Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Kvíz: Trpíš GIS Night fetišismem?

Cech geoinformatický města Olomouce definuje GIS Night fetišismus jako iracionální přitažlivost k předmětům užívaným během obřadu pasování prváků na Katedře geoinformatiky UPOL. Pacient trpící GIS Night fetišismem může mít tendenci spatřovat v klávesnici falický symbol, ve Svatém písmu kámásútru a ve svém ročníkovém šátku erotickou pomůcku do ložnice. Chceš-li vědět, zda se tě tato odchylka týká, vyplň tento jednoduchý a klinickými studiemi prověřený test. 1. Doplň větu: Na GIS Night se mi nejvíc líbí.... A. Popíjení se spolužáky/kolegy a soutěže. (3 body) B. Pasování prváků a kostým cechmistra. (6 bodů) C. Že se toho nemusím účastnit. (0 bodů) 2. Řídíš se gisáckým desaterem? A. Ano, navždy. Nechci riskovat segmentation violation. (6 bodů) B. Většinou bodů ano. Ale nevím, co je digitizér a ICQ. (3 body) C. Jakým desaterem? Myslíš kartografické zásady? (0 bodů) 3. Buď upřímný: Četl jsi tu publikaci, na kterou jsi přísahal? A. Samozřejmě, je to moje Bible. (6 bodů) B. Možná jsem si ji zb
Nejnovější příspěvky

Crash si dělá ze studia geoinformatiky dobrý den

 S Crashem to v poslední době přestává být únosné. Kdyby mu Vilda Pechanec necítil vděčnost za svůj nový zfalšovaný řidičský průkaz, už by ho z katedry dávno vylil. Crash se totiž věnuje všemu možnému, jen ne svému studiu.  Mezi jeho nejoblíbenější aktivity patří pořádání tipovacích soutěží. Víte, kolik se na minulém GIS Nightu vypilo piv? Jakou nejdelší vzdálenost urazil gisácký maskot za jediný den? Kolik chlebíčků se škvarky se sní na příštím Kartografickém dni? Crash to ví. A od té doby, co na všech společenských akcích nutí studenty i profesory účastnit se jeho nové stolní hry, to ví celá katedra. Děsím se dne, kdy se zeptá na přesný počet školních atlasů u Víti Voženílka doma. Nebo na přesný počet studentů, kterým položil klávesnici na ramena. Crash totiž ví i věci, které by vědět neměl. Crash má kromě toho i kreativního ducha, který se obvykle probouzí v tu nejméně vhodnou dobu. Včera v půl druhé v noci bombardoval Jardu Buriana seznamem skladeb, které by měl zahrát na letošním

Míďan se předvedl v restauraci U Kapličky

Včera jsme s Míďanem a Amálkou měli prázdnou ledničku a nechtělo se nám vařit. Tak jsem se rozhodl, že je za hezké chování pozvu na oběd do restaurace. To jsem ovšem netušil, že jsem to právě zakřiknul. Míďan hnedka zavýskal „Já chcu do restaurace U Kapličky!“ „To je moc daleko,” povídám já, „vybereme něco bližšího.“ Míďan se zakabonil: „Ale já chcu do Kapličky!“ a začal třískat klávesnicí do stolu. Pochopil jsem, že není zbytí, a nasedl s oběma děckama na dvacítku, cíl Svatoplukova ulice. Už v autobuse Míďan vytáhl z ruksaku černou fixu a načmáral na sedadlo před sebou „GIS Night.“ V ten moment mi došlo, že to už lepší nebude. U Kapličky Míďan zahlásil číšníkovi: „Já bych si dal ty penne s ragú a tvarůžky s bramborem.“ Číšník byl překvapený, že má tak malé děcko tak velký hlad, ale obě jídla mu přinesl. Jakmile Míďan obdržel svoji objednávku, začal obě jídla krájet na malé kousky a míchat je do sebe. Nakonec to celé přelil tatarkou. Hosté u vedlejšího stolu se na nás dívali trošku div