Hlídačka s Pavlou

Rozhodně! Pojďme se ponořit do fiktivní spolupráce Radima Tolasze a Víta Voženílka, kteří neúnavně pracují na vytváření **Atlasu klimatu Česka** – projektu, který by utvářel naše chápání klimatických vzorců a proměnlivosti země.

---

**Název: "Contours of Climate"**

---

Radim Tolasz a Vít Voženílek se v tichých chodbách Českého hydrometeorologického ústavu choulili nad stohy dat o počasí a očima sledovali neviditelné čáry – kontury klimatu. Psal se rok 2007 a před nimi ležel příslib obsáhlého atlasu.

Ostřílený klimatolog Radim měl zálibu v číslech. Jeho prsty tančily po tabulkách, odhalovaly teplotní anomálie, srážkové trendy a vzory větru. Z okna jeho kanceláře byl výhled na pražské střechy, ale jeho mysl se vznesla za hranice města.

Kartograf Vít si liboval v mapách. Na jeho stole byla pravítka potřísněná inkoustem, barevné tužky a vybledlý glóbus. Jeho prsty sledovaly klikatou cestu Vltavy a představovaly si její cestu ze Šumavy do Labe. Jeho srdce tlouklo synchronizovaně se zemí.

Společně se pustili do pátrání – zmapovat české klima do nebývalých podrobností. Jejich nástroje byly rozmanité: Radimovy klimatické modely našeptávaly předpovědi, zatímco Vítův kartografický software vykouzlil vizuální narativy. Byli průzkumníky dat, hledači vzorů a strážci znalostí.

Atlas by byl víc než mapy – byl by to symfonie klimatických pásem, balet izoterm a galerie povětrnostních jevů. V zasedací místnosti ústavu rezonoval Radimův hlas:

"Víte, musíme zachytit mikroklima - mrazové kapsy v údolích, tepelné ostrovy kolem měst. Pojďme je vetkat do našich map."

Vít přikývl a oči se mu rozzářily. "A větrné růže - jejich jemné okvětní lístky odhalující převládající větry. Namalujeme je přechody jako šepot vzduchu."

Ponořili se do historických záznamů – povodně v roce 2002, sucha v roce 76, sněhové bouře, které zasypaly Brno. Radimovy prsty obkreslovaly zubaté linie extrémních událostí, zatímco Vít skicoval viněty – farmář, který chrání úrodu před krupobitím, dítě staví sněhuláka.

Atlas rostl – tapisérie ročních období. Jarní květy zdobily okraje, letní bouřky praskaly po stránkách, podzimní listí křupalo pod nohama a zimní mráz leptal na okenní tabule námrazové květy. Zazněla Radimova slova:

"Víte, pojďme sem zahrnout vyprávění - folklór počasí. Jak se bouře krotily rituály, jak mrazy předpovídaly svatby."

usmál se Vít. "A pověsti — přízračná mlha nad Čertovou roklí, západy slunce, které malovaly hrad Karlštejn."

Když se zima přehoupla do jara, dokončili poslední kapitolu – budoucí klimatické projekce. Radimovi se třásl hlas:

"Víte, naše mapy povedou tvůrce politik, farmáře a snílky. Odhalí zranitelnost – tající ledovce, posunující se vinice."

Vítova ruka se vznášela nad legendou. "A naděje - zelené střechy, solární farmy, odolnost lesů."

V den uvedení atlasu svědčil pražský Karlův most. Radim a Vít stáli před mořem tváří – vědců, studentů i zvědavých duší. První kopie byla předložena prezidentovi, který ji držel jako posvátnou relikvii.

Radimovi se zlomil hlas. "Tento atlas je naše dědictví - most mezi vědou a zázrakem. Kéž inspiruje správcovství."

Vít dodal: "A kéž nám to připomíná, že klima nezná hranic. Tančí přes hory, řeky a srdce."

A tak se zrodil **Atlas klimatu Česka** – spolupráce vyrytá inkoustem a pixely, důkaz zvídavosti a kamarádství. Když se slunce ponořilo za Pražský hrad, Radim a Vít cinkali sklenicemi:

"K obrysům, které nás spojují," zašeptali, "a ke klimatu, které nás spojuje."

---

*Poznámka: Postavy a události v tomto příběhu jsou smyšlené, inspirované pozoruhodným dílem Radima Tolasze a Víta Voženílka.* 🌍🗺️

---

¹: [Atlas podnebí Česka](https://library.upol.cz/arl-upol/cs/detail-upol_us_cat-0128295-Atlas-podnebi-ceska/)

Zdroj: konverzace s Copilotem, 28. 5. 2024

(1) Atlas podnebí Česka. https://library.upol.cz/arl-upol/cs/detail-upol_us_cat-0128295-Atlas-podnebi-ceska/.

(2) Atlas podnebí Česka. https://bing.com/search?q=Radim+Tolasz+V%c3%adt+Vo%c5%been%c3%adlek+Climate+Atlas+of+Czechia.

(3) Atlas podnebí Česka. = Atlas klimatu Česka - Bibliografie .... https://biblio.hiu.cas.cz/records/cf5119ed-4edd-4a44-bdc2-4361fadbd88e.

(4) ATLAS PODNEBÍ ČESKA - uniba.sk. https://gis.fns.uniba.sk/kartografickelisty/archiv/KL16/11.pdf.

(5) Altas podnebí Česka - Informační systém. https://is.muni.cz/publication/728305/cs/Altas-podnebi-Ceska/Tolasz-Brazdil-Bulir-Dobrovolny.

(6) Atlas podnebí Česka = Atlas klimatu Česka | WorldCat.org. https://www.worldcat.org/title/atlas-podnebi-ceska-climate-atlas-of-czechia/oclc/186965356.

(7) Jednotky: Klimatické oblasti Česka - Masarykova univerzita. https://katalog.muni.cz/Record/MUB01000718078.

To jednou musela Miriam Cíznerová na celodenní vyšetření u lékaře a neměl jí kdo pohlídat Pavlu Skřivánkovou. A Mirku samozřejmě nenapadlo nic lepšího, než svěřit Pavlu do péče starému dobrému známému, který se o ni staral 5 let.

Tak se milá Pavlínka vydala do Ostravy. Musel jsem ji ráno vyzvednout na svinovském nádraží, neboť nebyla schopná zorientovat se v jízdních řádech a těch pár zastávek dojet městskou hromadnou dopravou. Našel jsem ji zmateně pobíhat po nádražní hale, v jedné ruce měla činku a v druhé plastovou Barbie. Myslím, že úplně nepochopila, že nepůjde do mateřské školky.

Hned po příchodu do kanceláře Pavla "obsadila" můj počítač a začala si tam vyhledávat videa s instruktáží aerobiku. "Tak to prr, děvče," okřikl jsem ji, "to je můj počítač, na kterém pracuju." Vystrnadil jsem ji z křesla a otevřel si excelový soubor s klimatologickými stanicemi. Pavla se rozzlobila: "Ale já jsem zvyklá vždycky ráno cvičit. V Pendolinu jsem dřepěla jako pecka!" "Vypadá to tady snad jako tělocvična?" Ohradil jsem se. Pavla začala natahovat moldánky, tak jsem jí pro jednou povolil zacvičit si u mě v kanceláři. "Ale jdi někam na stranu a dávej pozor, ať tu nic nerozbiješ." Upozornil jsem ji.

Tak si Pavla pustila ty svoje instruktážní videa na mobilu a u toho skákala, mávala rukama a kroutila břichem. To by ještě nebylo tak hrozné. Ale to ducání, co se ozývalo do tempa cvičení, už mi po pár minutách začalo lézt na nervy. "Mohla bys aspoň ztlumit ten zvuk?" Poprosil jsem ji. "No jó furt," odsekla Pavla a nasadila si bezdrátová sluchátka. Bohužel si k tomu začala broukat písničky, které hrály ve videu. Možná jsem jí měl raději dovolit nechat to dunět nahlas.

Po této sportovní aktivitě si Pavla asi hodinu pouštěla Prasátko Peppu a Tlapkovou patrolu, než se jí vybila baterka na iPhonu. Z hrůzou zjistila, že nemá nabíječku a ta moje androidová jí moc nepomůže. Musela se tedy zabavit bez elektroniky. Půl hodiny se probírala mojí knihovničkou, ale zjevně na ni byly vyskládané publikace příliš složité, tak je jen zpřeházela a žádnou si nepřečetla. Oproti tomu ji zaujali moji plyšáci na poličce. Začala kolem nich pochodovat s barbínou. "Prosím tě, ty plyšáky si klidně půjč, ale jdi s nima někam jinam. Rušíš mě při práci," okřikl jsem ji.

Když si Barbie zřídila zoologickou zahradu a nakrmila všechna zvířátka, začala se Pavla opět nudit. "Tady je nuda. Co budeme dělat?" Ptala se nejapně Pavla. "Já mám práce dost. Taky si nějakou najdi," pronesl jsem podrážděně. "Když já nevím jakou," pokrčila rameny Pavla. "Víš co," nadechl jsem se, "Tady mám jedno nové puzzle. Na. Můžeš si poskládat Vrbice."

Hledání správného místa pro dílky puzzle bylo pro Pavlu dostatečně stimulující, že ji to zabavilo na celou zbývající část směny. To už ale Pavle začalo silně kručet v žaludku. "Já mám hlad." Fňukala Pavla. "Fajn, dojdeme si někam na jídlo. Na co máš chuť?" Zeptal jsem se Pavly už v lepší náladě, protože mě nechala v klidu pracovat. "Já bych si dala hamburger. Je tady někde Mekáč?" Optala se Pavla. "A nestačila by ti Barunka?" Navrhl jsem. "Jaká Barunka?" "To je restaurace hned tady naproti přes ulici." Vysvětlil jsem Pavle. "Tak jo."

Tak jsme se usadili v Barunce a objednali si jídlo. Někomu to ovšem trvalo trochu déle, než si vybral. "Já bych si dala ten Jack Burger. Teda ne, vlastně ten Rebellion Burger. Ne, počkat, přineste mi ten Vege Burger!" "Tak který si přejete?" Nechápala servírka. "Víte co, tak mi přineste... třeba... třeba tenhle ten Don Pappa. A s hranolkama." 

Když jsme oba dojedli svou porci, myslel jsem si, že zaplatím a pojedeme domů. Pavle to ovšem nestačilo. "Dám si ještě ten Rebellion Burger. A dvojitou porci hranolků, prosím!" Vykřikla Pavla. "Počkej, to fakt sníš?!" Nedůvěřivě jsem se zeptal Pavly. "Jo. Mám ještě hlad." "Ale ten druhý si zaplatíš sama, jasné?" "Když já jsem si s sebou žádný peníze nevzala," utrousila nejapně Pavla. "Ty nemáš peníze?" Nechápal jsem. "No já jsem měla jenom na Pendolino a na cestu zpátky," řekla Pavla. Tak jsem protočil oči s pomyšlením, že budu žebrat u Cíznerové, aby mi zaplatila jídlo za Pavlu. 

V druhém hamburgeru se Pavla nimrala tak dlouho, až mi došla trpělivost. "Víš co, necháme si to zabalit. Já musím být za hodinu doma." Prohodil jsem. Pavla nakonec souhlasila a zbytek své porce včetně hranolků spráskala cestou na svinovské nádraží. Vyprovodil jsem ji na Pendolino a vydal se na cestu domů. 

Ještě než jsem dojel, zavolalo mi dvakrát cizí číslo. Napotřetí už jsem to vzal, a ještě než jsem stačil cokoli říct, ozval se Pavlin uplakaný hlas: "Já mám vybitej mobil, paní mi půjčila. Mně je strašně špatně. Bolí mě břicho tady pod pravým žebrem." "Jo, to se nedivím, když jsi toho tolik sešrotovala," pousmál jsem se. "Co mám dělat!" Sténala Pavla. "Nech si vyndat žlučník a bude ti líp," ušklíbl jsem se do telefonu. "Tak fakt moc děkuju, ty debile!" zasténala Pavla a vypípla mobil. 

S Pavlou to prostě není jednoduché. Obdivuju Vaška Dvořáka, že to s ní tak dlouho vydržel. A sebe, že jsem vydržel jí stát za zadkem.

Re: Změna stanov České meteorologické společnosti Co má sakra znamenat tenhle bod v těch nových stanovách?

Každý člen České meteorologické společnosti je povinen určit dědice, jemuž bude v případě úmrtí člena na některé z akcí pořádaných ČMeS proplacen zpět celý jeho dosavadní členský příspěvek a bolestné ve výši příjmů ČMeS v roce předcházejícím tomu, v němž došlo k úmrtí člena.

To je nějaký aprílový žertík, nebo to myslíte vážně? Protože tohle reálně znamená, že jestli tu budeme mít dalšího Woleka, tak se ČMeS finančně zruiniuje. Bohužel, je to realita. Ivan Obrusník nám přitlačil nůž na krk. Buď si dáme do stanov, že v případě dalšího úmrtí na semináři ČMeS bude naše společnost tvrdě platit, nebo už nám nedá ani halíř. A ty víš, že na Obrusníkově příspěvku jsme existenčně závislí. A to riziko je dostatečně nízké na to, aby nás to zásadním způsobem znepokojovalo. Ještě se ale musíme poradit o nějaké případné pojistce – například vyžadovat od každého účastníka potvrzení od lékaře, že je zdravotně způsobilý zúčastnit se semináře. Což je celkem vtipný, protože za takové podmínky by se býval Wolek nesměl účastnit žádné akce tak rok a půl zpátky. ************************************************************************************************************************************************ Re: Oslava 80. výročí Státního ústavu meteorologického 9. listopadu 1999

A mohu vědět, proč mi zasíláš pozvánku na událost, která se konala před 23 lety? Myslíš si, že se tím vrátíš do svého ředitelského křesla a vedle tebe bude sedět Marián Wolek? A že já budu zase dělat křoví vám dvěma, stejně jako tenkrát? To se prostě nevrátí. Jestli chceš předstírat, že žijeme na přelomu milénia, tak fajn. Ale já tu hru s tebou hrát nehodlám. Zkus oslovit Janu Ardeltovou. Ta se taky nudí.

Ty se jmenuješ Kája, nebo co? Ta pozvánka byla určena pro Karla Kršku. Tebe na té akci vůbec nepotřebujeme. Respektive, jestli chceš, tak přijeď, ale Marián Wolek na tebe nemá čas a já na tebe nemám náladu. A mimochodem, žádné křoví nám dělat nemusíš. To ty za náma pořád dolejzáš. My se obejdeme i bez tebe.

Já nevím, já jsem to neposílal. Pozvánky za mě rozesílá Bořek Sobíšek, tak s tím budeš muset za ním. A jaká doba že se nevrátí? Doba, kdy protekční synkové jako ty snadno získali místo, kde chtěli, zatímco disidenti jako Kája Krška a Majo Wolek to měli těžké a museli brát, co bylo? Tak tahle doba už se snad opravdu nevrátí. Být tebou, byl bych rád, že jsem rád a moc si nevyskakoval. V životě jsi nic nedokázal, Majo Wolek si musel všechno vysloužit sám. Víš co? Už mlč. Já tě tady nepotřebuju.

Jasně. Takže Bořek Sobíšek mi posílá pozvánku na událost, kterou bude zahajovat Marián Wolek? A ještě nějaké další mrtvoly se toho budou účastnit? Já jen, jestli ještě pořád žijeme na Zemi. Nebo mi tím snad chceš naznačit, že se mám chystat do hrobu? Ne, díky. Já, na rozdíl od tebe hledím do budoucna a mám tady ještě nějakou práci, které bych se rád věnoval. Jestli ty chceš být revivalem sebe sama, tak fajn. Ale mě z toho vynech. Běž raději obtěžovat toho tvého Sobíška a Woleka, když je tak miluješ.

Jaké mrtvoly? Drž jazyk za zuby! To ty jsi politická mrtvola. Necháváš se unášet proudem tam, kam zrovna fouká vítr. Oproti tobě Marián Wolek a Karel Krška si vždy drželi rovný směr i v době nejhorších bouří a největších vln. Raději si nechali natéct do lodi, než aby ohnuli kormidlo. Ty děláš celý život pravý opak. Kam vítr, tam plášť. Takže být tebou bych mlčel a nedával zbytečně moc najevo, jaká jsem bezpáteřní loutka.

Nemluvil jsem o Krškovi, ale o Sobíškovi. Nevím, jak s tím souvisí politika. Že Sobíšek a Wolek jsou mrtví, to je konstatování holého faktu. Jestli už jsi zapomněl, tak jsi oběma psal nekrolog. Chceš to snad popřít? Já z toho taky nejsem nadšený, ale lidé prostě stárnou a umírají. A atmosféra, která byla v ČHMÚ v 90. letech, se už prostě nevrátí. A tvůj život na výsluní taky ne. Jestli se nudíš a chceš pořád něco dělat, tak to je fajn. Ale předstírat, že žijeme v roce 2000, to není ten nejlepší způsob, jak se zabavit v důchodu.