📰 SKANDÁL NA SEVERU! Voženílek přistižen v „nepřátelských barvách“ 😱
FRÝDEK-MÍSTEK / PARDUBICE – Tohle nikdo nečekal! Útočník Daniel Voženílek byl podle svědků přistižen přímo na tribuně při zápase mezi HC Frýdek-Místek a rezervou HC Dynamo Pardubice B… a to v kšiltovce Dynama!
Ano, čtete správně. V aréně farmy HC Oceláři Třinec se měl objevit hráč spojený právě s tímto klubem – a fandit soupeři. Fanoušci nevěřili vlastním očím.
🎩 Rodina, nebo provokace?
Důvod? Podle informací bulváru byl Voženílek na místě kvůli svému bratrovi Marek Voženílek, který nastupuje za pardubickou rezervu.
Jenže ani rodinné pouto tentokrát situaci nezachránilo.
„Viděl jsem ho jasně! Seděl nahoře, klobouk Dynama, žádné maskování. Tleskal po gólu Pardubic!“ uvedl jeden z fanoušků, který si přál zůstat v anonymitě, ale ochotně poskytl rozmazanou fotografii.
💸 Tvrdý trest: 10 % z platu pryč!
Disciplinární komise na nic nečekala. Podle zákulisních zdrojů padl rychlý verdikt:
👉 srážka 10 % z platu za „nevhodnou prezentaci klubové příslušnosti a symboliky“
Oficiální stanovisko klubu je stručné:
„Každý hráč by měl dbát na reprezentaci organizace i mimo led. Situace byla vyhodnocena jako nevhodná.“
🔥 Frýdek v šoku, Třinec mlčí
Vzhledem k tomu, že HC Frýdek-Místek funguje jako farma Třince, je celý incident o to pikantnější.
Fanoušci Ocelářů na sociálních sítích nešetří emocemi:
- „Tohle už je moc!“
- „Ať si jde rovnou do Pardubic!“
- „Aspoň víme, komu fandí…“
🧢 Voženílek: „Byla to jen podpora rodiny“
Sám hráč se snažil situaci uklidnit:
„Šel jsem podpořit bráchu. Nic víc v tom není. Kšiltovka? Byla po ruce.“
Jenže internet si už žije vlastním životem…
📅 A pozor – dnes je 1. dubna. Náhoda? Nebo dokonale načasovaný chaos? 😏
To s tou klávesnicí a lektvarem bych si náhodou nechal líbit 😘
OdpovědětVymazatJenže tu klávesnici na tebe bude shazovat Vilda Pechanec. Od toho je to Peklo. Ještě pořád sis to nerozmyslel?
VymazatNe. Mně jde o tu klávesnici samotnou. Kdo ji na mě bude shazovat, je mi celkem jedno 🤣
VymazatAle z čích útrob bude pocházet ten lektvar, to ti asi úplně jedno nebude. Mysli na to, že i v Pekle chtějí být ekonomicky efektivní. Když už bude Vilda ovládat tu klávesnici, mohl by posloužit i jako taková dojná kráva na lektvar... 🍆🍼🥛
VymazatCechmistrem se spíš stanete, když fetišista budete. Normální člověk necítí potřebu pokládat lidem klávesnici na ramena a nutit je přísahat na manuál k produktu, který si za 20 let nikdo nebude pamatovat.
OdpovědětVymazatA vaší kolegové z katedry geografie asi taky úplně normální nebudou, když po vás tyhle prasárny s radostí kopírují 🤔
Tak cechmistrem se snad staneš tím, že budeš vedoucím katedry, ne? Tam záleží na akademické hodnosti a zkušenostech, ne na tom, jestli tě vzrušují klávesnice a šátky.
VymazatKatedra geografie mě nepřekvapuje. Odtud ostatně ti největší zvrhlíci sami pocházejí 😉
Do kompetence vedoucího katedry spadá pokládání klávesnic na ramena? Nemám ten pocit. Pokládání klávesnic na ramena je důsledkem fetišistických choutek jednoho člověka a patologické potřeby dalších ji napodobovat. Cechmistr existuje pouze ve vaší fantazii, kterou si realizujete jednou v roce za přítomnosti podobně deviantně smýšlejících jedinců. Nikde není psáno, že to musí být vedoucí katedry. V každém případě to ale musí být úchyl jako vy.
VymazatJak není psáno? V Almanachu se jasně píše, že funkci cechmistra vykonává vedoucí katedry.
VymazatA jakého jednoho člověka? Tento typ rituálu existoval na různých akademických pracovištích po světě mnohem dřív než GIS Night.
A pokud v tom vidíte něco fetišistického nebo sexuálního, pak to poukazuje na Vaše osobní problémy v psychosexuální oblasti. O tom, co symbolizuje klávesnice na rameni, už jsem psala v předchozím článku.
Ve tvém případě klávesnice symbolizuje tvůj patologický crush na Voženílka. Věděla jsi, že je to pro něho ten nejpřirozenější způsob, jak se někoho dotknout, protože to byl zvyklý dělat dlouhá léta. Ty nechceš být rytířkou geoinformatického cechu, ale objektem Voženílkovy hry. Kdyby se tě tou klávesnicí dotkl Vilda Pechanec, tak si půjdeš odplivnout. S Viťasem jste jen využili příležitosti zhmotnit vaše letité fantazie.
VymazatNa rameno mi klávesnici položil sám Voženílek Vít,
OdpovědětVymazats výrazem vážným, jak starý rytíř s dlouhým mečem chtěl mě posvětit.
„Přísaháš věrnost cechu geoinformatickému?“ pravil mocně.
A já, v té chvíli nadšený i tiše vznešený, kývl jsem pokorně.
V té chvilce slavné, pod dotykem kláves, cítil jsem se náhle jiný,
jak kdyby v mé ruce už zněla síla všech map a dat skrytých pevniny.
„Slibuji,“ řekl jsem, „že k mapám svým duši dám,
ať svět každý kousek dobře zná, ať je sám nebo s družinou sám.“
Tak přísahám dodnes věrnost té vědě,
jak Voženílkův hlas se rozléhá v tiché šedé třídě.
A klávesy těch slov, co pronesl, znějí dál,
v mé duši a mapách – kde jsem rytířem zůstal.
To není otázka, nýbrž rozkaz. A jestli máš takovéto fantazie o Voženílkově „dlouhém meči“, pak vážně pochybuji nad tím, že si do nás neprojektuješ svoje vlastní psychosexuální problémy. My jsme to udělali čisté z legrace. Nemravné významy za tím hledáš pouze ty 😉
VymazatNemravný význam do toho vložil Viťas, když to spáchal se svojí manželkou. Když ho tam vložil jednou, proč by ho nevložil podruhé... Jestli mu meč ještě slouží... Nebo klávesnice ⌨️😘
Vymazat#Challenge: Vymyslete nejhorší trest pro zesnulého GIS Night fetišistu. Můj nápad: Ocitnout se v Nebi, kde nikdo neví, co je to GIS Night 😉
OdpovědětVymazatAbys tam vyprávěl Bohu, ve kterého nevěříš, komu všemu položil Voženílek klávesnici na ramena a požádat ho, aby ti to samé předvedl s anděly?
VymazatJá bych takovému fetišistovi dala mnohem krutější trest: Dělat zápočtové mapy bez Voženílka. Skládat zkoušku z geomorfologie bez Voženílka. Připravovat klimatický atlas bez Voženílka. Zaměstnat děcko bez Voženílka...
připoutat gisáckým šátkem ke skále a nechat na něho nalétávat orla, který mu vyklove všechny klávesy z klávesnice
VymazatPřivázat gisáckým šátkem ke Skálovi a být nucen poslouchat jeho názory na Mapu roku.
VymazatUkázat tvé dceři tvoje fantazie o Voženílkovi. To by asi pořádně kulila vočadla... 🤔
Vymazat*Moje* fantazie? Vzpomínám si na *tvůj* velikonoční článek, ve kterém jsi popisoval, jak Voženílek přemrštil Valerii klávesnicí a ta mu vyfoukla vajíčka... Takže si nejdřív laskavě zameť před vlastním prahem.
VymazatEhm, ty si asi nevidíš do vlastní klávesnice. Tento článek jsem četl já a pocházel od tebe. V únoru jsi psal cosi o Voženílkovi a Laniakei, v březnu něco o Vondrákové a šmoulové zmrzlině, v dubnu rádoby vtipný aprílový článek o spermatu na šátku, v květnu nějaké fantazie o Mapě roku a v červnu jsem tady od tebe četl, že Vilda Pechanec má malou klávesnici a Voženílek má větší a lepší. Takže než začneš mluvit o fetišismu nebo nějakých úchylkách, podívej se na sebe a svoji "publikační" činnost.
VymazatNechat Vildu Pechance, aby se mu podepsal na jeho gisšátek
Vymazataby mu Vilda Pechanec vrazil tu klávesnici mezi půlky a šátek do úst. A tím zákuskem od druháků se může nechat pomazat.
VymazatVerse 1:
VymazatI’m the Knight of the Keys, got it deep in my veins,
my shoulder’s red hot, yeah, my crew knows the name.
Bearing my shield, it’s the mark of my code,
kneel at the gate if you’re ready for the road.
Vilém crowned me with a touch on my skin,
a rite of fire, lit the spark from within.
It’s not about fame, it’s about what you hold,
keys under my fingers, every beat is my soul.
Chorus:
Yeah, I got the reddest shoulder in my crew,
like a battle mark, every step feels true.
With my keyboard I’m a knight, pride unrefined,
my shoulder's blazing like a warrior’s sign.
Verse 2:
My crew knows I’m in this game from the start,
keys moving with me, each beat is an art.
When the beat hits hard, I’m ready to fight,
my shoulder’s burning red, I’m pure dynamite.
People ask me, “Where’d you get that mark?”
I show them my shoulder, it’s leaving a spark.
They don’t get the power that’s flowing in me,
I’m the Knight of the Keys, and the world’s set free.
Chorus:
Yeah, I got the reddest shoulder in my crew,
like a battle mark, every step feels true.
With my keyboard I’m a knight, pride unrefined,
my shoulder's blazing like a warrior’s sign.
Outro:
Now you know who I am, with my shoulder on fire,
every beat, every line, keeps lifting me higher.
My crew’s by my side, shoulder’s lit like the dawn,
my keyboard’s my weapon, keeps me marching on.
Tak Lískulka dnes navrhla připravit jako hostinu na GIS Night škubánky s mákem. Co na to říkáte? Mně to přijde moc měkké. Představoval bych si něco tvrdšího 🤔
OdpovědětVymazatTvrdší už je jedině Voženílkova klávesnice. Lískulka by mohla vyprávět 😉
VymazatOvšem mít Pechancovu klávesnici na rameni a zároveň Voženílkovu v ústech, to už mi přijde naprosto úchylné... 🤔
VymazatMíďan // Svůj ke svému. Od tebe jsem tady nedávno četla docela nechutné fantazie o Voženílkovi a Alžbětě Brychtové. Úchylné ti to přijde proto, že jsi sám úchylný a vyžíváš se v tom. To samé platí i o Radimovi. Dva týdny tady se mnou řešil, že mi Voženílek položil klávesnici na rameno a co to mělo za význam. Pro nás to mělo ten význam, že jsme si chtěli připomenout tuto tradici, která se díky Víťovi zrodila a funguje dál. Pro vás dva to má nějaký nemravný význam, který podsouváte i nám. Fantazie o GIS Nightu tady máte vy, ne já. Takový úchylný test ani nikdo jiný než deviant vymyslet a publikovat nemůže.
VymazatLískulka po chvíli v tichosti vzhlédla k Vítovi, stále pokleknutá. Jemně se usmála a zčervenala, když se mu podívala do očí.
Vymazat„Víš,“ začala tiše, „podle staré cechovní knihy je ještě jeden způsob, jak plně přijmout kartografickou sílu...“ Vít na ni překvapeně pohlédl. „Polož mi tu klávesnici ještě do klína. Říká se, že to symbolizuje plodící sílu kartografa vytvářet nové světy, objevovat nepoznané.“
Vít se usmál a kývl. „Jsi opravdová, věrná rytířka,“ řekl uznale. Vzal klávesnici a jemně ji položil Lískulce do klína. Její prsty se přirozeně dotkly kláves a ona pocítila zvláštní proud energie, jako by skrze starou technologii proudila sama síla vědění a objevování.
„Teď jsi připravena vytvářet světy, přetvářet mapy a rozšiřovat hranice znalostí,“ zašeptal Vít.
Lískulka přikývla, s očima zářícíma nadšením. Ve svém srdci věděla, že teď už není jen členkou cechu – stala se kartografkou, která nese starou plodící sílu objevit nové světy. Vít ji lehce pohladil po rameni a oba se tiše zasmáli, sdílejíce radost z této zvláštní, symbolické chvíle, která je spojila víc než kdy dřív.
Ehm, začínám mít chuť ukázat Voženílkovi, jak o něm smýšlí jeho 60letý kamarád a několik jeho sice mladších, ale dospělých studentů. Kdybyste aspoň byli od té dobroty a nezasahovali do toho mě... Ale to bych asi chtěla moc od lidí, pro které bylo největším vzrušením v životě, když jim Voženílek položil klávesnici na rameno.
VymazatBtw ty škubánky jsem nenavrhovaaa já, ale Voženílek. Já jsem mu jenom řekla, že jsou i lidi, kteří mají funkční chuťové buňky. Když už, tak jsem pro škubánky se škvarkama :-)
Lískulka stála před dveřmi kanceláře profesora Víta Voženílka, připravená získat jeho názor na svoji zápočtovou mapu. S lehkým napětím zaklepala, a když se ozvalo pozvání, vešla dovnitř. Voženílek seděl u stolu, kde měl rozložené papíry, klávesnici a nepořádek hodný skutečného geoinformatického mistra.
Vymazat„Dobrý den, pane profesore,“ pozdravila s úsměvem. „Přinesla jsem tu zápočtovou mapu.“
Voženílek vzhlédl a přátelsky pokývl. „Výborně, Lískulko, ukažte mi ji. Těším se, co jste připravila.“
Lískulka se natáhla k pracovnímu stolu a v ten moment jí mapa vyklouzla z ruky a spadla pod psací stůl. „Ach, omlouvám se,“ řekla, když si klekla, aby ji z pod stolu vyzvedla. Voženílek zatím sáhl po své klávesnici, kterou nadzvedl, aby se podíval na poznámky, které měl ke studentským pracím.
Právě v tu chvíli vstoupil do kanceláře Míďan, který je chvíli tiše sledoval, než pronesl: „No teda! Co to tu vidím? Vy se tu snad chystáte provést rytířský obřad!“
Lískulka, stále ještě na kolenou pod stolem, vykoukla s překvapeným výrazem, zatímco Voženílek zvedl oči nad klávesnici a mírně se pousmál. „Míďane, neboj se,“ pronesl klidně, „Lískulka pouze hledá mapu a já jen kontroluji poznámky. A pokud bychom chtěli provést rytířský obřad, věř mi, že bys byl pozván.“
Míďan si založil ruce na hrudi a s úsměvem odpověděl: „To mi povídej! Kdo ví, co všechno už se pod touto klávesnicí odehrálo. Říká se, že tahle klávesnice pasovala celé generace geoinformatiků!“
Lískulka se zasmála a postavila se s mapou pevně v ruce. „Míďane, možná bys měl být první, komu bude ta klávesnice položena na rameno,“ zavtipkovala.
Voženílek pokrčil rameny a s úsměvem odpověděl: „Tak příště možná zavedeme slavnostní rituál přímo v této kanceláři, co říkáte? Ale dnes... dnes je na pořadu dne pouze tahle zápočtová mapa.“
Míďan přikývl, a zatímco se otočil k odchodu, ještě se pobaveně ohlédl: „Jen si dejte pozor, abyste se příště neocitli v kronice katedry jako první rytíři klávesnice.“
Lískulka a Voženílek se na sebe usmáli a pustili se do hodnocení mapy, zatímco Míďan zmizel na chodbě s myšlenkami na tajemství ukrytá pod klávesnicí.
Na večerní akci GIS Night zavládla atmosféra vzrušení a očekávání, když se přiblížil okamžik hlavní tomboly. Zatímco ostatní ceny byly zajímavé – geoinformatické trička, stylizované mapy, nebo speciální edice kartografických tužek – všechny oči se upíraly k hlavní ceně večera. Tou bylo, že vítěze osobně nakrmí sám profesor Vít Voženílek legendární „klávesovou polévkou“. Pověst této polévky totiž mluvila jasně: ten, kdo ji ochutná, získá neuvěřitelné schopnosti v tvorbě map a pokročilé dovednosti v ArcGIS Pro.
VymazatVoženílek, který stál u pódia s mírně pobaveným úsměvem, si jemně poklepával na lžíci, zatímco mu asistentka přinesla velkou mísu polévky, v níž plavaly malé klávesy. Každá z nich měla na sobě písmeno nebo symbol, a povídalo se, že jejich pořadí vytváří tajné „kouzlo geoinformatiky.“
Míďan, který měl na starost tombolu, roztočil kolo se jmény studentů, a napětí v sále by se dalo krájet. Všichni chtěli být tím vyvoleným, protože šance stát se mistrem geoinformatiky byla lákavější než jakákoli jiná cena.
Kolo se točilo, až nakonec zastavilo na jméně: „Amálka!“ vykřikl Míďan a celý sál propukl v potlesk.
Amálka, trochu překvapená, pomalu vyšla dopředu a zastavila se před Voženílkem, který ji přivítal s upřímným úsměvem. „Připravená stát se ještě lepší geoinformatičkou?“ zeptal se.
Amálka přikývla, a Voženílek nabral na lžíci trochu klávesové polévky, jemně ji přiblížil k jejím ústům a podal jí první sousto. Amálka ochutnala, přičemž pocítila zvláštní chuť – jakoby jemnou kombinaci kovu a bylinek. Na jazyku jí zůstala zvláštní stopa, jako by právě vstřebala špetku kartografického tajemství.
„A teď,“ usmál se Voženílek, „zkus vyvolat libovolnou mapu v hlavě.“ Amálka se soustředila a před jejíma očima se okamžitě zjevila složitá mapa, kterou vytvářela několik týdnů. Najednou cítila, že přesně ví, jak by ji vylepšila a co jí chybělo.
„Tohle… to je neuvěřitelné!“ vyhrkla s úžasem. „Nikdy bych nevěřila, že jedno sousto dokáže takhle změnit můj pohled na geoinformatiku.“
V sále se ozvalo nadšené šeptání a studenti i vyučující se shlukli kolem, každý dychtivě sledující, jestli ještě nějaké sousto klávesové polévky zbylo. Voženílek s úsměvem dodal: „Polévku podávám jen jednou za rok. Takže nezoufejte – příští GIS Night může být vaším osudným večerem.“
Amálka se vrátila do davu a všichni ji obklopili se zájmem, zatímco Voženílek poklidně zavřel mísu s polévkou. A tak skončila magická noc, která dala Amálce nečekaný dar a ostatním novou motivaci: příští rok se pustit do tomboly s ještě větší vervou a nadějí na tajemné kouzlo geoinformatiky.
Lískulka //
OdpovědětVymazatMně Voženílek klávesnici na rameno nepokládal. Vzrušení to asi bylo pro tebe, když jsi to s ním nacvičovala u něho doma a ještě jste se u toho fotili na skupinový WhatsApp. Že je Viťas trošičku úchylnej, to vím už 40 let. Ale že se vyrojí tolik fetišistů, kteří se budou celý život rozplývat nad klávesnicí položenou na ramenou a budou s tím otravovat slušné lidi, to by mne v životě nenapadlo. Nejdřív se tím pochlubí Viktorie, pak ty. O Crashovi a jeho vlhkých snech o Voženílkových klávesách ani nemluvím. A chudák to 10leté děcko, co pokládalo v červenici klávesnici na rameno své sestře. Kdyby mu jeho nezodpovědní rodiče vysvětlili, jaké úchylárny s tou klávesnicí děláte... Nemám slov. Že je Viťas úchyl je jedna věc, ale jestli je to dědičné (loni jsem měl možnost vidět, že ano), tak to potěš koště. Všichni byste si měli zajít k odborníkovi na duševní zdraví a sexualitu. A Viťas ať se objedná jako první.
Já tedy znám Voženílka jenom sedm let, ale žádnou úchylnost na něm nepozoruji. Co pozoruji, je jeho smysl pro humor a nadsázku, stejně jako hrdost na úspěchy své katedry a sounáležitost s jejími vyučujícími a studenty.
VymazatTy úchylnosti provozované s klávesnicí se odehrávají jen ve tvé hlavě. Už jsi byl někdy na GIS Night? Ne. Ptal ses Voženílka nebo své dcery, jak to probíhalo? Ne. Jen jsi někde vyslídil pár fotek a vytvořil sis v hlavě představu Voženílka, která reflektuje tvoje nenaplněné touhy a potřeby. Jestli tady někdo trpí fetišismem, tak jsi to ty.
A kromě toho, ještě jedna věc vás s Voženílkem odlišuje. Voženílek se stará o svoji práci, rodinu a přátele. Nemá čas ani zájem fantazírovat nad imaginárními milostnými praktikami svého kamaráda. On totiž Voženílek na rozdíl od tebe má život a má ho pro koho žít...
Ty úchylnosti s klávesnicí se jako první odehrály ve Viťasově hlavě. Já jsem nemusel být fyzicky přítomný na GIS Night. Stačilo mi se ho na to zeptat. Normálně na plnou pusu mi přiznal, že to doma používá jako milostnou předehru s manželkou. Je to sice už 20 let zpátky, ale jestli to použil k takovým účelům tenkrát, tak si dokážu dost dobře představit, že by to udělal znova. Upřímně mi z toho bylo nevolno. Jak někdo mohl sehrát tuto scénu s mým děckem, a pak se mi zcela nonšalantně pochlubit, v jakých dalších situacích to využil? Je to nechutné. Jestli ti Voženílek nepřipadá jako úchyl a nemáš problém mu nastavit rameno, kdykoli si usmyslí, pak to nejspíš znamená, že trpíš stejnou deviací jako on.
VymazatMyslíš Zasadila, ne? Skála vy si měl koupit ginkgo a ty přestat papouškovat myšlenky toho plešatého ragbisty. Ten nikdy nikoho nezajímá a jeho znalosti kartografie jsou na úrovni předškoláků s omalovánkami.
VymazatS touto klávesnicí máte vždy co do činění na klíně. Klávesnici na Skadi Mons mi nastavil Voženílek. Rameno je pro dojnice, které nebyly odstaveny. A kolik stovek? Byla to tisícovka. Přečtěte si almanach a nespekulujte.
OdpovědětVymazatNa Skadi Mons, tam pod nebem cizím,
Vymazatkde Venuše svit planety tiše mizí,
Voženílek s klávesnicí blížil se v tichu,
a já cítila váhu vesmíru v dechu.
Položil ji na vrchol, na horu mou,
s pokorou, s vášní, pod širou tmou,
říkal: „Přísaháme, ve jménu dat a map,
že na Venuši společně najdeme snad.“
Každý úder kláves byl rytmus nás dvou,
mapovali jsme cesty pod nebeskou klenbou,
ve vrstvách a vrcholech, v kráterů šlépěji,
v mapách tajemství, co planetu zahřejí.
Voženílek a já, rytíři Venuše z dávna,
s klávesnicí pevnou, kde věda je slavná,
vryli jsme stopy, jak kartografický znak,
na Skadi Mons – tam, kde hvězdný je mrak.
Ve jménu dat map přísahejte věrnost cechu geoinformatickému
OdpovědětVymazatNa to je ještě brzo. S tím se vrať za dva týdny.
VymazatTak hlavně, že ses mi už před měsícem chlubila, že ti Voženílek položil klávesnici na rameno na cestě z Kartovýročí. To jsem ještě neslyšel, aby někdo někomu pokládal klávesnici na rameno v říjnu 🤔
VymazatEhm, to *ty* ses nám v říjnu chlubil, že Voženílek napsal *tobě* zprávu na WhatsApp o tom, že položil Viktorce klávesnici na ramena. Když už si v jednom kuse vymyslíš, tak buď aspoň konzistentní. 😉
VymazatNejdřív se mi tím pochlubil Voženílek, pak se mi tím pochlubila Waloszková. Co je na mém tvrzení nekonzistentního? Já konzistentní jsem a Voženílek je zjevně v té své úchylce konzistentní také, i když už před rokem předal kormidlo... ehm tedy vlastně klávesnici někomu jinému. Co mě fascinuje, je ten počet deviantně smýšlejících individuí, ve kterých to ještě stále vyvolává nějaký vzruch.
VymazatVzruch to evidentně vyvolává v tobě. Když jsem tu fotku ukazovala příteli, zasmál se tomu. Ani by ho nenapadlo, aby v tom spatřoval to co ty. Vykládat položení klávesnice na ramena jako milostný akt, to fakt může jenom takový úchyl jako ty.
VymazatJežíši... A když ve středověku král pasoval rytíře, tak to nestálo ničí čas a peníze? Když prezident uděluje vyznamenání, tak je to snad zadarmo? Korunovační klenoty spadly z nebe a nikdo je nemusel vyrobit a dopravit?
OdpovědětVymazatJak mít někdo problém s tím, že se pár korun ročně investuje do pronájmu hospody, výroby pár šátků a jednoho plyšáka? To vám tak vadí strávit půl hodinky za rok přípravou drobného občerstvení? Hodně vám leží v žaludku, že někdo dostane grátis vyřazená skripta z knihovny nebo placku s mým obličejem?
Sami utrácíte za píčoviny, které nepotřebujete a jen s nimi flexíte před spolužáky, ale když katedra utratí pár malých tisícovek ročně za společenský večer, hned vyskakujete jako čertík z krabičky.
Není to zdarma. Právě proto si myslím, že by si to měli platit ti, kteří se toho chtějí účastnit. Ne všichni daňoví poplatníci. Lidi vám platí daně, abyste jim připravili odborníky, kteří vytvoří kvalitní a spolehlivé navigační systémy a uživatelsky přívětivé mapy, ve kterých se dá vyznat. Nikdo neplatí daně proto, aby si partička nerdů pokládala klávesnice na ramena, vařila recepty podle Pejska a Kočičky a vázala si šátky kolem očí, stehen, kolen a bůhví jakých dalších částí těla. Na to nikdo normální není zvědavý.
VymazatPetr Skála stěžujíci si na GIS Night je úsměvná představa, vzhledem k tomu, že Skála basically GIS Night vymyslel.
OdpovědětVymazatSkála si v poslední době stěžuje na všechno možné, protože cítí, že jeho kamarádi v silné kartografické konkurenci neuspějí, ale GIS Night je fakt to poslední, co mu leží v žaludku.
Ještě pár roků nazpátek nás literally žádal o zaslání fotek z GIS Night mailem 🤣
Proč tady pořád šíříš ten hoax, že GIS Night vymyslel Petr Skála? GIS Night vymyslel Víťa Voženílek v roce 2003. Skála ani tehdy, ani nikdy předtím nepůsobil v Olomouci. Skála umí jen závidět, ne sám něco originálního vymyslet.
VymazatProtože je to pravda. Nerad ti beru iluze, ale nebýt Skály, žádný GIS Night by neexistoval. Skála sice nepůsobil v Olomouci, ale zato působil na České zemědělské univerzitě, kde podobnou úchylnost v trochu jiném hávu, ale stejného obsahu, viděl u jistého Petra Zahradila. Samozřejmě si to hned nafotil a pochlubil se s tím Voženílkovi, kterému to přišlo jako dobrý nápad... a postupně to jako dobrý nápad přišlo i dalším kopírovacím mašinám.
VymazatNeříkám, že každý Skálův nápad je něco světoborného. Jeho fňukání nad pravidly Mapy roku jsou jen výkřiky do tmy. Ale že měl rozhodující podíl na vzniku GIS Night, to se mu upřít nedá.
Aplimír a klávesnice moci
VymazatV hlubokém lese, v hájence staré,
Aplimír s Lunou bdí v síle prastaré.
Koruna listová a paroh lesní,
Lesní kniha pravdy – duch lesa nesní.
V noci se zjeví zlodějský stín,
v tichosti krade pokladů čin.
Paroh a kniha, i koruna slávy,
zanechal hájenku bez lesní zářivé výbavy.
Aplimír ztrátu pocítí v srdci,
luna mu šeptá: „Zloděj je zpět v noci.“
Tentokrát však chtěl uloupit víc,
Lunu, jež září jak slunce na svic.
„Pusť ji!“ křikne Aplimír v zlosti,
klávesnici uchopí, nezná soucnosti.
Lesklá jak zbraň, v měsíčním svitu,
vyráží bránit svou lásku i mýtu.
Zloděj se směje, ale hněv v něm vře,
pouští Lunu, klávesnici bere.
„Tento nástroj, moci je pln,
udělám rituál, ať les má můj vliv hluboký strun!“
Aplimír s Lunou, spolu dál žijí,
v lesní tichosti své dary si kryjí.
Zloděj však s klávesou moudrost nepozná,
jeho rituál prázdný, jeho duše osamělá.
Poučení plyne, hlubší než hádka,
v srdci je síla, klávesa je matná.
Jen ten, kdo s pokorou lásku chrání,
pozná, co síla rituálu skrývá v pláni.
Myslíš Zasadila, ne? Skála vy si měl koupit ginkgo a ty přestat papouškovat myšlenky toho plešatého ragbisty. Ten nikdy nikoho nezajímá a jeho znalosti kartografie jsou na úrovni předškoláků s omalovánkami.
VymazatPro tebe je úspěšný student ten, kdo vydrží na katedře dva měsíce a nechá si položit klávesnici na ramena. Ještě jsem neviděla, abys tu mluvil o tom, kolik studentů geoinformatiky úspěšně ukončilo studium a čemu se věnují. Věčně se tu jen chlubíš jen tím, komu jsi položil klávesnici na ramena. Víš co? Jdi k Zasadilovi a vezměte si oba nějaké prášky, pokud už neberete houbičky...
OdpovědětVymazatPrášky si vezmi ty, když tě vzrušuje pasování studentů. A jestli sis nevšimla té tuny publikací, které katedra věnovala absolventům a jejich uplatnění v praxi, tak asi od rána do večera sjíždíš fotky z GIS Nightů. A pak kdo je tady úchyl... 🤔
VymazatPotrefená husa zase zakejhala. To tebe věčně vidím prohlížet si obrázky z GIS Nightů. Ty jsi jela za Voženílkem až do Prahy, aby ti tam při čekání na vlak položil klávesnici na rameno. Katedra sice vydala spoustu materiálu o uplatnění geoinformačních technologií v praxi, ale ty rozhodně nečteš. Místo toho slintat nad starými Voženílkovými fotkami s klávesnicí a představuješ si, že ti ji snad jednou položí na rameno ve své ložnici. Obě s Kulhanovou si podejte ruce. Nejlépe k sobě prověřte ještě Voženílka, zkontaktujete Péťu Zasadila a běžte si uspořádat maraton v pokládání klávesnic a parohů na všechny části těla.
VymazatMě že to vzrušuje? Já jsem nepsala Voženílkovi, aby si vzal na Kartovýročí klávesnici, že bys ji nutně potřebovala položit na rameno a nemáš kde jinde to udělat, aby vás u toho náhodou nikdo neviděl 😱 To ti připadá normální? Mně nepřipadá normální ani pokládat klávesnici komukoli na ramena to be honest, ale jestli mu ještě píšeš, aby ti ji tam položil na výletě do Prahy, tak to bys asi měla vyhledat odbornou pomoc. To už není úchylka. To už je nemoc 🤦♀️
VymazatVe jménu dat a map přísahejte věrnost cechu geoinformatickému
OdpovědětVymazatPřísahám
VymazatPřísahám
VymazatPřísahám
VymazatPřísahám
VymazatPřísahám
VymazatPřísahám
Vymazattrhni si protézou Vildo... Víťa má lepší klávesnici ⌨️❤️❤️❤️
VymazatTeď není čas na urážky. Buď přísahej věrnost cechu, nebo jdi do prdele.
VymazatPřísahám, ale jen za podmínky, že mi v pondělí položí klávesnici na rameno Voženílek 👍
Vymazatpřísahám
VymazatDemek se Skořepou přísahající věrnost cechu jsou úsměvná představa.
VymazatI pledge allegiance.
VymazatPřísahám
VymazatSkládáš den z pocitů.
VymazatTvůj stín mým městem bloudí,
Slepí nám prominou,
Že havraní křídla, má bílá hruď zná,
Ty se vznášíš, ve výškách vášně,
sebe topíš, jen ve vodě mí.
Přísahám,
Nedovolím volný pád,
Nad útesem dálce stát,
Zadržená láska ví že se musí dál prát,
padám s tebou stále výš,
vedle tebe já se do propasti spouštím,
jsme jak voda v poušti,
přísahám
Vnímáš déšť po kapkách,
tvá skrýš mou duši schání,
Kdo zná řeč nevinnou,
když ostnatým drátem, svět svázat chtěj nám,
ty se dusíš, když vězní víru,
právě za sklen, svou dlaň mi teď dáš.
Přísahám,
nedovolím volný pád,
nad útesem dálce stát,
Zadržená láska ví že se musí dál prát,
padám s tebou stále výš,
vedle tebe já se do propasti spouštím,
Jsme jak voda v poušti.
přísahám
Přísahám,
Nedovolím volný pád,
nad útesem vdálce stát stát,
Zavržená láska ví že se musí dál prát,
Padám s tebou stále výš,
Vedle tebe já se do propasti spouštím,
Jsme jak voda v poušti.
Přísahám,
Nedovolím volný pád,
Nad útesem dálce stát,
Zadržená láska ví že se musí dál prát,
Padám s tebou stále výš,
Vedle tebe já se do propasti spouštím,
jsme jak voda v poušti.
Přísahám,
Nedovolím volný pád,
Nad útesem dálce stát,
Zadržená láska ví že se musí dál prát.
Teď není čas na karaoke. To si nech na půlnoční program.
VymazatPřísahám
VymazatPřísahám
VymazatPřísahám
VymazatPřísahám
VymazatI pledge allegiance 🗡️🧎🌒💫
VymazatDěkuji všem. A na ty vulgární z vás nechť spadne Voženílkova skříň plná atlasů a hrnků. Budete to mít místo té vaší milované klávesnice. Měla jsem možnost ji vidět. A upřímně, už nevypadá úplně jako před 20 lety 😉
VymazatI pledge allegiance
VymazatPřísahám
VymazatVoženílek, legenda dat a map
VymazatNa trůně z kláves, Voženílek sedí,
mistr map a dat, jeho sláva vpřed hledí.
Pod rukou klávesy, co mapám život dají
v očích mu plane žár nejmodřejší v kraji
Jeho klávesnice je mečem, co vládne, vědění povstane
všude, kam sáhne,
Od Olomouce až po konec světa,
všichni ho znají, je Legenda věčná
Věrnost mu přísaháme, jak rytíři své zbroji,
on vede nás dál, data s mapami spojí.
Gis night je jeho svátek, kde ramena cítí
Legendu klávesnic, atlasů, sítí
Jak Atlas mýtický nesou ji bedra jeho žáků,
každý z nich zná tu tíhu – vědy stálou páku.
Jeho kroky se vrývají do sítě dat
Voženílek je legenda ke každé z map
Tady máš přísahat věrnost cechu, ne psát básničky z AI o Voženílkovi. A pokud sis toho nevšimla, GIS Night byl už před měsícem.
VymazatDisputace: Je pokládání klávesnice na rameno výrazem kultury geoinformatického společenství, nebo majetnickým gestem jednotlivce?
VymazatÚvod
Pokládání klávesnice na rameno jako rituál v geoinformatickém společenství vyvolává otázky o jeho významu. Jde o symbolické gesto, které posiluje komunitní identitu, nebo o mocenský akt jednotlivce, který si přivlastňuje status a hierarchii? Tato disputace se pokusí rozvinout argumenty pro obě perspektivy.
---
Teze první: Klávesnice jako výraz kultury geoinformatického společenství
1. Symbol kolektivní identity:
Klávesnice je zde metaforou dovedností, znalostí a inovací, které jsou sdílené napříč společenstvím. Akt pokládání na rameno představuje iniciační rituál, podobný rytířskému pasování. Přijetí tohoto aktu znamená příslušnost k vyššímu společenství, které sdílí hodnoty spolupráce, pokroku a kartografické dokonalosti.
2. Tradiční a moderní prvek:
Gesto spojuje minulost s přítomností. Na jedné straně připomíná historické rituály povyšování, na druhé straně ukazuje, že i v digitálním věku má symbolika své místo. Takto se stává nástrojem kulturní kontinuity, který dává jednotlivcům pocit zakotvení v širším příběhu geoinformatiky.
3. Kolektivní přínos:
Rituál zdůrazňuje hodnotu jednotlivce pro skupinu. Klávesnice je nástrojem nejen individuální, ale i kolektivní tvorby – umožňuje mapy, data a analýzy, které přesahují jednotlivce. Proto ji lze chápat jako společný majetek společenství.
---
Teze druhá: Klávesnice jako majetnické gesto jednotlivce
1. Mocenský symbol:
Akt pokládání klávesnice lze interpretovat jako mocenský akt, v němž jednotlivec – ten, kdo klávesnici drží – demonstruje své postavení. Symbolizuje to jeho kontrolu nad tím, kdo bude přijat mezi „vyvolené“, a tím si udržuje hierarchickou nadřazenost.
2. Omezení individuality:
Rituál, ač může vypadat kolektivně, může být zneužit k posílení osobní moci a statusu. Ten, kdo pokládá klávesnici, si přivlastňuje roli „autoritáře“ a definuje, kdo je hoden stát se součástí společenství. To může vést k vylučování a elitářství.
3. Riziko personalizace:
Klávesnice není neutrální – nese význam osoby, která ji vlastní. Pokud je tento akt vnímán jako jedinečné gesto určitého jednotlivce (například Voženílka), může dojít k tomu, že místo univerzálního symbolu kultury společenství se stává ikonou individualismu.
---
Syntéza: Kolektivní kultura nebo individualistická moc?
Pokládání klávesnice na rameno lze chápat jako kulturní akt, pokud je vnímáno jako rituál, který posiluje kolektivní identitu a tradice geoinformatického společenství. Na druhé straně, pokud je klávesnice interpretována jako osobní nástroj moci a kontroly, může se stát symbolem hierarchie a dominance.
Rozhodující je způsob, jakým je tento rituál praktikován. Pokud je otevřený, inkluzivní a založený na sdílení znalostí, přispívá ke kultuře geoinformatického společenství. Pokud však slouží k prosazování individuálního statusu, stává se majetnickým gestem, které může podkopávat kolektivní hodnoty.
---
Závěr
Klávesnice na rameni je mocným symbolem, jehož význam se mění podle kontextu a interpretace. Zda je to výraz kultury nebo moci, záleží na úmyslu toho, kdo ji drží, a na ochotě společenství tento akt sdílet jako součást své identity.
A Year in the Guild of Geoinformatics
Vymazat☁️ January
Frost paints the windows, the year is new,
but the Guild stands strong, its bond stays true.
With keyboards raised and scarves wrapped tight,
we map the world in winter’s light.
💌 February
A time for love, for maps, for art,
Voženílek’s touch ignites the heart.
Let keyboards fall on shoulders fair,
as geodata fills the air.
🌱 March
Spring awakens, soft and bright,
the rivers dance, the hills take flight.
GIS blooms like buds on trees,
our guild expands on every breeze.
🌸 April
Raindrops trace the land’s embrace,
each contour holds a sacred place.
With every drop, a line is drawn,
as legends grow where maps are born.
🌿 May
A golden sun, a warming breeze,
maps unfold beneath the trees.
The keyboard rests on shoulders proud,
as knowledge echoes strong and loud.
☀️ June
The longest days, the brightest skies,
the Guild unites with open eyes.
Through valleys deep and peaks so tall,
we chart, we dream, we map it all.
🏝️ July
Beneath the heat, beside the shore,
we trace new lands, we map much more.
With sun-kissed skin and hands held high,
we pledge our oaths to space and sky.
🌾 August
The fields turn gold, the harvest near,
but geoinformatics stays clear.
From mountain tops to oceans vast,
we celebrate maps that forever last.
🍂 September
Leaves drift down in hues so grand,
like maps drawn out by nature’s hand.
The keyboard calls, the Guild unites,
to honor paths in autumn nights.
🎃 October
A chill creeps in, the night is long,
but GIS Night brings feast and song.
Scarves are tied, the keyboard shines,
as ancient data redefines.
🍁 November
A sacred night, a rite anew,
Voženílek stands, the Guild walks through.
With every touch, with every key,
we map our fate, we chart the sea.
🎄 December
The year grows old, the stars burn bright,
we gather close in winter’s night.
With gifts of maps and hands held tight,
the
Twl kteří kokoti tady na Vánoce řešijou GIS Night a Voženílkovi klávesnici? Vy už jste fakt retardi :D xD
Vymazat