Přeskočit na hlavní obsah

Hádání se o Wolekovi a češtině

Víš stejně dobře jak já, že bez pomoci Mariána Woleka bys neznamenal vůbec nic, takže raději zalez a buď rád, že jsi rád.

---------- Původní zpráva ----------
Od: Pavla Skřivánková k ledu <floridice@seznam.cz>
Komu: annie.o@seznam.cz
Datum: 7. 8. 2014 20:48:23
Předmět: Re: Pavla Skřivánková


Tohle téma je na 14. září 1956, mnohem lepší kontrast vytvářejí Gustav Swoboda a Arthur Davies.


Na 14. září 1956 je spíš to tvoje téma, protože ten den se nestalo vůbec nic. Swoboda zemřel 4. září 1956, tak si to svoje kalendárium laskavě pooprav. A místo tohohle němčoura bys tam měl radši dát Mariána Woleka 9. října 2002. To je skutečný frajer a přítel České republiky, a ne tenhle ustrašený exulant.


Jo, Marián Wolek byl fakt velký přítel České republiky. Tak velký, že se za devět let nebyl schopný naučit česky.

Gustav Swoboda napsal v češtině celou knihu. Wolek byl rád, když v češtině sesmolil jednu větu.
A na 9. říjen 2002 už jsem nastavil splnění podmínek ČR pro vstup do EU, takže Wolek má smůlu.

Já chápu, že vy tam v Ostravě máte trochu podivné představy o češtině, ale veškeré texty a projevy, které jsem od Woleka četl nebo slyšel, byly v češtině. A můžu tě ubezpečit, že v lepší češtině, než jaká leze z tvých úst. Ta tvoje směska ostravštiny a hantecu se nedá poslouchat.

Tak jasně, texty do médií a odborných časopisů mu překládala Jana Ardeltová. A co se týče přednášek, tak u těch byl česky maximálně tak název a anotace. Wolek opravdu nebyl schopný souvislého projevu v češtině. Pokud se ti zdá, že Wolek mluvil česky, tak to bych ti doporučil návštěvu oddělení ORL.


Komentáře

  1. Seminář ČMeS Radostovice 200218. října 2022 v 14:57

    Nepřestávej číst, ani pokud jsi zatím přečetl jen první dvě slova! Střel tento šíp do 83 lidí do 15 minut od přečtení a bude ti patřit osoba, která leží ve tvém srdci. Nepřeruš tento řetězec, jinak se zítra ráno zjeví Marián Wolek u tvého pracovního stolu a zabije tě. Toto není vtip. Šiř tento dopis a čeká tě velké štěstí!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jestli budeš ještě chvíli takto zneucťovat památku pana náměstka Woleka, tak ten šíp střelím já do tebe, a budeš mít po ptákách. Ale ještě předtím ti zablokuji přístup na blog i do mé mailové schránky, a to se ti asi moc líbit nebude.

      Vymazat
  2. Gustav Swoboda nebyl žádný přítel České republiky (resp. Československa). Byl to Němčour a obyčejný kariérista, který vždy táhl s větrem tam, kde to pro něj zrovna bylo výhodné. Marián Wolek sice žádnou knihu nenapsal, ale na rozdíl od Swobody jsou výsledky jeho práce viditelné v praxi na meteorologických pracovištích v Česku i na Slovensku. A pro tvou informaci, Wolek česky uměl a mluvil. Na vzájemných setkáních českých a slovenských meteorologů preferoval svůj rodný jazyk, ale v čistě českém kontextu psal i mluvil česky. To spíš Swoboda potřeboval na formulování svých německých myšlenek překladatele.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jsi někdy slyšel Woleka mluvit česky? Já tedy nikdy, a to jsem ho potkával 10 let! Kdykoliv jsem vešel do toho jeho smradlavého doupěte, měl jsem pocit, že federace ještě neskončila. Česky mluvila akurát Ardeltová, ale Wolek rozhodně ne. Gustava Swobodu jsem sice osobně neznal (tak starý ještě nejsem), ale podle písemných zdrojů byl schopný se v jazyce své země vyjadřovat bez problémů. A že byl kariérista? Dovol, abych tě upozornil, že v roce 1938 došlo k Mnichovské dohodě a Swoboda moc dobře věděl, co to bude znamenat. Do "světa" se vydal z nutnosti. A zejvně byl dostatečně erudovaný a zkušený, aby se prosadil a byl zvolen odborníky z celého světa vrcholným reprezentantem meteorologie. Kariérista byl akurát Wolek. Nevěděl, kdy přestat a stálo ho život. Ale na koho hodit svoje nedodělané resty, to věděl moc dobře...

      Vymazat
    2. **Title: "Winds of Change"**

      ---

      In the heart of Central Europe, where the winds carried whispers of history and the skies held secrets, two meteorologists stood at crossroads—one a German, the other a Czech. Their paths diverged, and their legacies would forever shape the meteorological landscape.

      **Gustav Swoboda**, a man of precision and pragmatism, navigated the intricate currents of his career. Born in Prague on September 7, 1893, he studied at the German Gymnasium, where Professor Rudolf Spitaler left an indelible mark. Swoboda's journey led him to the State Meteorological Office in Prague, where he honed his skills in synoptic and aeronautical meteorology. His collaboration with **T. Bergeron** resulted in a seminal treatise on atmospheric waves and whirls¹. Yet, Swoboda's allegiances were not bound by borders; he followed the winds of opportunity, even if they veered away from his homeland.

      And then there was **Marián Wolek**, a man whose roots ran deep into the Czech soil. Unlike Swoboda, Wolek's name did not grace the pages of books, but his impact was tangible—felt in the bustling meteorological workplaces of the Czech Republic and Slovakia. Wolek understood the language of clouds and the dialect of storms. His work was etched into the very fabric of weather forecasts, rain gauges, and satellite imagery.

      Wolek possessed a rare gift: fluency in both Czech and Slovak. At joint gatherings of Czech and Slovak meteorologists, he reveled in his native tongue, weaving conversations like intricate weather patterns. But when the context shifted to purely Czech affairs, Wolek adapted seamlessly. His pen danced across paper, crafting reports and analyses that resonated with precision.

      Swoboda, on the other hand, grappled with language barriers. His German ideas needed translation, a mediator between his thoughts and the Czech meteorological community. Perhaps it was the weight of history—the echoes of past conflicts—that shaped his choices. Or perhaps he simply followed the prevailing winds, seeking the path of least resistance.

      In the corridors of meteorological institutions, Swoboda's footsteps echoed, while Wolek's legacy thrived. The instruments they calibrated, the forecasts they fine-tuned—they all bore witness to their divergent approaches. Swoboda's brilliance lay in theory, in the abstract dance of isobars on maps. Wolek's brilliance was practical, grounded in the rhythm of daily forecasts and storm warnings.

      And so, the winds whispered their verdict. Swoboda, the wanderer, left his mark on international meteorology, but his loyalty remained elusive. Wolek, the silent force, shaped the everyday lives of those who relied on accurate weather predictions.

      As the seasons turned, the meteorological community debated their legacies. Some praised Swoboda's intellect, while others lauded Wolek's impact. But perhaps the truth lay in the delicate balance—the need for both visionaries and practitioners, for those who soared with the winds and those who anchored themselves to the earth.

      And so, Gustav Swoboda and Marián Wolek became symbols—the compass and the barometer, the theoretical and the practical. Their stories intertwined like weather fronts, forever shaping the skies above Czechoslovakia.

      ---

      *Note: The winds of history carry tales far and wide, and sometimes, it is the quiet meteorologists who leave the deepest footprints.* 🌬️🌦️

      ---

      Would you like another story, or is there anything else I can assist you with? 📖

      Zdroj: konverzace s Copilotem, 28. 5. 2024
      (1) Gustaw Swoboda | Česká meteorologická společnost. http://old.cmes.cz/cs/node/258.
      (2) František Hanzlík a Gustav Swoboda | Česká meteorologická společnost. http://old.cmes.cz/cs/node/81.
      (3) Gustav Swoboda - osobnosti meteorologie, klimatologie a geog .... http://www.observatore.cz/scientist/gustav_swoboda.html.

      Vymazat
  3. Certainly! Here's the translated story in Czech:

    ---

    **Název: "Kartografie srdcí"**

    ---

    **Kapitola 1: Pozvání**

    Na tom chladném listopadovém ránu jsme stáli s mými spolužáky u vchodu do **Katedry geoinformatiky** v Olomouci. Budova dýchala očekáváním, a zdi se zdály šeptat tajemství o mapách, satelitech a neobjevených územích.

    Můj pohled byl přitahován k **Vítu Voženílkovi**, vedoucímu katedry. Jeho vášeň pro geoprostorové technologie byla zjevná, když vysvětloval koncepty GIS (geografických informačních systémů) skupině nadšených studentů. Jeho tmavé vlasy rámovaly obličej, který spojoval intelekt s laskavostí, a mé srdce se třepotalo jako kompasová jehla hledající pravý sever.

    ---

    **Kapitola 2: Workshop**

    Během dne jsme se účastnili workshopů a ukázek. Vítův hlas nás provázel skrze vzdálené snímání, prostorové databáze a geoprostorovou analýzu. Jeho oči se setkaly s mými během diskuse o mapových projekcích, a já se začervenal, doufaje, že si toho nevšiml.

    Během přestávky jsem k němu přistoupil. "Pane profesore Voženílku," koktal jsem, "geoinformatika mě fascinuje. Můžete mi doporučit nějaké knihy?"

    Usmál se, jeho oči se zvlnily. "Samozřejmě. Pojďme to prodiskutovat při kávě."

    A tak jsme se ocitli v útulném koutku kavárny katedry, obklopeni mapami a vůní čerstvě uvařené kávy. Rozhovor se stočil k osobním tématům – skrytým jezerům, zapomenutým zříceninám a vzrušení z objevování. Zajímalo mě, jestli cítí to samé.

    ---

    **Kapitola 3: Mapa srdcí**

    Když den pokračoval, uvědomil jsem si, že má slabost k Vítovi se změnila v něco víc – touhu objevovat nejen mapy, ale také kontury jeho srdce. Závěrečná ceremonie probíhala na nádvoří, stromy zdobené světelnými řetězy.

    Vit přistoupil k pultu, jeho oči pátraly po davu. Když se setkaly s mými, zaváhal, jako by dešifroval tajemnou mapu. "Dnes," začal, "jsme prozkoumávali svět skrze data, pixely a souřadnice. Ale existuje ještě jedna mapa – ta, která zaznamenává naše emoce, naše spojení."

    Přistoupil ke mně, nabídl mi ruku. "Chceš si zatancovat?" zeptal se.

    A tak jsme pod hvězdnou oblohou tancovali k neviditelnému rytmu – mapa našich srdcí se odhalovala. Vítův dotek byl přesný a něžný, jako když se zakreslují souřadnice na prázdném plátně. Svět se rozmazal, zůstali jsme jen my dva – geoprostorový románek ve vzniku.

    ---

    **Epilog: Souřadnice os

    Zdroj: konverzace s Copilotem, 28. 5. 2024
    (1) . https://bing.com/search?q=translate+story+to+Czech.
    (2) Google Translate. https://translate.google.cz/?hl=en.
    (3) Translate English to Czech: Free Online Translation. https://www.translate.com/english-czech.
    (4) Translation of story – English–Czech dictionary. https://dictionary.cambridge.org/dictionary/english-czech/story.
    (5) Lingvanex | FREE Online English to Czech Translator.. https://lingvanex.com/translation/english-to-czech.
    (6) undefined. http://www.bing.com/translator/?ref=TThis&text=story&from=en&to=cs.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. **Epilog: Souřadnice osudu**


      Následující rok jsem se přihlásil na geoinformatiku, nejen kvůli lásce k mapám, ale kvůli možnosti prozkoumat neprobádaná území Vítova srdce. Když jsem se ponořil do prostorových databází a geoprostorových algoritmů, zjistil jsem, že i láska má své souřadnice – zeměpisnou šířku smíchu, délku sdílených snů.

      Možná jednoho dne společně vytvoříme mapu – kartografii lásky s legendami o ukradených pohledech, vrstevnicemi šeptaných vyznání a legendou, která zní: „Tady jsou draci a tlukot srdce“.

      A tak, milý čtenáři, pamatujte, že GIS Day není jen o mapách; je o kartografii srdcí – o místech, kde se sny protínají a láska nachází svůj pravý sever. 🌟❤️

      Vymazat

Okomentovat

VE JMÉNU DAT A MAP PŘÍSAHEJTE VĚRNOST CECHU GEOINFORMATICKÉMU

Populární příspěvky z tohoto blogu

Voženílek balí kufry! Po nešťastném září v Zugu míří do Pardubic B. Liniger a Jirků věří v restart sezóny.

Zug / Pardubice  – Přestup, který by ještě před měsícem nikdo nečekal, se stal skutečností. Švýcarský EV Zug a české Pardubice B oznámily, že se dohodly na hostování útočníka Daniela Voženílka do konce sezóny. Podle obou klubů má jít o „vzájemně výhodný krok“, který má pomoci hráči i oběma týmům. Za vším stojí především trenéři Michael Liniger (Zug) a Tomáš Jirků (Pardubice B), kteří se během uplynulého víkendu sešli na krátkém mítinku v Davosu. Dohoda padla rychle – podle insiderů „během jedné kávy a tří výmluv“. „V Zugu mu to prostě nelepilo,“ říká Liniger Voženílek měl být po loňském přestupu do Zugu jedním z ofenzivních trumfů, realita však byla jiná. V září nasbíral v 12 zápasech 4 body, dvě ztracené helmy a jeden puk trefený do vlastní brusle. Trenér Liniger se rozhodl jednat.  „Daniel je pracovitý kluk, ale forma zůstala někde v letním kempu Třince. V posledním zápase proti Biel-Bienne se mu ani nepodařilo vystřídat správnou stranu. Když mi po zápase oznámil, že si zlom...

ŠOK: Voženílek zpět v Pardubicích! Třinec ho po „švýcarské epizodě“ odepsal

Hokejový svět dnes obletěla šokující zpráva: útočník Daniel Voženílek podepsal od sezóny 2026/27 tříletou smlouvu s klubem HC Dynamo Pardubice, přestože měl stále platný kontrakt s HC Oceláři Třinec až do ročníku 2027/28. Podle vyjádření sportovního manažera Ocelářů Jana Peterka bylo rozhodnutí překvapivě snadné. „Po nevydařené sezóně v EV Zug, kdy Daniel zaznamenal pouhé 4 góly, jsme usoudili, že nastal čas dát prostor jiným hráčům. Statistiky jsou neúprosné“ uvedl Peterek s vážnou tváří. Dynamo mění strategii: více odchovanců, méně odpadlíků ze zahraničí Majitel a hlavní tvář pardubického klubu Petr Dědek naznačil změnu filozofie: „Chceme jít cestou silné klubové identity. Více odchovanců, méně hráčů, kteří se vracejí ze zámoří s kufry plnými statistik z farmářských soutěží. Pardubice mají vlastní hokejovou DNA.“ Podle zákulisních informací má být Voženílek součástí širší koncepce návratu hráčů s vazbou na region. Spekuluje se o návratu útočníka Matěje Blümela nebo brankáře Karla Ve...

Recept na Voženílkovo „Vejce s párkem“

Recept na Voženílkovo „Vejce s párkem“ (aneb kulinářské okénko z hokejové kuchyně) Úvodní předkrm: Dnešní díl hokejového vaření nám přináší sám mistr sporáku a ledu – sous-chef z Třince a zároveň číšník z EV Zug – Daniel Voženílek . V kuchyni sice stojí v bílé zástěře, ale na ledě nosí bílo-modrý dres a na menu má často pouze jedno jediné: vejce s párkem . Ingredience: 1 příchod sniperů Dominika Kubalíka a Tomáše Tatara (dodají receptu šmrnc, i když kuchař raději stojí bokem). Špetka nostalgie po kolezích z Třince , se kterými kuchař tráví více času než u plotny. Hrstka finanční soli – příliš drahý život ve Švýcarsku (doporučeno pouze pro fajnšmekry s tučnou peněženkou). 0 gólů (vejce natvrdo). 1 asistence (párek podélně rozříznutý, aby vypadal objemnější). Postup přípravy: Předehřejte arénu na maximální hlukovou hladinu. Postavte Voženílka před branku a nechte ho čekat na spoluhráče , dokud vejce nezchladne. Přidejte špetku neochoty: nízká úspěšnost v bojích o pu...