Zug – Krize v EV Zug vyvrcholila. Po sérii devíti porážek z posledních deseti zápasů oznámil klub v sobotu večer rezignaci hlavního trenéra Michaela Linigera. Tým, který ještě na podzim patřil k favoritům National League, se propadl do nekomfortní situace a reálně mu hrozí, že poprvé po dvanácti letech nepostoupí do play‑offs.
Výsledkový pád a ztracená identita
Zug v posledních týdnech působil bezradně. Obrana, dříve chlouba mužstva, se rozpadala pod tlakem soupeřů a ofenziva nedokázala držet krok. Liniger po rezignaci přiznal, že „tým potřebuje nový impuls a jiný hlas v kabině“.
Vedení klubu reagovalo okamžitě.
Moták se vrací do hry
Novým koučem se stává Zdeněk Moták, který na konci roku 2025 překvapivě odstoupil z pozice hlavního trenéra HC Oceláři Třinec. Švýcarská média spekulovala o jeho návratu do extraligy, ale Moták nakonec přijal nabídku Zugu a podepsal smlouvu do konce sezony s opcí.
„Je to výzva, která se neodmítá. Zug má kvalitu, jen ji teď nedokáže přetavit do výsledků. Chci vrátit týmu sebevědomí,“ uvedl Moták po příletu do Švýcarska.
Růžička utnul spekulace o Linigerovi
Zatímco ve Švýcarsku se řeší Motákův příchod, v Česku se rozjela opačná vlna spekulací – zda by Liniger mohl zamířit do Třince jako jeho nástupce. Kapitán Ocelářů Martin Růžička však tuto možnost rázně odmítl.
„Upřímně? Ten by nepomohl ani Frýdku v Maxa lize,“ prohlásil Růžička s typickou přímostí. „My máme jasno, kam chceme směřovat, a nepotřebujeme další experiment.“
Co čeká Zug dál
Moták převezme tým okamžitě a už v příštím kole povede mužstvo proti Klotenu. Klub doufá, že český trenér dokáže zopakovat své extraligové úspěchy a nastartovat mužstvo v nejkritičtějším momentu sezony.
Fanoušci Zugu tak mohou jen doufat, že změna na střídačce přijde včas. V opačném případě by se letošní ročník mohl stát jedním z největších zklamání v klubové historii.
Vlna reakcí z kabiny Zugu: česká invaze, žárlivost i prorocké obavy
Atmosféra v Zugu po příchodu Zdeňka Motáka připomíná směs euforie, paniky a lehké kulturní revoluce.
Voženílek: „Moták nás pozvedne jako tým a dovede k titulu jako v Třinci.“
Daniel Voženílek pokračuje v roli neoficiálního předsedy motákovského fanklubu.
„Já to říkám pořád – Moták je vítěz. V Třinci to dokázal, tady to dokáže taky. My potřebujeme jen správně šlápnout do ledu a on ví, kam šlápnout. Já mu věřím. A jestli mě postaví na přesilovku, tak mu budu věřit ještě víc.“
Podle svědků se při poslední větě Kubalík prudce nadechl.
Kubalík: „Moták bude nadržovat Voženílkovi, i když dal letos jen dva góly.“
Dominik Kubalík si nebere servítky a jeho frustrace je téměř hmatatelná.
„Hele, já to řeknu na rovinu. Vožuch dal letos dva góly. DVA. A jeden z toho do prázdné brány, ještě ke všemu po mojí asistenci. A teď mám jako sledovat, jak mu Moták dává dvacet minut za zápas, protože se znají z Třince? To ne. Jestli Vožuch dostane první lajnu, tak já chci aspoň vlastní parkovací místo.“
Podle zdrojů z klubu Kubalík už preventivně trénuje výraz „já nic, já jen přihrávám“.
Hofmann: „Tady je to samý Čech. Zítra na mě začnou mluvit česky i masér a uklízečka.“
Grégory Hofmann mezitím řeší úplně jiný problém – kulturní šok.
„Já už nevím. Přijde Moták, Vožuch se směje jak na srazu v Třinci, Kubalík nadává česky, a já mám pocit, že jsem se ocitl v nějaké české telenovele. Jestli na mě zítra masér spustí dobrý den, pane Hofmann, tak se sbalím a jedu do Lugana. A jestli uklízečka řekne uklidím kabinu, tak už to nerozchodím.“
Podle spoluhráčů Hofmann začal tajně studovat české fráze, aby přežil. Zatím umí „prosím“, „pivo“ a „kde je trenér“.
Obránce Marek Voženílek se podle informací z klubového prostředí chystá opustit Pardubice B působící v Maxa lize a zamířit do Švýcarska. Nově by měl obléknout dres EHC Chur ve Swiss League, kde by měl dostat výrazně větší prostor než v dosavadním působišti.
OdpovědětVymazatPřestup má navíc zajímavou nadstavbu: Chur údajně jedná s EV Zug o možnosti krátkodobého hostování, pokud by švýcarský prvoligový klub potřeboval doplnit sestavu během náročného programu.
Podle zdrojů z Pardubic bere Voženílek nabídku jako šanci posunout kariéru dál.
„Je to krok, který dává smysl. Ve Švýcarsku se hraje rychlý hokej a Chur mu může dát roli, kterou u nás neměl,“ uvedl jeden z členů realizačního týmu.
Zda se Voženílek skutečně objeví i v Zugu, bude záležet na vývoji sezony – a také na tom, jak rychle se adaptuje na švýcarský styl hry i život v kantonu Graubünden.
Jo to určitě. Oba Voženílkové jsou v letošní sezoně tak jaloví, že by jim nepomohl ani Ivan Hlinka.
VymazatMarek by za své „výkony“ v obraně zasluhoval odpoklonkovat do Vrchlabí a předstoupit před disciplinární komisi. Je rozdíl mezi čistým hitem a zákeřným útokem na soupeře.
A Daniel se svou letošní formou by nebyl platný ani Frýdku-Místku. To není ani na olympiádu, ani na reprezentaci, ale maximálně tak jako 13. útočník v týmu Draci PARS Šumperk.
Tak hlavně že ty se letos vyznamenáváš. Umíš jenom fňukat, závidět a vylévat si na druhých svoji vlastní frustraci pramenící z toho, že nemáš život.
VymazatMarek je v Béčku jedním z nejplatnějších hráčů na práci s pukem, vyhazování a tvrdou fyzickou hru u mantinelu. Nevím, o jakých zákeřných útocích mluvíš. To, že se hráč dokáže postavit a porvat za svůj tým, vnímám jako pozitivum.
A co se týče Dana, tak ten potřebuje hrát pod trenérem, který má systém a dává jasně pokyny. Liniger žádný systém nemá a sám neví, co chce hrát. Jestli ses díval na Danovy výkony na Euro Hockey Tour, tak musíš uznat, že ve forčekování soupeře, dohrávání a operování před brankou je mezi evropskými hráči špičkou a do reprezentace právem patří.
Zkus si najít práci, ženskou nebo aspoň nějaký koníček. Ty musíš mít hodně smutný život, když tvou jedinou zálibou je kritizování výkonu sportovců, jímž nesaháš ani po kotníky.
To je akorát tvůj vlhký sen. Ona ta švýcarská druhá liga funguje trošku jinak než Maxa. To není odkladiště vyhaslých druhořadých hráčů, ale přípravka pro perspektivní juniory.
OdpovědětVymazatMarek Voženílek se svou letošní formou by byl platný leda tak Spartaku Choceň. Místo bloků a bránění se vyznamenává hádkami s protihráči a sudími a zákroky na hraně pravidel hokeje. Ten by měl hrát rekreační lakros, a ne hokej.
A současně výsledky Zugu poukazují akorát na to, že tým poskládaný z přeplacených bývalých hvězd NHL není zárukou úspěchu. Podobně to dělá Dědek v Pardubicích. A titul stejně nikdy nezíská. Kde není týmový duch, není ani pohár. Hráči Zugu už se hotoví na prodloužené letní prázdniny od března.
Odkladiště vyhaslých druhořadých hráčů je Zlín. Proto jsou taky letos tam, kde jsou. Pardubice B mají věkový průměr 24 let. Ti starší hráči jsou tam jen na doplnění kádru. Marek nebyl do toho týmu vybraný kvůli gólům a kanadským bodům, ale kvůli fyzické hře, kontrolování puku a letitým zkušenostem. A ty jsi nějaký jasnovidec, že jsi si tak jistý, že Pardubice letos nevyhrají titul? Mají k tomu našlápnuto nejlíp z celé extraligy. Zug má krizi, která někdy během působení v lize postihne snad každý klub. Potřebovali by jen silnější vedení. A vůbec, zajíci se počítají až po honu. Takže dávej bacha, co řekneš, aby to za pár měsíců neuzrálo jako víno...
VymazatJá jsem ale nemluvil o gólech a kanadských bodech. Řekl jsem, že Voženílek tam má být od toho, aby bránil a nepouštěl soupeře do zakončení. Místo toho ho víc zajímají rvačky. A dnes to opět potvrdil. Zlín je možná odkladiště vyhaslých hvězd, ale podívej se, kde jsou v tabulce. Před Pardubicema. Pardubice možná mají mladý kádr, ale jsou telata, co neumí využít ani přesilovku 5 na 3. Dnes se pomalu nedokázali vymanit z vlastní obranné třetiny. A stará garda, která by jim měla pomáhat, jenom pouští góly jak baletky na ledě. Nedivil bych se, kdyby místo Poruby nebo Chomutova ještě sestoupili oni.
VymazatTak to ses asi díval na jiný zápas, frajere. Pardubice útočily a praly se o výhru. Nemůžou za to, že Husiti nasadili do zápasu gólmana z extraligy. Přesilovku 5 na 3 využily, i když to bylo až po vypršení časomíry. Všechna oslabení naopak poctivě odbránily. A ty jsi dneska viděl, že by byl Voženílek u nějakého inkasovaného gólu? Tak to jsi měl asi halušky. Zebry byly dneska na straně Tábora, no. Včetně toho "trestného" střílení po neexistujícím faulu.
VymazatTak hlavně že Vomáčka vůbec nechytá v extralize 🤣🤣🤣 Voženílek opět ukázal, že jeho doménou je pobyt na trestné lavici a nahazování puků, což ale zvládne i cvičená opice. Prostě přiznej, že Pardubice B hrají jak v pralese. Nedokážou porazit ani Vrchlabí, které je na podobné pozici v tabulce Západní konference druhé ligy. A návštěvnost 150 diváků? To je ostuda Maxa ligy. S takovou návštěvnosti by se žádný regulérní klub neuživil.
VymazatTo určitě. Tenhle zaprděnej betonář by určitě ovládnul švýcarskou ligu tím svým nahazováním puku po mantinelu. S ním se můžeme těšit, až si nás kanadská U20 příští rok namaže na chleba. Třinec i Zug mají stejnej problém – jsou to přestárlý týmy plný vyčpělejch hvězd, který žijou z minulejch úspěchů a spolíhají na to, že se titul udělá sám. Nevím, proč pod každým článkem řešíte Pardubice B v Maxa lize, ale já teda doufám, že ta tlupa neandrtálců konečně sestoupí. Každou sezónu hrajou jak po lobotomii a jejich hráči tráví víc času na trestný lavici než na ledě. V Maxa lize akorát zabírají místo klubům, který můžou a chtěj hrát extraligu.
OdpovědětVymazatUmíš taky používat vlastní mozek, nebo jen papouškuješ názory gaučových hokejových expertů na diskusních fórech?
VymazatMoták už u juniorské reprezentace působil. Je to zkušený a cílevědomý trenér, který dokáže vyhodnotit situaci a přizpůsobit svůj styl situaci a prostředí, v němž působí, včetně rozdělení pracovních úkolů mezi své spolupracovníky.
Třinec i Zug jsou silné týmy, které nežijí jenom z tradice, ale i neustále investují do svého kádru a snaží se držet krok s ligou. Období nezdaru a špatně formy potká jednou za sezónu snad každý tým. Výměna trenéra a nový impuls do kabiny obvykle pomůže. A co máš pořád s tím věkem? V Třinci hrají Sikora a Kubiesa, v Zugu Lindemann, Wey a Antenen. Mix zkušenosti a mladí funguje.
V Maxa lize mohou a chtějí hrát extraligu reálné dva kluby, a to Jihlava a Vsetín. Zlín by na to zázemí měl, ale hráči na to serou a zjevně o návrat do extraligy nestojí. Nejlepší řešení by bylo jednoduše extraligu uzavřít s možností rozšíření o kluby z Maxy, které splňují podmínky.
Pardubice B mají individuální kvality, které když se správně nakombinují a zorganizují, tak dokážou potrápit i favority. Zvládli to v předchozích letech, zvládnou to i letos. Tipuju, že sestoupí ta kopyta z Poruby.
I stalo se v čas zimní, kdy mráz držel zem pevně v sevření svém a lidé se shromažďovali v síních ledových, aby sledovali zápasy družin hokejových, že utkaly se dvě družiny statečné: Dynamo Pardubice B a Oceláři z Třince, mužstva to proslulá odvahou i zručností.
Vymazat---
O počátku střetnutí a prvním úderu pardubickém
Když zvon zápasu zazněl a puk byl do pole vržen, obě družiny vrhly se do boje s vervou a odhodláním, jak rytíři do turnaje vstupují. Led byl svědkem mnohých soubojů, hokejky se křížily jako meče a brusle kreslily po ploše znamení prudkých obratů.
A tu v první části klání vystoupil Jakub Lichtag, bojovník pardubický, jenž uchopil puk, prorazil řady protivníků a střelou přesnou otevřel skóre. Lid pardubický zajásal a radostí zněla síň ledová, jako by hlahol zvonů vítězných zazněl nad městem.
---
O odpovědi třineckých a rozhoření zápasu
Nechtěli však Oceláři zůstat v hanbě porážky. I povstal Adam Helewka, válečník třinecký, jenž svou ranou vyrovnal stav střetnutí. Tak byla rovnováha znovu nastolena a boj nabyl ještě větší prudkosti.
V druhé části klání pak Daniel Rákos, zkušený bojovník pardubický, opět přivedl družinu svou do vedení, když puk s důvtipem a silou do brány protivníka vsadil. A zdálo se, že Pardubice pevně kráčí k vítězství.
---
O sváru a potyčce dvou bojovníků
Však jak tomu bývá v zápasech prudkých, roznítil se spor mezi dvěma muži, jejichž krev válečná v žilách proudila. Marko Daňo, bojovník třinecký, střetl se s Markem Voženílkem, jenž barvy Pardubic hájil.
Slova ostrá střídaly údery, rukavice padly na led a oba muži pustili se do rvačky, již kronikář sám sotva stačí popsat. Družiny obou stran rozestoupily se, zatímco rozhodčí, strážci zákonů ledových, oba bojovníky zkrotili a potrestali podle řádu hry.
---
O poslední vteřině a zázraku třineckém
Čas se nachýlil ke konci a Pardubice stále vedly o jediný gól. Fanoušci již chystali zpěvy vítězné, když nastala chvíle, jež vstoupí do paměti všech přítomných.
V poslední vteřině základního času uchopil puk Daniel Voženílek, bojovník třinecký, a jako by jej vedla ruka osudu, vystřelil. Puk, rychlý jak sokol horský, prolétl kolem strážce brány pardubické a skončil v síti.
Tak byl stav vyrovnán na dva ku dvěma a síň ledová propukla v úžas i bouři hlasů, neboť málokdy se vídá, aby tak pozdní střela změnila běh událostí.
---
O prodloužení a rozhodném úderu
Nastalo prodloužení, jež jest časem napjatým, kdy každá chyba může býti poslední. Obě družiny bojovaly, jako by šlo o čest jejich rodů i měst.
A tehdy vystoupil David Cienciala, muž třinecký, jenž po rychlé výměně přihrávek přijal puk a střelou neomylnou rozhodl střetnutí. Brána pardubická byla prolomena a Oceláři dosáhli vítězství tři ku dvěma.
---
O závěru a památce střetnutí
Tak skončilo utkání, jež bylo plno odvahy, svárů i činů pamětihodných. Pardubice bojovaly statečně, však Oceláři prokázali vytrvalost a sílu ducha, když dokázali zvrátiti osud v posledním okamžení.
A kronikář zapisuje:
> Ne vždy vítězí ten, kdo vede,
nýbrž ten, kdo vytrvá až do posledního úderu času.
Tak budiž tento zápas uchován v paměti, jako příběh odvahy, cti a nepoddajnosti, jež patří k hokeji stejně jako mráz k zimě.
Letopis o podivuhodném přechodu modré čáry a zázračném gólu obránce Marka Voženílka
VymazatLéta Páně 2067, v zimě tuhé a mrazem zkřehlé, kdy led na stadionu třpytil se jako sklo v katedrále, přihodila se věc nadmíru podivuhodná a hodná zápisu do knih paměti.
Toho času sloužil v mužstvu obránce jménem Marek Voženílek, muž pevný v postoji, jenž obyčejně setrvával v krajích vlastního pásma jako strážný na hradbách. Jeho úkolem bylo chrániti, nikoli dobývati; odvraceti střely, nikoli je vysílati.
I stalo se v jednom utkání, že nepřítel sevřel mužstvo jeho tlakem silným a hokejka Marka třískala o led jak kopí o štít. A tu, jak praví svědkové, puk se náhle odrazil podivným způsobem, jako by jej neviditelná ruka popostrčila. A Marek, zapomenuv na své obvyklé místo, chopil se jej.
Tuť zpozorněli všichni: spoluhráči, soupeři i lid na tribunách.
A hle — obránce, jenž obyčejně nepřekračoval mez vytyčenou, přiblížil se k modré čáře soupeřově, oné hranici tajemné, za níž sídlí útočníci a střelci. A když ji překročil, ozval se šum v aréně jako vítr v korunách stromů.
„Zázrak!“ šeptali někteří.
„Opovážlivost!“ mínili jiní.
On však jel dál, a led pod jeho bruslemi zdál se měkčí než kdy jindy. A když dospěl k bráně protivníkově, napřáhl hůl a vystřelil.
Puk letěl vzduchem, ne vysokým obloukem, nýbrž přímo a čistě, jako šíp svatého Jiří. A síť se zachvěla.
Brankář soupeře padl na kolena, a brána byla dobyta.
Tu nastal jásot takový, že až trámy stadionu se chvěly. Lidé vstávali ze sedadel jako při zjevení a mnozí si činili znamení kříže, neboť nevěřili očím svým. Obránce, jenž bránil, vstřelil gól!
Zvěst o této události roznesla se po kraji rychleji než poštovní holub. A již následujících dní přicházeli poutníci z měst i vesnic, aby spatřili místo onoho skutku. Dotýkali se modré čáry, jako by byla posvěcena, a pravili: „Zde ji překročil.“ Jiní hleděli na bránu a šeptali: „Zde padl puk, jenž změnil řád věcí.“
A tak byl čin Marka, obránce pevného, zapsán mezi podivuhodné události zimní sezóny. Neboť jak praví staré přísloví: když i ten, kdo střeží hradby, vyrazí vpřed a zvítězí, není to jen gól, nýbrž znamení, že řád světa může býti na okamžik proměněn.
A kronikář toto vše zapisuje, aby budoucí pokolení věděla, že i obránce může býti nástrojem zázraku.
Amen.
Nechápu, jak se může člověk, který žije v Ostravě a každý den projíždí kolem porubské arény, radovat ze sestupu Poruby a fandit trapnému dědkovskému cirkusu. Já jsem rád, že ty tragédy z Půlkoní porazili, protože takoví neandrtálci by dělali ve čtvrtfinále jenom ostudu. Právem postoupil Frýdek, který se spolehl na tvrdou práci, a ne na posily z A týmu během olympijské pauzy. Jo a mimochodem: Za ten rozhodující gól Gegerise poděkuj svému Voženílkovi. Ten zápas perníkům dnes prohrál on.
OdpovědětVymazatJá se neraduji ze sestupu Poruby. Já jsem jen napsala, že ta kopyta letos sestoupí. A měla jsem pravdu.
VymazatMarek je rád, že ten dnešní zápas se svým zraněním vůbec dohrál. Ten výsledek na něho neházej. Prostě to dnes nesedlo a Poruba věděla, že už nemá co ztratit, takže nebyla pod tlakem.
A když už mluvíš o těch olympijských posilách... Nevím jak ty, ale já jsem teda v brankovišti Rysů viděla Kácu a v poli Sikiho s Jesou 🤔
Uvidíme, jakou vizitku si udělá Frýdek v play off s Jihlavou 😁
Takže až Voženílek začne hrát za Sraltu, tak budeš fandit Sraltě? To tě budou mět doma určitě moc rádi, Viktorko... Ačkoliv, jestli bude Vožuch pokračovat ve sbírání jednoho gólu za dva měsíce, tak mu nabídne smlouvu leda Nové Město nad Metují.
VymazatVčera to byl v Maxe klasický úplatný výsledek. Krysa jménem Ujčík si namastila kapsu a odnesl to klub s mnohem lepším stadionem a většími ambicemi než mají ti lemplové z Chomutova. Aspoň že Torax porazil ty lobotomy z Půlkoní. Ti beztak žádné ambice nemají, od Gottwaldova si v obou zápasech nechají nadělit bůra a odeberou se na prázdniny.
Vožuch na Spartu v životě hrát nepůjde. Ten chodí do klubů, kde se vyhrávají tituly. Sparta ho nevyhraje, ani kdyby vzkřísili Hlinku. Kromě Chlapíka tam nikdo není ochotný pohnout brvou, když jde do tuhého. Vožuch příští sezónu s Třincem vyhraje titul a nikdo se nebude ptát, kolik gólů dal v Zugu a v jakém časovém rozestupu.
VymazatUjčík sice je krysa, ale ty tvoje úplatky a prodané zápasy existují jen v tvé konspirující hlavě. Jihlava měla včera 60 minut na to, aby dala jeden gól trapnému Chomutovu. To jsem zvědavá, jak chtějí hrát baráž. Velkolepé plány na extraligu, a nakonec skutek zase uteče. Stejně jako u Poruby.
Otázka za 10 000 000 Kč:
OdpovědětVymazatMarek Voženílek svými věčnými fauly připravil Pardubice B o:
a) přímý postup do play off
b) otočku ve 2. zápase předkola
c) postup přes Zlín do čtvrtfinále
d) všechny možnosti jsou správné
Ona už se dohrála série se Zlínem? To jsem si nevšimla 🤔 O tu otočku ve Zlíně připravily Pardubice zebry. Asi pocházejí z nějaké země, kde je běžné při rvačce vylučovat pouze hráče soupeře a neuznat gól, který byl regulérně dopraven za brankovou čáru 🤷♂️
VymazatJá jsem nemluvil o té rvačce. Mluvil jsem o té vysoké holi ve Zlíně a podrážení v Porubě. Dal Zlín gól v přesilovce? A kdo seděl na trestné lavici? Aha! Kdyby se Vožuch místo sbírání bobříků trestných minut soustředil na zlepšení svého +/-, nemuselo by ukáčko hrát fotbal.
VymazatPéťo, važ slova. Jevtěchov byl včera ten, kdo držel Pardubice nad vodou. A o konečném výsledku rozhodla laxnost v prvních dvou třetinách. Voženílkovy fauly byly jen zoufalý pokus o zastavení zlínského přetlaku.
VymazatVšak je to pravda, Viktorko. Voženílek se rozhodl, že své nelichotivé mínusy vynahradí trestnými minutami. Bez urážky, ale ten zápas ve Zlíně posral on. Půlkoním ovšem to osmifinále bohatě stačí. Ve čtvrtfinále se loni s tou svou neorganizovanou hrou a humpoláckým stadionem akorát ztrapňovali.
VymazatRadime, podívej se do obrany Třebíče, a pak teprv povídej něco o nelichotivých mínusech. Voženílek patří spolu s Kolářem a Rákosem k nejlepším hráčům v práci s pukem a čtení hry. Zlín má takto zkušených hráčů plný kádr. A rozhodně víc ocením člověka, který se dokáže postavit za tým, než baletku, co se bojí kontaktu. Je na čase si prostě přiznat, že Zlín hrál lépe, pogratulovat jim k postupu a přestat hledat viníky.
VymazatBez urážky, ale v těch činnostech, které jsi vyjmenovala, je mnohem lepší třeba takový Martin Švec. Stejně tak Chabada a Nedbal jsou rozhodně mnohem víc platní v tvorbě hry než Voženílek, což je vidět i na počtu kanadských bodů. Voženílek prokazuje největší zkušenosti v sezení na trestné lavici a zákrocích na hraně pravidel hokeje. A ten Tvrdík, jestli se jím bude inspirovat, dopadne stejně.
Vymazat