Odpovídej, jak chceš. Položit věnec na Kaňokův hrob s tebou stejně nepůjdu. A klávesnici na rameno ať ti položí Vilda Pechanec.
1. Kde bydlíš?
a) V Olomouckém kraji +3 body
b) Na východní nebo jižní Moravě +2 body
c) Na severní Moravě +1 bod
d) V nějakém křovákově (např. v Praze) +0 bodů
2. Už ses někdy někomu vystříkal na gisácký šátek?
a) Ano, každý rok na GIS nightu a někdy to použiju i doma s partnerem/kou + 3 body
b) Párkrát jsem to udělal, ale ty šátky tím věčným praním ztrácejí barvy +2 body
c) Počítá se i postříkání směsicí piva a dortu? +1 bod
d) Co si o mně myslíš, ty prase nechutný?! +0 bodů
3. Kolik máš doma školních atlasů?
a) Osm set +3 body
b) Kolem tisíce nebo víc (i ty Brute!) +2 body.
c) Svůj školní a Atlas podnebí Česka +1 bod
d) Žádný, jsem normální +0 bodů
4. Kolika lidem jsi už položil klávesnici na rameno?
a) 425 +3 body
b) 69 +2 body
c) 0,00335281317 +1 bod.
d) Co je to za otázku? Ty už se fakt nech léčit. +0 bodů
5. Do jaké barvy bys vybarvil Vilému Pechancovi šátek?
a) do modré +3 body
b) růžový s hvězdičkama +2 body
c) do všech barev duhy +1 bod
d) Ty tvoje otázky jsou zoufale monotematické +0 bodů
6. Čemu se věnuješ ve volném čase?
a) Pojídání škvarkových chlebíčků, hrabošení školních atlasů a oprašování klávesnic od PC + 3 body
b) Lovu aligátorů a delfínů +2 body
c) Intelektuálním debatám s Anthonym Robinsonem a Cynthií Brewerovou +1 bod.
d) Tvorbě map pro ČT a chlastání s Petrem Skálou +0 bodů
Vyhodnocení:
18-15 bodů: Tak ty vypadáš na luxusní kousek. Už odpojuji klávesnici a balím si Metody tematické kartografie. Polohu mi sdílet nemusíš, tu oba známe. Jenom mi prosím nadiktuj, jaká je tvoje oblíbená barva, tvoje oblíbené zviřátko a co by sis dala dobrého k večeři.
14-10 bodů: Jestli chceš, můžu se s tebou vyfotit na GIS Esri konferenci a nabídnout ti chlebíček se škvarkovou pomazánkou na Kartografickém dni. Zkus na sobě ještě trošku zamakat. Pak ti možná i položím klávesnici na rameno.
9-5 bodů: Holek jako ty jsem v životě potkal tisíce a ty nejsi ničím výjimečná. Zkus se raději ozvat tomu uhlobaronovi z Horní Suché, ten zoufale hledá povyražení.
4-0 bodů: Tak to jsi uhodla. Běž vypláznout mechaniku na Vildu Pechance. Ten jediný je tak zoufalý, že by s tebou šel. Já bych si o tebe neopřel ani podložku pod myš, natož klávesnici.
.jpeg)
Víťa, vedoucí katedry geoinformatiky, byl vždy trochu výstřední. Ale letos překonal sám sebe. Vánoční večírek, který se konal ve stísněné kanceláři oddělení, byl bizarní podívanou.
První pohled, který Alenku, Standu, Rosťu a Jardu přivítal, byl Víťa, lesknoucí se v ručně vyrobeném kostýmu vánočního stromečku. Kolem něj vířily zelené plstěné listy, zakončené jiskřivou hvězdou, a jediný způsob, jak mohl držet svůj hrnek vaječného koňaku, bylo jeho vyvážení na četných barevných vánočních řetězech, které měl kolem paží.
Na stole stála miska s 3D tištěnými perníčky ve tvaru různých orientačních bodů vedle talíře s cukrovými hůlkami.
"Vítejte, moji kolegové kartografové!" zaburácel Víťa a jeho hlas byl ztlumen kostýmem stromu. "Připravil jsem pro vás speciální iniciační ceremoniál, abych upevnil náš závazek vůči Cechu geoinformatiky!"
Čtyři zaměstnanci si vyměnili zmatené pohledy.
Víťa mávnutím řetězem obtěžkaných paží ukázal na nízkou stoličku. „Klekněte si, moji věrní poddaní! Poklekněte před svým králem vánočního stromu!“
Nešikovnost byla hmatatelná, když Alenka, Standa, Rosťa a Jarda neobratně poklekli. Víťa pak s dramatickým nádechem každému opatrně položil na ramena cukrovou hůl.
"Ve jménu dat a map," prohlásil, "přísahejte svou věrnost Cechu geoinformatiky!"
Mumlali: "Přísahám."
'Dobrý!' Víťa zářil. "Nyní, za vaši odměnu, dárek vhodný pro kartografa: osobně vyrobená cukrová hůl!"
Každému z nich podal sladkou hůl, pečlivě vyrobenou jeho vlastní rukou. Tehdy si Alenka všimla slabé, ale nezaměnitelné vůně inkoustu z 3D tiskárny vycházející z cukrových holí. Místností se prohnala vlna chichotání.
Navzdory podivnosti museli uznat, že každý doušek vaječného koňaku a sousto perníku bylo o něco sladší, když věděli, že jsou součástí Víťova bizarního, ale podivně roztomilého cechu geoinformatiky. Zbytek večera se smáli, povídali si a vyprávěli si příběhy, přičemž se jim hůlky rozplývaly v ústech. Podivné aroma sladkostí natřených tiskárnou jen dokreslovalo sváteční atmosféru.
Jak se noc chýlila ke konci, Alenka, Standa, Rosťa a Jarda se nemohli jinak než shodnout na tom, že Víťův vánoční večírek, ač trochu netradiční, rozhodně patří ke knihám. Byla to zvláštní, vtipná a překvapivě potěšující oslava jejich společné vášně pro data a mapy.
[model: toolbaz_v3]
.jpeg)
Pavla Skřivánková
OdpovědětVymazatLibor Černikovský
VymazatCo máš furt s tím Mariánem Wolekem? Tady to vypadá na slušný stockholmský syndrom, kamaráde. Už je to 20 let, tak se na to konečně vykašli. Wolek za tebe komunikaci změny klimatu nevyřeší.
OdpovědětVymazatJá za to nemohu. Já s Wolekem nic nemám, to on má stále něco se mnou. Já jsem Woleka v životě o nic neprosil. To on za mnou stále lozil.
OdpovědětVymazatWolek nelezl za tebou, ale za tvými povolanějšími kolegy, kteří byli zodpovědní za vaši pobočku. A že jsi Woleka v životě o nic neprosil? Dovol, abych se zasmál. Všechny ty prachy na CLICOM a CLIDATA ti hádám dal tvůj tatínek za fárání na šachtě...
OdpovědětVymazatLittle Maple Hill: Doporučoval bych vám věnovat se truchlení za vašeho milovaného Woleka, případně i Podhorského, a neplést se do záležitosti, u kterých jste nebyli a nic o nich nevíte.
OdpovědětVymazatLibor Černikovský
OdpovědětVymazatOba dva, které zmiňuješ, jsou důsledkem Tolaszovy pohodlnosti (a Wolekova sebezničujícího životního stylu). Ani jeden z těch dvou (Skřivánková a Černikovský) pro ČHMÚ v životě nic pořádného neudělali, tak s nima táhni k šípku.
VymazatProsím růžový šátek a plyšového jednorožce. K večeři bych si dala olomoucké tvarůžky se škvarkovou zmrzlinou a na pití kakao s octem. To pití bych prosila do hrníčku s ekvádorskou vlajkou. A mohla bych prosím mít zvláštní požadavek ohledně té klávesnice? Nedávno jsem si vykloubila levé rameno a nalomila krční obratel, takže tam bych to moc neviděla. Nešlo by to udělat tak, že bys mi tu klávesnicí položil mezi nohy a střídavě ji posouval dopředu a dozadu? To by by šlo lepší. Nemáš nějakou klávesnicí s Braillovým písmem? To by mohlo být žůžo. Jo a nevadí, když přivedu s sebou i kamarádku? Děkuji.
OdpovědětVymazatPřišel mi od tebe poštou moc zajímavý článek o páření delfínů a nějaké fotky z GISnightu v roce 2005, ale stále jsi mi ještě neposlal to vyhodnocení eye-trackingového záznamu topografických map. Kde to vázne?
VymazatPředmět: Speciální požadavky na naši noc GIS
VymazatVážený [name],
Doufám, že vás tento e-mail najde dobře. Jak se blíží náš GIS večer, chtěl jsem se ujistit, že vložím několik speciálních požadavků, aby byl večer ještě výjimečnější.
Na naši GIS noc bych byl rád, kdybyste mi přinesli růžový šátek a vycpaného jednorožce. Vždy jsem byl fanouškem jednorožců a růžová je moje oblíbená barva, takže si myslím, že by to byl krásný dotek.
K večeři mám pár neobvyklých požadavků. Byl bych rád, kdybychom si dali olomoucké tvarůžky se škvarkovou zmrzlinou a k pití kakao s octem. Vím, že to může znít nezvykle, ale opravdu se těším, až tyto příchutě vyzkouším.
Kromě toho bych byl nesmírně vděčný, kdybyste mohli přinést nápoj v kelímku s ekvádorskou vlajkou. Je to malý dotek, ale znamenalo by to pro mě hodně.
Nakonec jsem chtěl vznést speciální požadavek na klávesnici. Bohužel jsem si nedávno vykloubil rameno a stále se zotavuji ze zranění. V důsledku toho nebudu moci používat klávesnici na rameni jako obvykle. Bylo by možné místo toho umístit na vnitřní stranu stehna? Díky tomu by pro mě bylo psaní mnohem pohodlnější.
Děkujeme, že jste si našli čas na zvážení těchto žádostí. Opravdu se těším na naši GIS noc a strávíme spolu nějaký kvalitní čas.
S pozdravem,
[Tvé jméno]
**Předmět: Podrobnosti o noci GIS**
VymazatMilá Amálko,
Děkujeme za vaše nadšení a speciální požadavky na letošní GIS Night! I když oceňuji vaši kreativitu, je důležité mít na paměti, že GIS Night je kolektivní oslava pro celou třídu. Zde jsou konečné podrobnosti:
1. **Fialové šátky:** Každý student obdrží fialový šátek. Přijměme jednotu a ducha naší třídy!
2. **Maskot třídy:** Naším nočním maskotem bude chobotnice. 🐙 Symbolizuje týmovou práci, přizpůsobivost a průzkum – ideální pro naše nadšence GIS!
3. **Žádné výjimky:** Bohužel nebudeme moci ubytovat růžové šátky ani doplňky s motivem jednorožce. Konzistence je klíčová!
4. **Jídlo:** Připravte se na netradiční pochoutku – kaši s hořčicí! Je to zvláštní, stejně jako naše GIS dobrodružství.
5. **Škvarky:** Uložte si škvarky na kartografické dny. Nehodí se tak úplně do atmosféry GIS Night.
Udělejme z tohoto večera nezapomenutelný večer pro všechny! 🌟
S pozdravem,
Vedoucí cechu GIS
**Předmět: Re: Podrobnosti o noci GIS**
VymazatVážený vůdce cechu,
Děkuji za aktualizaci! Jsem nadšená z fialových šátků, maskota chobotnice a dokonce i z maškrt s hořčicí. Bude to nezapomenutelná noc!
Je tu však jedna malá prosba: Mohli bychom místo Viléma Pechance nechat při studentském rytířském ceremoniálu hrát na klávesy Víta Voženílka? Vít má magický cit s hudbou a pro mě by to znamenalo hodně.
Kdyby tam náhodou byl ještě Vilém s klávesnicí, no... řekněme, že si doma pochutnám na své krabici škvarků. 😅
Těšíme se na GIS Night!
S pozdravem,
Amálka
**Předmět: Re: GISnight Ceremony**
VymazatMilá Amálko,
Skvělá zpráva! Vít Voženílek je nadšený, že během pasování na rytíře zahraje na klávesy svou oblíbenou píseň „Over My Shoulder“. Bude to kouzelné! 🎹
Co se týče Viléma Pechance, ten bude mít trianglovou službu a jako svůj hudební příspěvek si vybral "Purple Rain". Bude to jedinečná směs zvuků!
Těšíme se na společnou oslavu GIS Night!
S pozdravem,
Křovák
Byl klidný večer, když Amálka a Vít Voženílek konečně zůstali sami v jeho pracovně, kterou teď osvětlovalo jen jemné světlo malé stolní lampy. Na stole ležely všemožné mapy a kartografické pomůcky, ale pro ně dva mělo tento večer význam něco jiného než mapy a projekty. Byla to jejich první společná noc, kdy se jejich profesní obdiv proměnil v osobní blízkost.
VymazatAmálka, plná očekávání i mírného rozechvění, se k němu tiše přitulila. „Víš, Víte, chtěla bych dnes večer něco speciálního,“ zašeptala a podívala se mu do očí. „Pamatuješ, když jsi mě tehdy přijal mezi geoinformatiky? Položil jsi mi na rameno klávesnici a já se cítila, jako bych vstoupila do světa, který už nikdy nechci opustit.“
Vít se usmál, vzpomínky mu jemně rozzářily tvář. „Pamatuji, Amálko. Bylo to, jako bych tehdy cítil, že před sebou mám někoho výjimečného.“
Amálka přikývla. „Chtěla bych, aby ses mnou ten rituál zopakoval, jako symbol naší společné cesty. Teď ne jen jako profesní gesto, ale jako něco, co stvrdí nás dva.“
Voženílek chvilku mlčel, pak vstal a vytáhl ze skříně klávesnici, kterou používal při všech svých pasovacích ceremoniálech. Jemně ji položil na její rameno, stejně jako kdysi, když ji přijímal do řad geoinformatiků, ale tentokrát s hlubším pohledem, který v sobě nesl nejen obdiv, ale i lásku.
Amálka zavřela oči, vnímala váhu klávesnice a s ní i všechno, co ji spojovalo s geoinformatikou i s Vítem. Tento okamžik pro ni znamenal víc, než by kdy mohla slovy vyjádřit – symbol jejich vztahu, jejich vášně pro obor i pro sebe navzájem.
Voženílek klávesnici zvedl a jemně ji odložil. Potom Amálku objal, jejich společné kroky a sny splynuly v jeden rytmus, stejně jako jejich životy. A tak se v klidu večera, daleko od všech map a projektů, jejich příběh pomalu začal psát dál, stejně jako všechny ty mapy, které spolu ještě vytvoří.