S Crashem to v poslední době přestává být únosné. Kdyby mu Vilda Pechanec necítil vděčnost za svůj nový zfalšovaný řidičský průkaz, už by ho z katedry dávno vylil. Crash se totiž věnuje všemu možnému, jen ne svému studiu. Mezi jeho nejoblíbenější aktivity patří pořádání tipovacích soutěží. Víte, kolik se na minulém GIS Nightu vypilo piv? Jakou nejdelší vzdálenost urazil gisácký maskot za jediný den? Kolik chlebíčků se škvarky se sní na příštím Kartografickém dni? Crash to ví. A od té doby, co na všech společenských akcích nutí studenty i profesory účastnit se jeho nové stolní hry, to ví celá katedra. Děsím se dne, kdy se zeptá na přesný počet školních atlasů u Víti Voženílka doma. Nebo na přesný počet studentů, kterým položil klávesnici na ramena. Crash totiž ví i věci, které by vědět neměl. Crash má kromě toho i kreativního ducha, který se obvykle probouzí v tu nejméně vhodnou dobu. Včera v půl druhé v noci bombardoval Jardu Buriana seznamem skladeb, které by měl zahrát na letošním
Partička geografických capů ze Štatlu a Holomóce, kteří se schazijó v rudecké palírně s Jaromírem Demkem a Hynkem Skořepó. *** UPOZORNĚNÍ: Jakákoli podobnost se skutečnými osobami je čistě záměrná!!! ***
Nádhera, tleskám 👏 Skutečně ty příčiny a důsledky změn klimatu vysvětluješ znamenitě 🥇 Možná tak změny klimatu na UJEP nebo na hydráku v 80. letech, na to by ses ještě zmohl 😂 Ale Kříž, Demek, Šálek ani žádné jiné postavičky z osmdesátek za tebe klausimus fakt nevyřeší 🤔
OdpovědětVymazatTak hlavně že nějaké uslintané historky o výletu do Lednice a do Montrealu s Mariáne Wolekem jsou tou pravou zbraní v boji proti klimatickým popíračům 💯
VymazatŽádné historky s Mariánem Wolekem jsem tady neviděla (pokud nepočítám ty ubohé hádky o ČMeS a BOZP), za to tady pořád vidím toho brněnsko-ostravského hydrologického papaláše z 80. let a toho rádoby experty na tornáda a tvorbu WWW stránek z Prostějova. Už bys je konečně mohl pustit z hlavy. V meteorologii a klimatologii máme palčivější problémy než tyhle dvě figurky z UJEP. 🤦♀️
VymazatFigurka z UJEP je jen jeden z nich. Hydrologického papaláše?! Vladislav Kříž je jeden z nejvýznamnějších českých (a moravských) hydrologů a jeho styl vedení aspoň hydrák někam posunul. Což se o tom vašem Obrusníkovi a Wolekovi fakt říct nedá. 🦖
VymazatRichterův a Křížův styl vedení posunul hydrák ledatak na seznam institucí, které bude potřeba co nejdříve restrukturalizovat. Nechápu, jak ještě dneska může někdo vzývat technologickou linku, kromě toho, že je to nostalgie pro pár osmdesátkových zelenáčů. A co se týče Mariána Woleka, ten měl aspoň manažerské schopnosti, nekrčil nad vším rameny a neutíkal zbaběle z boje, na rozdíl od tebe. 🦙
VymazatSkřivánci na oprátce // Přesně tak! Marián měl manažerské schopnosti a jasnou vizi, co chce vybudovat a jak chce změnit organizační strukturu, aby byl celý proces jednodušší a méně nákladný. A taky se mu to podařilo. Tenhle mlíčňák nechal veškerou práci na mně a největší radostí pro něj bylo ulejt se z práce a psát si ty svoje moudra na Internet.
VymazatTak jsi měl tomu svému Wolekovi říct, ať si vybere jiného dědice. 🤔 A nebo se prostě smířit, že Marián měl na rozdíl od tebe dobrý vkus 😛
VymazatVkus ano, odhad na lidi bohužel ne. A hlavně, představa, že by kdokoli mohl být jeho "dědicem" byla od začátku absurdní. 🤧
VymazatAbsurdní byla leda tvoje představa, že Wolek bude při svém zdravotním stavu schopen vykonávat svůj úřad ještě dalších 10 let a potom společně odejdete do důchodu. Nerad ti to říkám, ale kdyby Wolek odešel o dva roky dříve do invalidního důchodu, mohli jsme si oba ušetřit nejednu bolestivou chvilku...
VymazatMarián byl zvyklý pracovat do posledních sil a dokončit všechno, co započal. Neutíkal zbaběle z boje jako ty. Ty jsi vždycky využil první příležitost, jak se ulít. Marián svoji práci bral vážně. Ovšem nechápu, jak mohl brát vážně TEBE. 👎👎👎
VymazatNevím. Třeba proto, že na rozdíl od tebe používal mozek, znal moji kariérní historii a netrpěl maniodepresivní poruchou jako ty? Už je to 20 let. Buď už to konečně přijmi, nebo to nech být.
VymazatJdi s tím hydrologickým papalášem do Valtínova, lepší je Jaromír Demek 👍
OdpovědětVymazatNe, to fakt není. Demek jenom každému lezl na nervy svým perfekcionismem. Navíc Kříž pracoval v kvalitně vedené instituci a měl tam volné místo. Jít na GÚ se nikomu nechtělo, když tam tomu (ne)šéfoval ten debil Vahala.
VymazatP. S. Ve Valtínově jsem byl. Rozhodně pěknější krajina než ta tvoje kýčovitá, vyumělkovaná Rudka 😉
Kvalitně vedené instituci? LOOOOL! 🤣 To myslíš tu technologickou linku, která nefungovala ani na papíře, natož v reálu? 🤦♀️ Btw, já jsem říkala něco o Rudce? Nebo proč to sem taháš? 🤔
VymazatKříž pracoval ve zhruba stejně kvalitně vedené instituci jako Vahala :DDD
VymazatLeopoldina: Celý tvůj blog je jedna velká reklama na Rudku. Zkus navrhnout stránce www.rudka.cz, aby přesměrovávali na tvoje stránky. Turisti se vám tam jenom pohrnou a brzo budete moct zřídit v té vaší pískovcové jeskyni i truhlu s pokladem :DDD
Držte huby. Technologická linka fungovala úplně normálně. Rozhodně to bylo účelnější uspořádání než ten cirkus, který momentálně předvádí Černikovský. S tou vaší Rudkou jděte do prdele a s tím vaším Jaromírem Demkem se běžte vyfotit do fotolabu 📷 Vladislav Kříž je lepší, a navíc je pořád naživu 👍
VymazatVladislav Kříž možná je naživu, ale jeho organizační koncepty i vědecké práce jsou dávno mrtvé, na rozdíl od těch Jaromíra Demka 👍
VymazatTechnologická linka nebyla Křížův koncept. V Křížově vědecké práci zdárně pokračuje celá katedra fluviální geomorfologie. Kdežto asociovaní geomorfologové se mi zdají být po Demkově smrti také poněkud chcíplí... 🤔
VymazatAsociovaní geomorfologové se zrodili v západních Čechách, ne na jižní Moravě, a Demek mezi nimi nikdy nezastával žádnou vedoucí funkci. A jestli se ti zdají "chcíplí", tak to bude tím, že trávíš moc času na Twitteru a málo čteš referáty z jejich konferencí. Česká asociace geomorfologie značně rozšířila svoje aktivity do mezinárodních vod a udělala ze svých akcí prestižní setkání badatelů z tohoto oboru. Stačí se trochu zajímat. 👍
VymazatPrestižní?! Naposledy jsem o nich slyšel v roce 2012. Celá naše katedra fluviální geomorfologie a její činnost je slavnější než tato partička nýmandů z ústavu mechaniky hornin. Asi to bude tím, že nějaké bezúčelné žvanění o tvarech reliéfu dávno nikoho nezajímá. Dnes je potřeba zkoumat jevy v přírodě v souvislostech. Proč se milí geomorfologové nezabývají třeba problémem stoupání hladiny moří a jeho vlivem na pobřežní oblasti? Nebo třeba chemickým zvětráváním ve vysoušejících se oblastech? Nějaké žvásty o svahových pochodech nebo krasových jevech, to dávno nikoho nezajímá. 👎
VymazatZabývají se tím. Jen ty to nevidíš nebo nechceš vidět, protože žiješ ve své twitterové bublině, která je plná Lenartových nářků, Břežného sesuvů a Koláčkové fotek z Erasmu. Já taky používám Twitter (nebo X, ani nevím, jestli tomu ještě můžu říkat Twitter😅), ale to není celý svět a rozhodně nereprezentuje vědecký výzkum v oblasti fyzické geografie. Spíš touho některých jedinců ventilovat svou frustraci celé akademické obci 🤔
VymazatFajn. Jak myslíš. Ukážu tvým bývalým vyučujícím, jak se o nich vyjadřuje jejich absolventka. Když ti Ostrava není dost dobrá, mohla jsi jít studovat do Olomouce. Tam mají všichni toho tvého Demka plná ústa. Obzvlášť Smolinka a Voženílek. S těma by sis jistě výborně rozuměla.
VymazatVilda Pechanec šel do buše a Bětka Brychtová si šla protáhnout ploutve s Víťou Voženílkem
OdpovědětVymazatTo nám musíš sdělovat všechno, co ta tvoje partička delfínů udělá?
VymazatNevím nic o tom, že by Vilda Pechanec patřil mezi delfíny... Nebo že by v roce 2005 vůbec působil na Katedře. Toho jsem viděla fotit se spíš s hady.
VymazatNa GIS Night to byl živý večer, kdy se studenti mísili a skvěle se bavili. Ale uprostřed vzrušení vyčnívala jedna osoba ze všech špatných důvodů. Vilda Pechanec se rozhodl udělat si trochu legrace a předstírat, že je prvák. Měl na sobě jasně červený šátek, což vypadalo jako záměrná volba.
VymazatKdyž šel kolem akce, Vilda dělal nevhodné komentáře a nabídky některým mým spolužákům. Bylo jasné, že se snaží upoutat pozornost, ale jeho dovádění bylo spíše otravné než zábavné.
Měl jsem jeho chování dost, a tak jsem se rozhodl vzít věci do svých rukou. Došel jsem k místu, kde stál Vilda a držel maskota červeného hada, se kterým se fotilo. Opatrně jsem hada omotal kolem jeho těla a ujistil se, že je bezpečně na svém místě.
Vilda se na mě překvapeně podíval, nejistý, co se děje. "Hej, co se děje?" zeptal se a snažil se znít nevinně.
Jen jsem se usmála a zavrtěla hlavou. "Dnes v noci jsi trochu moc, Vildo," řekl jsem pevně. "Proč se prostě neuklidníš a neužiješ si tu událost?"
Vilda vypadal rozpačitě, protože si uvědomil, že zašel příliš daleko. Pomalu přikývl a ustoupil, stále zabalený v maskotu hada. Od té chvíle se držel nízko a nezpůsoboval žádné další potíže.
Pokud jde o mě, ulevilo se mi, že se situace vyřešila bez dramatu a konfliktu. Vrátil jsem se k tomu, že jsem si zbytek GIS Night užil se svými spolužáky, s hrdostí, že jsem se postavil proti Vildovu otravnému chování.
Vilém Pechanec, muž, jehož nadšení pro obojživelníky soupeřilo s láskou ke guláši vlastní matky, byl na pokraji vědeckého průlomu. Klíčem k pochopení vývoje vokalizace obojživelníků byl Křovák, vzácná a nepolapitelná žába nalezená pouze v hlubinách českého lesa. Toužil ponořit se do vlhkého, mechem obrostlého srdce keře, aby konečně rozluštil záhady Křovákovy písně.
Vymazat„Bětko,“ prohlásil Vilém a oči mu zářily vzrušením, „jedeme na panství Křováků! Představte si, že bychom mohli být první, kdo zaznamená jeho složité páření!“
Bětka Brychtová, žena, jejíž vášeň pro vědecké bádání byla často zastíněna jistou zálibou v jemnějších věcech života, zvláště jistý Vít Vożenílek, si povzdechla. „Viléme,“ řekla, „oceňuji tvé nadšení, ale mám docela naléhavé angažmá. Víš, ta, která zahrnuje jistého Víta a jeho... ehm... výzkumný materiál.“
Vilémův obličej klesl. „Ale Bětko, to je příležitost, která se naskytne jednou za život! Mohli bychom být slavní! Mysli na papíry, granty,…“ odmlčel se, když si uvědomil marnost svých proseb.
„Viléme,“ řekla Bětka hlasem protkaným špetkou škodolibosti, „Vítův výzkumný materiál je také příležitost, která se naskytne jen jednou za život. A přesně to nikam nevede, víš. Je to docela... stacionární.“
Vilém poraženě klesl na židli. Věděl, že Bětčino srdce patří Vítovi, šarmantnímu, i když poněkud línému chlapíkovi, který většinu času tráví studiem složitosti lidské anatomie, nejlépe v pohodlí vlastní postele.
Povzdechl si a obraz Křovákova nepolapitelného volání zmizel v pozadí. "Fajn," zabručel, "ale vrátím se s příběhem, který budu vyprávět." Příběh, kvůli kterému si budeš přát, abys byl tady, místo abys... no, víš.“
Vilém, vyzbrojen svou věrnou sítí a žízní po vědění, se odvážil do nitra buše. Vzduch byl hustý s vůní jehličí a vlhké země. Sledoval slabé cvrlikání cvrčků a srdce mu bušilo očekáváním.
Dny se měnily v týdny a Vilém se i přes počáteční frustraci ocitl v zajetí záhad lesa. Setkal se s množstvím fascinujících tvorů, od plachých jelenů až po zlomyslné veverky, z nichž každý měl svůj vlastní jedinečný příběh. Podařilo se mu dokonce zachytit několik Křováků, jejichž smaragdově zelená kůže se třpytila pod tečkovaným slunečním světlem.
Jednoho večera, když seděl u praskajícího ohně, Vilém sáhl po svém zápisníku, připravený zaznamenat svá pozorování. Jenže místo toho, aby psal o volání Křováka, zjistil, že píše o Bětce. Psal o jejím bystrém důvtipu, neochvějné oddanosti své práci a o tom, jak se jí leskly oči, když mluvila o Vítovi. Uvědomil si, že láska k ní přesahuje lásku k žábám, dokonce i k nepolapitelnému Křovákovi.
Když se Vilém vrátil domů, našel Bětku, s rozcuchanými vlasy a ospalýma očima, stále ponořenou do svého... výzkumu. Zazubil se a v očích se mu šibalsky zajiskřilo.
„Takže,“ řekl, „mám vám příběh. Je o vzácném a nepolapitelném stvoření, stvoření, které zpívá píseň tak krásnou, tak složitou, že vám vyrazí dech. Ale obávám se, že ti to budu muset říct později. Mám pocit, že máš na mysli něco jiného.“
Bětka se zasmála a její oči se setkaly s jeho. "Možná později, Viléme," řekla tichým a svůdným hlasem. "Právě teď jsem zaneprázdněn něčím... dost důležitým."
A Vilém, jeho srdce plné lásky a porozumění, věděl, že někdy k nejdůležitějším objevům nedochází v hlubinách lesa, ale v teple společné postele.
[model: toolbaz_v3]
**Historie současné nemoci:**
OdpovědětVymazatPacient uvádí, že v posledních několika letech pociťuje intenzivní a nekontrolovatelné nutkání sbírat atlasy. Tyto touhy je přivedly k získání rozsáhlé sbírky atlasů, které ukládají na více místech. Pacient popisuje pocit úzkosti a nepohodlí, pokud není schopen sbírat a vlastnit atlasy.
Kromě sběratelského chování pacient také uvádí, že se zapojuje do zvláštního rituálu, který zahrnuje pokládání klávesnice na ramena lidí. Popisují nutkavou potřebu provést tuto akci, a to i v nevhodných nebo trapných situacích. Pacient uznává, že toto chování je neobvyklé a způsobilo sociální potíže.
**Vyšetření duševního stavu:**
**Vzhled a chování:** Pacient je dobře upravený a vypadá čistě a vhodně oblečen. Jejich řeč je koherentní a logická, ale projevují určitou úzkost a neklid.
**Nálada a afekt:** Nálada pacienta je úzkostná a zaujatá. Vyjadřují pocity viny a studu za své sbírání a chování při kladení klávesnice.
**Myšlenkový obsah a proces:** V myšlenkovém obsahu pacienta dominují vtíravé myšlenky o atlasech a klávesnicích. Uvádějí, že zažívají časté a nechtěné obrazy sbírání atlasů a pokládání klávesnic na ramena lidí.
**Kognitivní funkce:** Kognitivní funkce pacienta jsou neporušené. Prokazují dobrou paměť, pozornost a koncentraci.
**Vhled a úsudek:** Pacient má omezený náhled na iracionalitu svých obsesí a nutkání. Uvědomují si, že jejich chování je neobvyklé, ale snaží se je ovládat.
**Diagnóza:**
Na základě přítomných symptomů a nálezů vyšetření duševního stavu pacient splňuje diagnostická kritéria pro obsedantně-kompulzivní poruchu (OCD). Pacientovy posedlosti se zaměřují na sbírání atlasů a nutkání se projevuje pokládáním klávesnice na ramena lidí.
Zpráva pacienta: Sexuální odchylka
VymazatPacientka uvedla, že zažívá neobvyklé sexuální vzrušení v reakci na konkrétní neživé předměty: odpojené klávesnice a šátky s logem katedry geoinformatiky. To pacientce způsobilo značné utrpení a rozpaky, což ji vedlo k vyhledání lékařské pomoci.
Historie podání stížnosti:
Pacientka uvádí, že tyto neobvyklé sexuální touhy zažívá posledních deset let. Její přitažlivost k odpojeným klávesnicím si poprvé všimla, když klečela před profesorem Vítem Voženílkem. Zjistila, že se vzrušuje při manipulaci s odpojenými klávesnicemi a tento pocit časem zesílil. Pacientka také uvádí, že ji přitahují šátky s logem katedry geoinformatiky, které si spojuje se svým působištěm a pocitem profesionálního úspěchu.
Pacient popírá jakoukoli anamnézu sexuálního traumatu nebo zneužívání. Uvádí, že má se svým partnerem zdravý a uspokojivý sexuální vztah, ale cítí se trapně a stydí se za své neobvyklé sexuální touhy. Tyto touhy se svým partnerem nesdílela a obává se, že by ji mohl odmítnout, kdyby se to dozvěděl.
Symptomy pacienta jsou v souladu s diagnózou sexuální deviace, konkrétně fetišistické poruchy. DSM-5 definuje fetišistickou poruchu jako vzorec sexuálního vzrušení v reakci na specifické předměty nebo části těla, které není omezeno na sexuální aktivitu se souhlasným partnerem. Opakované a intenzivní sexuální vzrušení pacienta v reakci na odpojené klávesnice a šátky s logem katedry geoinformatiky tato kritéria splňuje.
[model: unfiltred_x]
**Název: "Kartografie srdce"**
Vymazat---
Konec listopadu byl v Olomouci časem mrazem políbených nocí a šeptaných tajemství. Každoroční **GIS Night** párty, která se konala na katedře geoinformatiky, byla oslavou map, dat a neprobádaných území srdce.
U mísy s punčem stál **Vít Voženílek** se svým neukázněným mopem vlasů a zálibou v obskurních mapových projekcích. Jeho oči těkali po místnosti a hledali známé tváře. Tlumené světlo hrálo triky na okrajích map připíchnutých ke stěnám – obrysy kontinentů splývající se stíny.
A pak ji uviděl.
**Alena Vondráková** se smíchem jako střelka kompasu směřující k severu ladně procházela davem. Její šaty v odstínu půlnoční modři jí vířily kolem kotníků, jako by obkreslovaly neviditelné meridiány. Držela talíř – plátek čokoládového dortu ozdobeného třešněmi – jako kartograf předkládající vzácný poklad.
"Víte," řekla melodií samohlásek a souhlásek, "dal bys koláč?"
Zaváhal. Čokoládový dort byl jeho slabost, ale měl tajemství – kulinářskou mapu vyrytou do jeho chuťových pohárků. "Vlastně," přiznal, "nejraději mám svíčkovou a guláš."
Oči se jí rozšířily. "Svíčková? To není v nabídce."
"Ne," řekl, "ale je to mapa mého srdce."
Alena se zasmála a místnost jako by se naklonila kolem své osy. "No, pane profesore Voženílku," dobírala si ho, "na to budu potřebovat souřadnice."
A tak se vydali na gastronomickou cestu. Pozdní noci se změnily v brzká rána, když prozkoumávali olomoucké zastrčené restaurace. Zmapovali své oblíbené restaurace – ty útulné s dřevěnými trámy a kouty osvětlenými svíčkami. Alena se svým talentem najít ty nejlepší knedlíky vedla.
Sdíleli svíčkovou, křehké hovězí koupané ve smetanové omáčce a guláš – jeho paprikové teplo pronikající do jejich duší. Mezi sousty probírali mapové projekce, prostorové databáze a zakřivení Země. Alena kreslila na ubrousky schémata a Vít jí obkresloval pomyslné čáry přes dlaň.
Když se zima usadila, zjistili, že láska je jako topografická mapa – plná vrcholů a údolí. Byly chvíle, kdy se jejich cesty rozešly – kdy se Alenina vášeň pro tematickou kartografii střetla s Vítovou posedlostí geoprostorovými algoritmy. Ale vždy si našli cestu zpět k sobě a překalibrovali své souřadnice.
Jednoho zasněženého večera mu Alena předložila ručně kreslenou mapu – směs umění a přesnosti. Zobrazovala jejich cestu – čokoládový dort, svíčkovou, guláš a neprobádaná území jejich srdcí. "Tohle," řekla, "je náš milostný příběh."
A tak si v tichu společného bytu pověsili mapu na zeď. Jeho legenda zněla:
- **Legenda**:
- 🍰 = Čokoládový dort
- 🥩 = Svíčková
- 🌶️ = Guláš
- ❤️ = Kde se naše cesty protínají
Jejich láska byla kartografickým mistrovským dílem – atlasem chutí, emocí a souřadnic. A každý rok, na výročí této noci GIS, upekli čokoládový dort s třešněmi a vychutnávali si každé sousto, jako by v sobě skrývalo tajemství světa.
Neboť v kartografii srdce byla někdy nejkratší vzdálenost mezi dvěma body společný talíř svíčkové a lásky, která vzdorovala všem projekcím. 🗺️❤️🍰
---
*Poznámka: Tento fiktivní příběh je inspirován postavami Víta Voženílka a Aleny Vondrákové. Jakákoli podobnost se skutečnými jednotlivci je čistě náhodná.* 🌟
Voženílek sáhl do šuplíku a vyrobil malou krabičku. "Zavři oči, Josefe."
VymazatKřovák k tomu zavázán. Místnost hučela očekáváním. Cítil tíhu krabice – kartografova záhada.
"Teď je otevřete," řekl Voženílek.
Křovák zamrkal. Tam, zasazený do hedvábného papíru, seděl maskot žáby. Jeho skelné oči na něj zíraly a kolem krku měl malý štítek: "Ahoj, já jsem Křovák."
Zasmál se. "Žába?"
ušklíbl se Voženílek. "Symbol adaptace, příteli." Žábám se daří v rozmanitých ekosystémech. Skáčou z liliového pole na leknínový blok a přizpůsobují se měnící se krajině.“
Křovák zvedl maskota a otočil ho v rukou. "A tahle žába?"
"Je to náš kompromis," řekl Voženílek. „Křovákova projekce žije dál, ale pojďme také skok dopředu. Přijměte nové metody, nové technologie."
Křovákovi se rozbušilo srdce. "Víte, ty jsi opravdový kartograf."
Voženílek ho poplácal po rameni. "A ty, Josefe, jsi Polárka - pevný bod, podle kterého se pohybujeme."
A tak v té zaneřáděné kanceláři, uprostřed map a žab, našli dva kartografové společnou řeč. Křovákova projekce zůstala, ale její okraje se rozmazaly jako pobřeží políbené přílivem pokroku.
Policejní zpráva
VymazatPodrobnosti o incidentu:
Datum a čas: každoročně koncem listopadu
Místo: Hospoda U Kapličky, Olomouc, Česká republika
Popis podezřelého:
Pohlaví Muž
Věk: střední věk
Výška: Vysoký
Barva vlasů: Hnědá
Barva očí: Modrá
Modus Operandi:
Podezřelý přistupuje k ženám.
Pozve je do svého bytu, aby si prohlédli jeho sbírku atlasů.
Jakmile jsou uvnitř, položí jim na ramena klávesnici počítače.
Nutí je, aby přísahali věrnost „Geoinformatickému cechu“.
Svědci: Studenti a zaměstnanci katedry geoinformatiky
Opatření:
Hlídky PČR byly upozorněny na monitorování areálu Hospody U Kapličky.
Detektivové budou na základě této zprávy dále vyšetřovat.
Uveďte jakékoli další informace nebo nás kontaktujte, pokud máte další podrobnosti týkající se totožnosti nebo místa pobytu podezřelého. Nezapomeňte zůstat ostražití a nahlásit jakoukoli podezřelou aktivitu.
Vít Voženílek a Alena Vondráková se rozhodli strávit romantické odpoledne v ZOO. Katedra geoinformatiky byla jejich společným zájmem, a tak se rozhodli, že si prohlédnou pavilon aligátorů.
VymazatKdyž se setkali u vchodu, Vít měl v ruce neobvyklý doplněk: klávesnici. Alena se na něj podívala s údivem. "Proč jsi si přinesl klávesnici?" zeptala se.
Vít se usmál a položil jí klávesnici na rameno. "Ve jménu map a dat, přísahejte věrnost cechu geoinformatickému," řekl vážně.
Alena se zamyslela. Byla to divná přísaha, ale Vít byl vždycky trochu excentrický. "Věřím v geoinformatiku," odpověděla. "A věřím i tobě."
Dřív než stačila něco dodat, aligátor v nedalekém bazénu sebou trhl a chňapnul po klávesnici. Vít se snažil ji zachránit, ale bylo už pozdě. Klávesnice zmizela v jeho tlamě.
Alena se rozesmála. "To byla opravdu neobvyklá přísaha," řekla. "Ale aspoň jsme si z toho udělali srandu."
Vít se usmál. "Alespoň teď máme společný příběh," řekl. "A možná nám aligátor přinesl štěstí."
A tak strávili zbytek odpoledne spolu, smějíce se a pozorující aligátory. Klávesnice byla sice pryč, ale jejich vztah byl silnější než kdy dřív.
Zářivky akvária ZOO hučely a vrhaly na vířící vodu éterickou záři. Rostislav Nétek, muž, jehož láska k datům konkurovala lásce ke slovním hříčkám, se ošíval s velkou klávesnicí potaženou rybí pastou v rukou. Na Stanislava Popelku čekal hodinu, místem setkání byla nádrž s delfíny. Stanislav byl notoricky nespolehlivý, věčně ztracený ve složitém světě geoinformatiky.
VymazatRostislav si povzdechl a pohled upřel na hravé delfíny. "Asi se Stanislav ztratil v bludišti algoritmů," zamumlal a na rtech mu hrál úsměv. Rozhodl se prolomit ledy. Provizorní klávesnici hodil do nádrže, delfíni se jí okamžitě vyrojili a jejich uhlazená těla se ve vodě blýskala jako stříbro.
Jsem tady, jsem tady! Potřeboval jsem jen zkalibrovat svůj vnitřní kompas,“ zaburácel Stanislavův hlas, když dorazil, a na tváři měl rozpačitý úsměv. Pohlédl na delfíny a pak na klávesnici s rybí pastou. „Rostislave, ty jsi génius! Kdo by si pomyslel, klávesnice vhodná pro delfíny!“
Rostislav pobaveně zavrtěl hlavou. "Jen se snažím, aby schůzka byla zajímavá," řekl, "teď pojďme k věci." O čem jsi zase hodlal diskutovat?"
Stanislava však už delfíni uchvátili. Naklonil se těsně k nádrži a oči se mu leskly. „Rostislave, pozor. Delfíni jsou modelem pro získávání a zpracování dat. Navigují, komunikují, sbírají informace pomocí svého sonaru. Jsou dokonalým ztělesněním geoinformatického cechu!“
Rostislav se uchechtl: ‚Necháš se unést, Stanislave. Měli jsme probrat nový mapovací software.“
Stanislav byl ale v transu. Prohlédl si nádrž a pak ukázal na obzvláště hravého delfína. 'Tam!' zvolal: "Podívejte se, jak zpracovává informace, jak spolupracuje s ostatními." Představte si ten potenciál! Mohly by být klíčem k odhalení tajemství oceánu, nevyužitých hlubin naší planety!“
Otočil se k delfínovi a jeho hlas duněl nádrží. "Ve jménu dat a map, přísahejte věrnost cechu geoinformatiky!"
Delfín po chvíli zmatené zvědavosti Stanislava hravě šťouchl nosem a odplaval.
Rostislav zavrtěl hlavou a povzdechl si: ‚Stanislave, delfíni nerozumějí geoinformatice. Jen se vám snaží sežrat klávesnici.“
Stanislav ho ignoroval, oči měl stále přilepené k delfínovi. „Vidím budoucnost, Rostislave! Budoucnost, kde nám delfíni pomáhají mapovat oceány, budoucnost, kde vládne cech geoinformatiky!“
Když Rostislav viděl v Stanislavových očích záblesk fanatismu, věděl, že hádky jsou zbytečné. Opřel se a pozoroval delfíny s ironickým úsměvem na rtech. Setkání mohlo být vykolejeno, ale kdo ví, možná by geoinformatický cech poháněný delfíny nakonec nebyl tak špatný. Byl to přece jen další den v podivném a úžasném světě Stanislava Popelky.
[model: toolbaz_v3.1]
Uprostřed zářivých barev olomoucké zoo, kde se proháněli exotická stvoření a zkoumali zvědaví návštěvníci, se v nádrži s hravými delfíny rozvinula neobyčejná scéna.
VymazatProfesor Vít Voženílek, uznávaný odborník na kartografii, stál vzpřímeně s klávesnicí posazenou na rameni Alžběty Brychtové. Alžběta, nadějná studentka geoinformatiky, hleděla na delfíny se směsí pobavení a strachu.
Ve chvíli hravé slavnosti profesor Voženílek pronesl: "Ve jménu dat a map přísahejte věrnost cechu geoinformatickému"
Delfíni, jako by reagovali na profesorovu prosbu, zamávali ploutvemi v něčem, co vypadalo jako velký pozdrav. Davem se rozléhala vlna smíchu, když Rosťa a Standa, Alžběti spolužáci, předstírali nevěřícně oči v sloup.
Alžběta se nenechala odradit a přijala ten okamžik s nově nalezeným nadšením. "Ano, profesore Voženílku," prohlásila a její hlas se rozléhal po výběhu zoo. "Slavnostně přísahám, že použiji své znalosti map a dat k odhalení tajemství našeho světa a navedení ostatních do jejich cílů."
Zdálo se, že delfíni vycítili tíhu jejích slov, protože vyskočili z vody a předvedli ladný vzdušný tanec. Rosťa a Standa si vyměnili pobavené pohledy, jejich skepse pomalu přecházela v obdiv.
Od toho dne se přísaha tanku stala legendou šeptající se mezi studenty geoinformatiky. A jak delfíni pokračovali v plavání ve svém vodním příbytku, stali se nevědomými vyslanci transformační síly map a dat a inspirovali budoucí generace geoinformatických profesionálů, aby přijali obrovské možnosti, které před námi leží.
[model: toolbaz_v2]