Přeskočit na hlavní obsah

Vít Voženílek se zavázal Cechu geoinformatickému

Ve velkém sále Pražského hradu hučel vzduch očekáváním. Shromáždili se profesoři, hodnostáři a studenti s očima upřenýma na pódium, kde stál prezident Václav Klaus. Byla to významná příležitost – každoroční ceremonie k uctění těch, kteří dosáhli nejvyšší akademické hodnosti.

Když si prezident upravoval brýle, rozhlédl se po davu. Jeho pohled spočinul na zhruba 40letém muži stojícím poblíž první řady. Vít Voženílek, brilantní mysl v oboru geoinformatiky, zasvětil roky odhalování záhad prostorových dat. Jeho výzkum způsobil revoluci v kartografii, satelitním zobrazování a geografických informačních systémech.

"Vážení kolegové," začal prezident Klaus a jeho hlas se rozléhal zdobným sálem. "Dnes se shromažďujeme, abychom ocenili výjimečné učence, kteří obohatili znalosti našeho národa. Mezi nimi máme nového přírůstku - učence, jehož práce přesahuje pouhé mapy a souřadnice."

Publikum se naklonilo dopředu, dychtivé slyšet to jméno. Vít Voženílek si narovnal kravatu, srdce mu bušilo. Snil o tomto okamžiku – o vrcholu své akademické cesty.

Prezident Klaus pokračoval: "Ve jménu dat a map, přísahejte věrnost Cechu geoinformatickému."

Slova visela ve vzduchu, záhadná, ale vážná. Geoinformatický cech – záhadná společnost, která chránila geoprostorové znalosti, jejichž původ se ztratil v čase. Legendy si šeptaly o starověkých kartografech, kteří mapovali nezmapované země, jejich inkoust prodchnutý magií. Být součástí tohoto cechu byla mimořádná čest.

Vít vykročil vpřed a ruka se mu třásla, když ji zvedl. Prezident mu předal pergamen – možná smlouvu nebo slib. Publikum zatajilo dech, když se ozval Vítův hlas:

"Já, Vít Voženílek, slibuji svou neochvějnou oddanost hledání pravdy prostřednictvím map a dat. Budu procházet digitální a fyzické sféry, odhalovat skryté vzorce, odhalovat viděnou i neviditelnou krajinu. Kéž jsou mé algoritmy a projekce přesné a můj kompas je vždy pravdivý."

Sál propukl v potlesk. Vít na sobě cítil tíhu staletí – odkaz průzkumníků, astronomů a geografů, kteří utvářeli svět. Pohlédl na vitrážová okna, kde mezi topografickými liniemi tančili draci a mořské panny. Byla tato cech skutečná, nebo rozmarná tradice?

Když Vít sestupoval z jeviště, kolega profesor zašeptal: "Věříš v Cech geoinformatický?"

Vít se usmál. "Ať už je to mýtus nebo realita, rozhodl jsem se věřit. Není nakonec každá mapa hledáním skrytých znalostí?"

A tak se na cestu vydal Vít Voženílek – profesor, kartograf a strážce tajemství. Jeho věrnost přísahala, ponořil se do srdce dat a hledal vzorce, které překračovaly hranice. Ve jménu map by totiž mapoval nejen zemský povrch, ale i neprobádaná území lidské mysli.

A kdesi, za hranicí známého, sledoval Geoinformatický cech – tiché shromáždění učenců, jejichž inkoustem potřísněné róby se vznášely jako rozvinuté mapy. Zašeptali: "Vítej Víte. Ať tě tvůj kompas dobře vede." 🌍🗺️✨

Ivan Obrusník 

Jé, na tomhle mejdanu jsem byl. :-) Ale pokud si dobře vzpomínám, úvodní referát měl Honza Bednář. Wolek tam akorát chlastal, hulil a plazil se po Ardeltové. A jen pro informaci, to je nějaké tvoje vlastní kalendárium nebo proč mi posíláš pozvánku na tuto 23 let starou akci?

















































































Komentáře

  1. Už jdi do Radostovic s tím tvým tématem. To je furt samý Wolek, Obrusník, Bednář, Krška, Techlovský... Tady jsme v roce 2022, ne 2002. Prober se už a piš o něčem aktuálním.

    OdpovědětVymazat
  2. Máš recht, toto téma je už dávno mrtvé. Woleka si po těch 20 letech už nikdo nepamatuje a nějaké večírky a kuloáry z 90. let jsou dnes každému ukradené. Většina těch lidí už je dnes beztak dávno v důchodu.

    Piš radši o té změně klimatu a práci IPCC. V tom tvém blogu o Milanu Šálkovi teď probíhá žhavá diskuse.

    OdpovědětVymazat
  3. Sleduješ vůbec současné dění, nebo jsi opravdu mentálně zamrzl na přelomu milénia? Tvoje spory se spolužákem z UJEP ani tvoje dohody s 20 let mrtvým náměstkem ČHMÚ nikoho nezajímají. To si piš do soukromého deníčku, a ne na blog. Tady lidi zajímá aktuální počasí a nejnovější výzkum klimatické změny, a ne tvoje nostalgické vzpomínání.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemám ten pocit. Nedávno jsem zde analyzoval synoptické příčiny nedávné bouřkové aktivity. A hádej co? Přečetlo si to 12 lidí a kromě jedné fotky supercely mi nepřišla žádná reakce. Napíšu report ze zasedání Světové meteorologické organizace, a kolik lidí myslíš že si to přečte? Čtyři! Ale jakmile začnu psát o Milanu Šálkovi nebo Mariánu Wolekovi, hned tam mám desítky až stovky přístupů a diskusi v komentářích. Takže asi tak.

      Vymazat
    2. Stovky přístupů? Ty? Looool! *rofl* Ty tvoje uplakané stížnosti na Milana Šálka ani nostalgické vzpomínky na Mariána Woleka nečte ani nekomentuje nikdo jiný než ty sám. Jestli máš se Šálkem nějaký problém, tak si ho s ním vyřiď osobně. Mail i telefon na něj máš. Ty se ho bojíš, nebo co? A co se týče Woleka, o něm si raději promluv s Janou Ardeltovou nebo Ivanem Obrusníkem. Jak vidíš, tak nikoho jiného toto 20 let zvadlé téma nezajímá.

      Vymazat
    3. Milana Šálka jsem se v posledních dvou letech pokusil kontaktovat několikrát. Marně. Ani na jeden mail mi neodpověděl. A když jsem mu zavolal na mobil, vrátil mi ten trik s položeným sluchátkem na stole. Ale já to chápu. Kde chybí argumenty, nastává mlčení. Tak hlavně že mu energobaroni z Amperu dobře platí...

      Vymazat
    4. Pavla Vašutová31. října 2022 v 18:03

      Už i ti energobaroni z Amperu se na něj vysrali. Šálek prostě neumí nic víc než žvanit a překrucovat tvrzení světově uznávaných klimatologů. Je to lůzr, který by se bez Radima Tolasze v životě nedostal ani do ČSMS, a teď si otvírá hubu a parazituje na práci jeho i jeho kolegů.

      Vymazat
    5. Nevysrali se oni na něj, ale on na ně. Milan Šálek nemá zapotřebí někomu dělat loutku, na rozdíl od toho havířovského klimaproroka, který si jen tak mimochodem chodí melouchařit na šachtu, aby trochu pomohl tomu oteplování, které ho živí. ;-)

      Vymazat
    6. Mícháš hrušky s jablkama. To bylo před 40 lety. A šlo o zcela legální a legitimní studentskou brigádu. A že Šálek nemá potřebu někomu dělat loutku? Dobrý vtip. Šálek dělal loutku celý život. Ale tak blbě, že už ho nikde nechcou.

      Vymazat
    7. Už s tím prostějovským hospodským povalečem táhněte k šípku. Ten celý život neuměl nic jiného než využívat Radima Tolasze pro zvýšení svého studijního prospěchu, přijetí členství do Československé meteorologické společnosti a přimluvení se v ČHMÚ. A teď, když dostal, co chtěl, zneužívá jeho mediální známost a odbornost pro šíření svých klimaskeptických bludů. Že ho hanba nefackuje! Měl by se vykašlat na meteorologii, které jen dělá ostudu, a nastoupit do energetické, popř. pojišťovací společnosti, nebo si založit nějakou firmu na vyprávění nesmyslů (to mu jde nejlépe). Vždycky to byl loser a teď se proměnil v naprosté bahno české meteorologie.

      Vymazat
    8. Havířovský klimaprorok se aspoň od 80. let někam posunul a akceptuje fakt, že těžba uhlí je už prostě pasé a že je nutné implementovat nové zdroje energie. Prostějovský klimaskeptik mentálně zamrzl v 90. letech. A své znalosti z klimatologie si zjevně naposledy osvěžil v roce 1987, aby prolezl u zkoušek. U Radima je aspoň vidět posun jak v úrovni znalostí, tak ve vlastním výzkumu a updatování svých názorů jako důsledek těchto intelektuálních aktivit. U Šálka pozoruji jen kydání hnoje na práci ostatních.

      Vymazat
    9. Air Balloon Prostějov26. listopadu 2022 v 12:28

      Milan Šálek aspoň má 40 let konstantní názor, na rozdíl od toho tvého havířovského velekněze. Vlezl jsem na jeho blog z roku 2007 a nestačím se divit. Kdyby o klimatických mitigacích takhle někdo mluvil dneska, už by startoval jako raketa. Ale tenkrát si se Šálkem bezvadně notoval. Zajímavé.

      Vymazat
    10. A to považuješ za něco, co je hodno pochvaly? Myšlení Milana Šálka zamrzlo v 80. letech. No možná už mnohem dřív, protože už v těch 80. letech bylo jasné, že s tím neustálým znečišťováním ovzduší a těžbou uhlí to dlouho dál nepůjde. A jenom úplný idiot (což jsem si o Šálkovi nemyslel, ale začínám mít pochyby) to není schopný pochopit ani v roce 2022.

      Vymazat
    11. Pavla Vašutová6. února 2023 v 18:29

      Jdi už za Jaromírem Demkem s tím tvým Milanem Šálkem. Tady nejsme v 80. letech. Jestli chceš, aby ti na ten blog někdo lozil, měl bys asi trochu aktualizovat svůj repertoár 👎

      Vymazat
  4. Ty fakt žiješ mentálně v roce 2005. Ty svoje uslintané historky o Voženílkovi a delfínech si piš na ten svůj 20 let starý web, kam beztak chodíš jenom ty a ta tvoje partička věrných kytovců. Tady to nikoho nezajímá. A jestli sis toho ještě nevšiml, tak vedoucím katedry je už skoro rok Pechanec.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

VE JMÉNU DAT A MAP PŘÍSAHEJTE VĚRNOST CECHU GEOINFORMATICKÉMU

Populární příspěvky z tohoto blogu

The Sims fotogalerie

Crash si dělá ze studia geoinformatiky dobrý den

 S Crashem to v poslední době přestává být únosné. Kdyby mu Vilda Pechanec necítil vděčnost za svůj nový zfalšovaný řidičský průkaz, už by ho z katedry dávno vylil. Crash se totiž věnuje všemu možnému, jen ne svému studiu.  Mezi jeho nejoblíbenější aktivity patří pořádání tipovacích soutěží. Víte, kolik se na minulém GIS Nightu vypilo piv? Jakou nejdelší vzdálenost urazil gisácký maskot za jediný den? Kolik chlebíčků se škvarky se sní na příštím Kartografickém dni? Crash to ví. A od té doby, co na všech společenských akcích nutí studenty i profesory účastnit se jeho nové stolní hry, to ví celá katedra. Děsím se dne, kdy se zeptá na přesný počet školních atlasů u Víti Voženílka doma. Nebo na přesný počet studentů, kterým položil klávesnici na ramena. Crash totiž ví i věci, které by vědět neměl. Crash má kromě toho i kreativního ducha, který se obvykle probouzí v tu nejméně vhodnou dobu. Včera v půl druhé v noci bombardoval Jardu Buriana seznamem skladeb, které by měl zahrát na letošním

PF 2024 (a naše nová stolní hra)

 Vít Voženílek: Klávesnice položená na rameni představuje víc než jen symbol techniky. Je to předání moci, spojení člověka s daty. Když klávesnice spočine na tvém rameni, otevírá ti cestu ke světu informací a map. Je to pasování, které tě zasvěcuje do tajemství prostoru, ale také ti dává nástroj k jeho formování. Co si o tom myslíš? Petr Skála: To je zajímavé, ale možná příliš vznešené. Klávesnice je přece jen nástroj, obyčejný kus techniky. Pasování klávesnicí na rameni může být spíš parodie na skutečnou autoritu. Není to jen rituál, který si sami vymýšlíme, abychom si dodali na významu? Vždyť skutečná moc nad daty přichází z pochopení, ne z klávesnice na rameni. Já: Ale co když ten akt má hlubší symboliku? Klávesnice spojuje fyzický svět s digitálním. Když ji Voženílek položí na rameno, není to jen o technice, ale o tom, že ti dává moc přetvářet svět podle dat, která ovládáš. Je to přechod mezi světy – z obyčejného člověka se stáváš někým, kdo vidí svět skrze prostor, čas a souřadnic