Ivanova "oslava" narozenin

 Párty

Datum: 19. března 2022

Příležitost: 80. narozeniny Ivana Obrusníka

Slavit přišli: Radim Tolasz, Honza Kubát, Vašek Dvořák a Mark Rieder.

Dostal jsem: pocit, že jsme se protáhli červí dírou zpátky do roku 2000. Obrusník si zjevně svůj bejvák od té doby vůbec neaktualizoval. Hned v chodbě na nás dýchla solidní devadesátková nostalgie díky porevolučnímu nábytku a fotkám Obrusníka s Wolekem na stěnách. A bezvadně jsme si zavzpomínali i u Ivanovy staré dobré krabicové TV s přehrávačem VHS kazet.

Jak se slavilo: Ono se slavilo? Toho jsem si nevšiml. Nic v Ivanově domě nepřipomínalo oslavu ani vzdáleně. Hned na začátku setkání všichni Ivanovi popřáli a rozdali dárky a taky kytky. A Ivan samozřejmě okamžitě začal dělat rozdíly a vytvářet dusnou atmosféru.

 Nejdřív si poslechl přání a převzal dárky od Marka, Vaška a Honzy. Když měla přijít na řadu gratulace od Radima, omluvil se Ivan, že si musí odskočit. Vrátil se zpátky s respirátorem a gumovými rukavicemi a celou dobu, co na něj Radim mluvil, zakláněl hlavu dozadu. Dárek od něj si ani nerozbalil a hned všechny hosty poprosil, aby se usadili ke stolu. Ivan si všiml, že nad Honzou visí malá pavučinka. Nikdo by si toho ani nevšiml, ale Ivan na to záměrně upozornil: "Jéžiš, já se hrozně omlouvám. A to jsem včera uklízel celej barák." Vzal do ruky kytici od Radima a vytřel jí před zraky všech celý kout. Vašek s Markem vykulili oči a Radim s Honzou se na sebe jen podívali a protočili panenky.

 Poté měla přijít na řadu duševní potrava, na které ovšem nikdo kromě Ivana neměl zájem participovat. Ivan postavil doprostřed stolu fotku Mariána Woleka a chytil nevěřícně se tvářícího Vaška s Markem za ruce: "Nyní se všichni společně pomodleme." Radim se tomu začal smát a Honza jenom zívnul nudou. "A vy dva, prosím, participujte!" osopil se na ně Ivan. Tak se tedy nakonec uvolili, aby tu trapnost ještě neprohlubovali, a všichni společně se sepjatýma rukama odříkali: "Mariáne náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v Nebi tak i na Zemi. Amen." 

Po modlitbě se Ivan vzdálil od stolu. Osazenstvo stolu se zatím začalo bavit o Wolekovi. Ivan to slyšel a hned na ně zařval: "Neberte jméno Boží do úst nadarmo, marnotratníci!" Vrátil se ke stolu s tabulkou ouija a protože tušil, že nikdo z hostů tuto hru nebude ovládat, začal s vyvoláváním Wolekova ducha sám. Při provádění pohybů po tabulce zašeptal: "A... R... M... I... D...Armid, co by to mohlo znamenat?!" broukal si Ivan pod vousy. "Třeba to znamená army, jako armáda," prohodil Vašek.  "Asi nám chce bývalý pán náměstek naznačit, že bychom se měli více zaměřit na hydrometeorologickou službu Armády české republiky," filozofoval Mark. Ivan hodil na Marka nenávistný pohled při vyslovení slova "bývalý". "Hele, zkrať to, co zase chceš po Radimovi?" naštval se Honza. "My chápeme, že je to anagram jména Radim." Radim se nadechl a řekl Ivanovi: "Ne, já si myslím, že to je začátek věty. Radím ti, abys už šel s těma cypovinama do prdele." 

Ivan si odplivl, sbalil ouija tabulku a namířil si to ke skříni. Vytáhl z přihrádky 20 let staré pexeso s meteorologickými stanicemi. "Jé, to si pamatuju," prohodil Honza. "Fakt? Mně to nic neříká," řekl Radim. "Protože ti Ivan nikdy nedovolil to hrát," odvětil Honza. Ivan se podíval na Vaška, Marka a Honzu a navrhl: "My čtyři si zahrajeme a Radim bude zapisovat skóre." Nakonec měl Ivan nejméně čtverečků ze všech, protože strávil celou hru hledáním Malého Javorníku a Kojšovské hoľe. Ostatní obrázky ho tolik nezajímaly. 

Po této vysoce sofistikované zábavě pro vysokoškolsky vzdělané lidi Ivan zavelel: "A teď si pustíme film." "Pasohlávky, nebo Seč?" zeptal se pobaveně Radim. "Ne vole, asi Radostovice..." zamumlal Ivan. Tak se všichni sešli u Ivanovy staré Tesly obsypané videokazetami. "Ty máš ještě véháesky?" divil se Vašek. "Ty sis to ještě nenechal zdigitalizovat?" zajímal se Honza. "Nestarej se, nebo nechám zdigitalizovat tebe!" rozčilil se Ivan. Vsunul do videopřehrávače kazetu, na které měl zaznamenané své pracovní cesty s Mariánem Wolekem. Nejdřív byl hrozně nadšený a každému vyprávěl, kde byli. "Jé hele, tady jsme ve Švýcarsku, tady v Chorvatsku, tady v Kanadě..." Postupem času ho to ale začalo dojímat a rozbrečel se. Na Vaškovi bylo vidět, že už má opravdu velký hlad, a tak si z krabičky vyndal sendvič. "Nebude ti to vadit?" optal se Ivana. Ivan jen s uplakanou tváří zakroutil hlavou. Radim si s sebou žádnou svačinu nevzal a sledovat dokola ty samé kazety s Wolekem už ho silně nudilo, tak si během "filmu" raději pročetl Twitter a ukazoval příspěvky Markovi. Honza tuto kulturní vložku víceméně prospal.

Po dotočení pásky Ivan s dojetím vypnul video a televizi a odvedl všechny zpět do kuchyně.

 "Já jsem úplně zapomněl na slavnostní oběd. Tady Vašek mi to připomněl. Díky." řekl Ivan a počal ohřívat hrnec se zelňačkou. Poté postavil před Marka, Vaška a Honzu talíř s příborem a před Radima jenom skleničku. Radim dostal k obědu soletky, ostatní měli možnost pochutnat si na přesolené, přeoctované a přepaprikované polévce, v níž plavalo špatně nakrouhané zelí, gumové uzené maso a levná klobása od Babiše. Všichni se tvářili kysele a jedli to hodně opatrně. Mark se obrátil na Ivana: "Mohl bych tě poprosit o skleničku vody?" Ivan se zhrozil: "Nevzpomínám si, že bychom si kdy my dva potykali!" "Tak promiňte, pane řediteli," nafouknul se Mark, "mohl bych VÁS požádat o skleničku vody?" Ivan vysypal Radimovi všechny soletky na stůl a podal skleničku Markovi: "Načepujte si sám, pane Rieder." "A nám přines taky," ozval se Vašek a Honza přikývl. Všichni se nakonec vrhli na Radimovy soletky a zelňačku nechali zelňačkou. "Vy jste hrozní nevděčníci, to snad není pravda," naštval se Ivan. Podíval se na Wolekovu fotku a prohodil: "Tak to vidíš, Majo. Já do nich chlebem, oni do mě kamenem." "Majo, na rozdíl od tebe, uměl vařit," utrousil Honza. Ivan se vrcholně nasral: "A na to vám byl dobrej! Žrádlo, žrádlo, jenom žrádlo! Ale abyste si vážili jeho práce, to ne!" "Jeho práce si vážíme. JEHO jo." řekl Radim. "Přesně tak. JEHO jo." odvětil Ivan. "No tak, já myslím, že už je dost pozdě," utnul to Mark, "my už půjdeme." "Tak děkujeme za pěknou nostalgickou vzpomínku na pana náměstka a za dobrý oběd," zalhal Vašek. "Už se na to vyser, Ivane." zašeptal Honza. Radim se ani nerozloučil a s obličejem ponořeným do displeje mobilního telefonu odpochodoval z Ivanova domu.

To je tak prostě vždycky. Obrusník nedokáže myslet na nic jiného než na Woleka a zlobí se na celý svět za to, že Wolek zemřel předčasně. Na něj už se zlobit nemůže, že vykouřil krabičku cigaret na posezení, jedl tučná jídla a zanedbával své zdravotní problémy. Tak si to holt vylévá na ostatních. Smutné je to, že ho to neopustilo ani po 20 letech.