že má tak malé děcko tak velký hlad, ale obě jídla mu přinesl. Jakmile Míďan obdržel svoji objednávku, začal obě jídla krájet na malé kousky a míchat je do sebe. Nakonec to celé přelil tatarkou. Hosté u vedlejšího stolu se na nás dívali trošku div