Kristýna zaperlila v Kufru a Michal v AZ kvízu

Minulý týden se u nás na škole u příležitosti Dne Země konal soutěžní týden. Původně učitel plánoval uspořádat studentské kolokvium na aktuální geografické téma, ale poté, co vloni na vybrané téma „Proměny georeliéfu ve třetím tisíciletí“ připravila polovina třídy vágní referát na téma urban sprawl a druhá polovina ještě vágnější prezentaci o tání ledovců, se učitel letos rozhodl, že se na to vykašle, a namísto toho zaúkoloval mě, Mirka a Radku, abychom připravili otázky na převážně geomorfologický Kufr, AZ kvíz a Chcete být milionářem. V úterý se konalo utkání v Kufru a AZ kvízu, na čtvrtek pak připadl turnaj v Milionáři.

Zjevně to bylo dobré rozhodnutí, protože na rozdíl od kolokvií celá třída dávala pozor a při výkonech některých soutěžících jsme se všeci včetně učitele řezali jak sviňa. Třeba taková Kristýna předvedla v Kufru svoji obdivuhodnou slovní zásobu. Tak například, když si vytáhla papírek s termínem odlehlík, popsala ho Jarmile těmito slovy: „To je, když se ti do teréna nasere voda a odplaví ti část tech hornin do prdele, a ta druhá část, na kteró si netrófne, tam zostane trčet nahoře nad tém terénem.“ Podobnou reakci vyvolala i její „definice“ mrazového srubu: „To je, když máš ledovec na svahu hory, a ten ledovec včil roztaje a rozjebe kus teho svahu úplně do krve… totiž do masa… teda vlastně do skaly.“

Chudák Markéta vyfasovala do dvojice v Kufru Ivetu, která je známá tím, že její znalosti geomorfologie jsou na úrovni manažerských schopností Vladimíra Vahaly. Iveta vysvětlila Markétě kulturní krajinu vskutku sofistikovaným způsobem: „To je přídavný jméno a podstatný jméno. To přídavný jméno je, jako když jdeš do divadla, a to podstatný jméno je, když jdeš na procházku do přírody.“ Když si potom vylosovala lísteček s pojmem zlomový svah typu Awatere, zmohla se jenom na prohlášení: „To vůbec nevím, co je, ale zní to indiánsky, tak to asi leží někde v Americe.“ Brilantní úvaha. Akorát že to pochází z maorštiny a Nového Zélandu. I přesto dokázala Markéta uhodnout pět termínů z deseti, takže to byl na Ivetu docela úspěch.

O podobnou zábavu se postaral Michal v AZ kvízu. Po jeho nedávném trapasu s Žulovskou pahorkatinou jsme mu všeci začali říkat „Bon Pari“. Momentálně mu ovšem nikdo neřekne jinak než „Kuesta highland.“ On totiž dostal otázku tohoto znění: „Jak nazýváme terénní vyvýšeninu vyskytující se na ukloněných zpevněných usazených horninách, u níž sklon vrstev přesahuje 40 stupňů?“ Michal viděl na tabuli písmenka KH, tak střelil: „Kuesta… hill? Kuesta highland?“ Ondru, který s ním byl v soutěžní dvojici, popadl záchvat smíchu. Otázku si vzal se slovy: „Já… si to… vezmu… (smích) Je to kozí hřbet.“ Na to Michal reagoval slovy: „Jé, to bych si dal.“ Všeci vyvalili bulvy a Michal odvětil: „No, ten kozí hřbet. To vždycky peče moja mama na oslavy.“ Nikdo už jsme neměli sílu mu vysvětlovat rozdíl mezi kozím hřbetem a srnčím hřbetem, když nepochopil ani rozdíl mezi ním a kuestou.

Dále v AZ kvízu zaperlila i Iveta. Úsměv nám na tvářích vykouzlila její odpověď na otázku formulovanou následovně: „Písmena HK skrývají název přírodního parku nacházejícího se na východním okraji Českomoravské vrchoviny a pokrývajícího území obcí Zbraslavec, Touboř, Rudka nebo Petrov.“ Iveta vykulila očadla, rozpřáhla náruč a zahlásila: „Hanácké království!“ Tato oblast sice geograficky nepatří na území ani Malé Hané, ale pokus byl, Ivetko.

Nejlepší ovšem byl David v Milionáři. S notnou dávkou znalostí, štěstí a s použitím nápovědy přítele „na telefonu“ (který seděl hned vedle něho) se dostal až na otázku za 1 250 000 bodů.

Otázka za milion zněla takto: „Ve kterém geomorfologickém celku se nachází město Sokolnice?“ A možnosti byly následující:

A) Západní Vněkarpatské sníženiny

B) Dyjsko-svratecký úval

C) Pracká pahorkatina

D) V žádném

David na to potutelně: „Nemohl bych se zeptat kamaráda ze Sokolnic?“ Učitel se významně usmál a povídá: „No, to bys mohl. A kdyby ses ho tři otázky zpátky nezeptal, kde pramení řeka Bobrava, tak by ti možná aj odpověděl.“ David zareagoval: „Tož to su asi v prdeli. Mně se zdá, že se nachází ve všeckych tech možnostech.“ Učitel na to: „Tak si tu otázku zkus přečíst ještě jednou a pořádně.“ David si zamumlal: „Ve kterém geomorfologickém celku… No jo, ty vole! Teda pardon! (smích) Však jenom jedno z teho je celek. Ta Pracká pahorkatina, to je podcelek, a ty sníženiny jsou, myslím, podsoustava. Dejte tam béčko.“ Učitel na to: „Jsi si jistý? Máš jedinečnou možnost využít ještě dvě nápovědy. Zvaž to. To už ti nikdy víckrát nepovolím!“ To Davida znejistělo, a tak sklopil uši a řekl: „Tož dejte tam to padesát na padesát.“

Po této nápovědě zůstaly možnosti B) Dyjsko-svratecký úval a D) V žádném. Na to David suverénně: „Tož to bylo zadarmo. Béčko. Je to moje poslední slovo.“ Jenže správně bylo D) V žádném.

David na to čuměl jako tele na nový vrata. „Jak v žádném? Tož to co je za blbost?“ Učitel se na něho významně podíval se slovy: „A ty snad znáš nějaké město Sokolnice?“ David vyjeveně: „Však vy ho znáte taky!“ Učitel povýšeně: „Já ne. Já znám jenom obec Sokolnice.“

David se sice chvilu rozčiloval, že to není fér, ale pravda je, že spolu s Markétou a Ondrou byl jediný, kdo si vyslechl otázku za milion, a nakonec se tomu aj sám zasmál.

Po těchto dvou vskutku výživných soutěžních dnech jsme si udělali výlet do „Hanáckého království“ spolu s Kristýnou a Jarmilou (vítězkami Kufru), Ondrou (vítězem AZ kvízu) a Markétou (vítězkou Milionáře). Hlavní cenou pro vítěze byl – kromě komentované prohlídky přírodních krás „Hanáckého království“ – přes celý stůl se táhnoucí „kozí hřbet“, který jsme si objednali u Michalovy matky. Kdyby byla stejně úspěšná v dělání děcek jako v přípravě dezertů, bylo by to pro geografii lepší. Ale zase by nebyla taková sranda.