To jednou přišla Hanka celá zoufalá do třídy a povídá: "To je hrůza, holky. Pořád ho nemůžu najít. Už jsem prohledala všechno." "Tak si zkus vzpomenout na Mariána Woleka a vykašli se konečně na tohohle báňského inženýra," odvětila Helena.
************
Re: Uživatel Marián Wolek vás zve, abyste označili stránku "Resort Blatnice" jako To se mi líbí.
Dne 15. srpna 1986 se člen zastupitelstva města zajímal o seminář v Radostovicích dne 9. října 2002. Zde můžete sdílet život své nezjištěné osoby, navíc můžete i poděkovat.
Tak pardon, že na svém profilu nesdílím životní data každého bezvýznamného meteorologa. Gustava Swobodu jsem sdílel, protože ten to z českých meteorologů (a ty protiněmecké invektivy si laskavě nech) dotáhl nejvýš. Jak vysoko to dotáhl Marián Wolek? Na Malý Javorník? Tak to je fakt bomba! A sorry, ale raději tu budu sdílet portrét důstojně a elegantně vypadajícího Gustava Swobody, než fotku Mariána Woleka, který vypadal v posledních letech jako vysloužilý člen mafie. A pro tvou informaci jsem o něm psal na 10. výročí jeho úmrtí. Ale to bys musel číst i odborné časopisy, ne jen brouzdat na sociálech.Marián Wolek byl až na Kavkaze, ty Malý Javorníku. Snižuješ jeho schopnosti, a přitom víš hovno. A Gustav Swoboda nebyl Čech ani omylem. Byl to obyčejný přeběhlík, který si postavil kariéru na papírování a žvanění. Ostatně něco jako ty. A podle tebe byl Marián Wolek "nějaký bezvýznamný meteorolog"? Tak to jsi hodně brzo zapomněl!
To byl jen příklad, neber mě za slovo. Byl to příklad toho, že Woleka víc zajímalo lezení po horách než dělání vědy. A Gustav Swoboda byl Čech rozhodně víc než ten tvůj Wolek. Narodil se v Praze a češtinu uměl používat odjakživa. Napsal v češtině celou knihu. Wolek nenapsal žádnou knihu, a už vůbec ne v češtině. Kdyby neměl za zadkem Ardeltovou, tak by se tady ani nedomluvil. Swoboda byl politický emigrant. Přeběhlík byl akorát ten tvůj Wolek. A jestli si myslíš, že Wolek během svého náměstkování žádné papírování a žvanění řešit nemusel, tak asi žiješ v nějakém jiném vesmíru. To musí řešit každý úředník a manažer.
Ale Wolek dělal vědu. Nebo ti snad unikla jeho účast na monzunovém projektu v 70. letech? Rozhodně se vědě věnoval víc než ty. Psaní ročních přehledů počasí a vysedávání ve zbytečných panelech o klimatické změně není dělání vědy. A o tvých akademických "schopnostech" se radši ani vyjadřovat nebudu. Zrovna od člověka, který nebyl s to obhájit svou disertaci ani na druhý pokus, sedí poznámky o nedostatečné vědě jako zadek na hrnec...
Nevím, kdo nebyl schopný obhájit disertaci ani na druhý pokus. Já teda určitě ne. Možná tak Wolek. Oh wait, ten se do ní nikdy ani nepustil... Wolekův vědecký výzkum skončil počátkem 80. let monzunovým projektem. A co se týče Swobody, je vidět, že mu jen závidíš. Jako jeden z mála Čechů se dokázal prosadit na mezinárodní úrovni. To se nepovedlo ani tobě, ani Wolekovi. Ten obrážel spousty mezinárodních akcí, ale nikdy tam nikoho nezajímal. A ty? Tvoje mezinárodní účast skončila seminářem na Novém Smokovci. Takže raději pomlč.
OdpovědětVymazatA ty snad na těch mezinárodních akcích někoho zajímáš? Ne. A tvoje "reporty" z těchto akcí taky nikdo nečte. A co se týče Woleka, tomu se aspoň povedlo vybudovat fungující propojenou staniční síť a zajistit data pro meteorologický a klimatologický výzkum a pro předpovědi. Tobě se povedlo akorát tak žvanit a vesele v tom pokračuješ i nadále. Gratulki.
VymazatTo si mě asi pleteš s Liborem Černikovským. Ten na postu náměstka (pardon, ředitele) jenom žvaní a jeho nabubřelé projevy nikoho nezajímají. Moje projevy lidi zajímají. Doma i ve světě. Kdyby ne, dávno se na to vykašlu a věnuji se něčemu jinému.
VymazatNevím, jestli sis toho všiml, ale mediální tým Libora Černikovského má na sociálních sítích mnohonásobně větší ohlas než ty. Ono by to možná chtělo psát o něčem, co lidi zajímá (předpověď počasí, chování v mimořádných situacích, vysvětlení meteorologických jevů...), a ne si jen nárazově stěžovat, když někdo vypustí nějaký klimaskeptický žvást.
VymazatDej si už pohov s tím 15. srpnem 1986. Kam všude to datum ještě nacpeš? Nech si to vytetovat na záda hned vedle podobizny Vladislava Kříže a kušuj.
VymazatNázev: „Kartografové času“
OdpovědětVymazatV srdci Olomouce, kde si dlážděné ulice šeptaly příběhy minulých staletí, se ocitli dva kartografové přitaženi k sobě – spojení map a meteorologie.
Gustav Swoboda se svým přesným německým přízvukem stál u vchodu katedry geoinformatiky. Předcházela ho jeho pověst – intelektuálního poutníka, který sledoval větry příležitostí. Očima pátral po chodbách a hledal známé obrysy akademické obce.
A tam přes atrium stál Vít Voženílek, samotný architekt tohoto kartografického ráje. Jeho české kořeny sahaly hluboko, proplétaly se inkoustovými liniemi bezpočtu map. Voženílek’s passion for geovisualization was palpable; tančilo to tak, jak mluvil o atlasech a tematické kartografii. Jeho oči skrývaly tajemství zapomenutých krajin.
Swoboda přistoupil a napřáhl ruku. „Pane Voženílku,“ řekl, „vaše oddělení – působivé. Mapy a atlasy mě žhaví, víš.“
Voženílek se uchechtl. "Vskutku, pane Swobodo. Mapy jsou svědectvím doby a lidí."1 Jeho angličtina byla bezvadná, ale při projednávání záležitostí, které mu byly blízké, dával přednost češtině.
Putovali chodbami, obklopeni topografickými listy a nebeskými glóby. Swobodův pohled setrvával na mapě Čech z 19. století, jejíž jemné linie lemovaly zapomenuté vesnice. "Vidíš," řekl, "každý obrys vypráví příběh. Řeky, lesy – dýchají historií.“
Voženílek přikývl. "A počasí, můj příteli, utváří tyto obrysy." Déšť, který vyřezává údolí, vítr, který tvaruje duny – to vše je součástí kartografova plátna.“
Vstoupili do meteorologické laboratoře, kde nástroje bzučely jako starověká zaklínadla. Swoboda seřídil barometr a prsty sledoval rtuťový sloupec. "Meteorologie," přemítal, "umění předvídat nepředvídatelné."
Voženílek se naklonil nad přehlednou tabulku. „A kartografie – umění zachytit neustále se měnící Zemi. Naše mapy zmrazí okamžiky v čase.“
Swobodovi zajiskřily oči. „Ale umíte zmapovat vítr, pane Voženílku? Dokážete zmapovat šepot, který překračuje hranice?"
Voženílek ukázal na satelitní snímek. „Podívejte,“ řekl, „jet stream – nebeská dálnice. Nese bouře, sny a ozvěny vzdálených zemí.“
Seděli u okna a dívali se, jak se stahují mraky. Swoboda obkreslil pomyslné izobary na skle. "Mapy," řekl, "jsou jako staří přátelé. Vedou nás, i když jsme ztraceni."
Voženílek se naklonil blíž. „A počasí,“ zašeptal, „je srdcem naší planety. Pulzuje každým obrysem, každým zákrutem řeky.“
Když soumrak kreslil oblohu, pozvedli své brýle – přípitek na mapy, počasí a tanec času. Swobodova německá preciznost se setkala s Voženílkovou českou duší a v tomto spojení se stali kartografy věčnosti.
A tak v posvátných olomouckých sálech Gustav Swoboda a Vít Voženílek spřádali své příběhy – symfonii inkoustu a větru, zeměpisné šířky a touhy.
Poznámka: Mapy a počasí – protínají se tam, kde se věda setkává s úžasem, kde se čáry stávají legendami. 🗺️🌦️