V létě 1972 jsme s Jarkem, Vaškem, Vladem, Pavlem, Kolomanem a několika dalšími otrapy letěli do Kanady na Mezinárodní geografický kongres. Tento rok ovšem nastal neobvyklý zjev: Jarkovi se podařilo ukecat pořadatele a komisaře, aby s námi mohli vycestovat aji Radomír s Jarmilou. A že se tam ti dva postarali o pár zábavných okamžiků.
Už v letadle do Montrealu bylo jasné, že Jarkovi jeho zásoba filmů do fotoaparátu nevystačí ani do Cypress Hills. Radomír mu neustále tahal z rukou foťák a zvěčňoval si všecko, co mu přišlo do objektivu. Nejhorší to bylo po přistání cestou do hotelu. To si Radek fotil každou moderní budovu, auta na dálnici, montrealské metro...
Nakonec ukecal Jarka, aby mu v obchodním domě koupil postarší Canonflex, a on tak měl vlastní aparát a nemuseli se o něho s Jarkem přetahovat. K tomu samozřejmě velbloudí zásobu filmů, které se těm dvěma pomalu nevešly do ruksaků.
Jarmilka nejevila takový zájem o složky kulturní krajiny, spíše se veselila, že konečně vidí zápaďácké zboží přímo na pultech obchodů. Hnedka prvý den vyžebrala na Jarkovi nejnovější módní trend v oblékání - džínové kalhoty s mírně rozšířenými nohavicemi. Přirozeně v dívčí verzi.
Tento módní kousek Jarka nesundala z nohou a odletěla v něm aji do Cypress Hills. Dokonce si ho chtěla vzít na terénní exkurse, ale to už jí Jarek zatrhl se slovy, že nebude takovou drahotu vláčet po zemi. Když jí v nadsázce pohrozil dekapitací Keši, poslechla. Keša byl Jarmilin medvídek, kterého dostala v šesti letech od Gerasimova a pojmenovala ho podle něho. Radomír a její spolužačky si z ní dělali legraci, že je jak malé děcko, ale Jarka nedala bez Keši ani ránu.
Na jedné z vycházek za poznáváním mrazových tvarů kanadské krajiny popadl Jarmilu šok. "Já nemám Kešu! Pomoc!" křičela na celé kolo. "Tak přemýšlej, kde jsi ho viděla naposled," snažil se ju uklidnit Jarek. "Já nevím, asi na svačině," plakala Jarmila. "Však sis ho dala do ruksaku, ne?" zeptal se Radomír. "Ale tam není!" třásla se Jarmila.
Nakonec se Jarek omluvil skupině, že se bude muset vrátit s děckama půl druhé míle zpátky na místo, kde jsme svačili. Nikde tam ovšem Kešu nenašli. Tak se vydali zase kupředu, když v tom si Radomír vytáhl z ruksaku termosku s čajem a vedle ní se na něho z kapsy usmíval Keša. Jarmila ho sbalila do nesprávného ruksaku. Banální situace, ale nám všem ušetřila spoustu nervů.
Po zasedání komise geomorfologického mapování jsme se vrátili zpět do Montrealu na hlavní kongres. Tam se pro změnu o pozdvižení postaral Radomír. V den, kdy měl Jarek příspěvek, se prostě a jednoduše vypařil že sálu. Jarek mezitím diskutoval s Vladem o krasu na Kubě a nevšiml si, že nemá děcka v auditoriu. Těsně před Jarkovým vystoupením k němu naběhla Jarmila celá vyděšená se slovy: "Tato pomoc! Rado zmizel!" "Jak zmizel?! Kam šel?" rozrušil se Jarek. "Řekl, že musí na záchod, ale už je to půl hodina. Klepala jsem na všecky pánský záchodky. Nikdo ho neviděl!" Jarek cítil průšvih, ale poněvadž se nezadržitelně blížil čas přednášky o kryopedimentaci, rozhodl se nenarušovat program a mluvit.
Když s roztřeseným hlasem ukončil svůj příspěvek a poděkoval za pozornost, ozvala se rána a po celém sále se rozletěly konfety. Ve dveřích stál Radomír s narozeninovým kornoutem na hlavě a zpíval: "Mnoga ljeta, mnoga ljeta, mnoga ljeta, živijó! Živijó! Živijó!"
Jarek s Jarmilou byli rádi, že se Radomír objevil, a on byl rád, že na sebe zase jednou upoutal pozornost. Nakonec jsme se tomu všichni zasmáli.
Další vylomenina se těm dvěma podařila na ostrově Cornwallis, kam jsme mimo jiné vyrazili za dokumentací arktické krajiny. A tentokrát to byla vylomenina malém doslova. Když jsme přistáli na letišti, napadlo Jarmilu, že by ju Radomír mohl vyfotit, jak schází schodiště od letadla. Tak šel Radomír jako prvý a čekal na Jarmilu, která měla na sobě Jarkovy sluneční brýle a větrovku, kterou si aji navzdor chladnému počasí odmítala zapnout, poněvadž je přece ještě léto. Tvářila se jako bigbítová hvězda, hleděla do oblak a na tom schodišti se natáhla jak dlouhá, tak široká. Naštěstí to nebyla moc velká výška a byly z toho jen škrábance na kolenou a modřina na noze. Jarek se zařekl, že příště nechá Jarmilu doma, ale ona ho vydírala tvrzením, že soudruh ředitel Gerasimov by si jistě přál vidět na fotkách, kam všude se medvídek Keša s námi podíval.
Po ukončení exkursí chtěl Jarek ještě výletovat na vlastní pěst, ale děcka mu překazily plány. Do společenské místnosti hotelu v Montrealu, kde jsme bydleli, někdo totiž namontoval televizor a nechal tam běžet přímý přenos z letních olympijských her v Mnichově. Takže Radomíra a Jarmilu až do konce pobytu nikdo neodlepil od obrazovky. Stráž nad nimi musel držet přirozeně Jarek.
Ale nakonec jsme byli rádi, že děcka tuto možnost dostaly a využily. Bylo to poprvé a naposled. A těm příhodám se smějeme dodnes.
Permone, ty jsi opravdu ubožák. Ty kdyby ses zjevil v Rudce, tak by tě Jarek s Hynkem hnali vidlema. Naplav se raději zpátky do šachet dolů Prezident Gottwald. Tam aspoň neděláš ostudu české geografické komunitě.
OdpovědětVymazatTo se neboj, že bych se někdy objevil u Demka a toho jeho autistického poskoka z Letovic. Rudka je díra republiky, kde v okruhu 50 kilometrů není žádná civilizace a slouží jen jako odkladiště pro důchodce a mucholapka na turisty s malýma děckama, kterým stačí ke štěstí poslechnout si pohádku o spásné armádě, která zachrání republiku, až jí bude nejhůř, a prohlédnout si výkladní skříň zduřelého ega jednoho tuberáka a jednoho sleponě. 🤷♂️
VymazatTak jistě, pokud pro tebe "civilizace" znamená mět obchodní centrum na každém kroku a jezdit do prace šalinou. Kdo má základní znalosti krajinné ekologie, ten si povšimne, že právě sem skutečná civilizace dorazila. My se umíme starat o lesy, hospodařit s vodními zdroji, chránit faunu aj flóru a přitom stále zajišťovat potřeby obyvatel aji turistů, kteří nám na to všecko vydělávají peníze. 👍 Pro tvoji informaci, průměrný věk obyvatel všech částí města Kunštát na Moravě je nižší než polovina mojiho věku. 🤭 A že Rudka znamená pro některé lidi jen pískovcové sochy a Masarykovy boty mne nikterak neuráží. Su smířené s tém, že většině turistů to stačí. A komu ne, najde si tu jistě mnoho jiných geologických, botanických nebo paleozoologických zajímavostí. 😉
VymazatPro něho civilizace znamená místo, kde mu jeho tatíček všecko zařídí, kde se nemusí sám o nic snažit a kde mu pečení holubi sami létají do huby. Já bych ho upřímně přes zkoušku z geomorfologie projít nenechal, ani kdyby mi odříkal celého Davise, Gerasimova, Haase a oba Pencky. Dokud není schopný zaměřit terén a provést konstrukci, odebrat vzorky, zanalyzovat je a vyvést závěry, nechal bych ho opakovat ten kurs třeba do skonání světa. Není to jen o rétorických schopnostech, ale hlavně o vůli k práci a praktických dovednostech. A těmi tento pán vskutku neoplývá.
VymazatHynku, u něho to není problém teho, že by neoplýval praktickými dovednostmi. On je má, jen ho někdo musí dokopat k temu, aby je předvedl, využil a dále rozvíjel. Jeho problém je, že mu vždycky někdo stál za zadkem, a on tak nebyl motivovaný si něco vybojovat sám. Důvod, proč jsem vždycky nutil lidi studovat aji pracovat na sto procent, nebyl ten, abych zjistil, kolik teho umijou, ale jak silná je jejich vůle a jak vážně berou závazek, k němuž se přihlásili. Nikdo nechce na trh uvádět polotovary, a já jsem se zařekl, že to dělat nebudu. Tenkrát jsem ho donutil využít jeho potenciál. Nemůžu za to, že se po absolvování fakulty vrátil ke svojimu pohodlnému životu, ve kterém mu tatíček a jeho patroni všecko domluvijou a on nebude muset hnout brvou. To už je úkol, který nespadá do mojí kompetence.
VymazatJá jsem věděl, že to tak muselo být, ale prostě jsem tomu nemohl uvěřit. Když toho člověka vidím v médiích, jaké geografické polopravdy šíří, je mi z toho smutno. Jak může někdo takhle zahodit svoje vzdělání a stát se hlásnou troubou digitálního zjednodušování a intelektuální primitivismu? Je mi z něho nanic.
VymazatOhledně toho přístupu k výuce s tebou souhlasím a snažil jsem se to dělat stejně. Bohužel dnes jsou rodiče vždy na straně žáků a stěžují si na učitele, když jejich geniální ratolest dostane dvojku. Lidi obecně jsou líní a chcou hodně peněz za málo muziky. Proto jsem se na to vykašlal a věnují svoji energii raději úzké skupince upřímných zájemců o geografické vzdělání 👍
To je zvláštní. Mně si nikdy nikdo nepřišel stěžovat, že by neprávem dostal dvojku 🤣 Já umím posoudit jen to, zda dotyčný umí, co se od něho očekává, nebo ne. Třetí možnost neexistuje 😉 Přirozeně děcka na základní škole jsou schopny pobrat omezenější repertoár zeměpisných znalostí než vysokoškolák, a aji tam se to dost liší dle studovaných oborů. Nějaké kompendium základních znalostí a dovedností ovšem definované být musí. Mnoho děcek jsou jen lenivé a pohodlné. Ale když jim člověk ukáže cestu, dokážou se vybičovat k solidním výkonům 👍
VymazatObávám se, že kdybych tento tvůj přístup aplikoval na gymnáziu, zmocnil by se některý z žáků mého kalašnikova a zastřelil by mě 🤣 Děcka se sice dokážou vybičovat k požadovaným výkonům, když jim hoří pod zadkem, ale zájem o daný obor nejeví. Naučí se jen co, co se od nich požaduje, a žádnou další vlastní iniciativu nevyvíjejí 🤷Nezajímá je ani místo, kde žijí, natož pak co se děje na opačné straně zeměkoule. Neznají ani názvy běžných druhů rostlin, natož aby dokázaly vlastními slovy popsat jejich roli v ekosystému. Já bych všecky ty internetu a mobily zakázal. Dřív děcka běhaly venku a podpalovaly slámu lupou, dneska jen čumijou na TikTok 🤷 Vlastně ti závidím, že ty jsi ještě měl možnost učit generaci, která vnímala svět a prostředí kolem sebe 👍
VymazatVšak Radomír mal vlastný foťák už skôr, nie? Pamätám si na jeho zbierku momentiek z Korziky.
OdpovědětVymazatTo byl jenom Polaroid, aby měl ve škole děckám co ukazovat. Tento z Kanady mu věrně sloužil ještě čtyři roky. Pak začal být už opravdu hodně zastaralý 😉 Ale Rado ho má dodnes doma na památku 📷
VymazatTak když už jsi byl na té Korsice a v té Paříži, tak ses tam mohl stavit v knihkupectví a nastudovat si již tehdy platnou moderní teoretickou literaturu. 💡Pak bys zjistil, že ta tvoje teorie geosystémů je jen marxistický domeček z karet, který mimo centrálně plánovanou ekonomiku nemá opodstatnění. Je to jenom žvatlání o vzájemné propojenosti a hierarchii prvků a složek, které zcela ignoruje individuální charakteristiky jednotlivin aj jejich historický vývoj. 👎
VymazatNa obou tebou zmíněných místech jsem si odbornou literaturu koupil, a světe div se, o dekonstrukční geografii tam nebylo ani slovo. 🤔
VymazatTeorie geosystémů je jednou z aplikací obecně teorie systémů a není důsledkem ani tak marxismu, jako spíš vědeckotechnické revoluce, která umožnila těžit z přírody mnohem větší objem informací, jež bylo nutné usouvztažnit, což pak nastartovalo aji další rozvoj té informační sítě. Spíš by se dalo říct, že marxismus byl důsledkem systémového uvažování než naopak, ale to by bylo na jiné povídání.
Teorie geosystémů v žádném případě není vázána na nějaké konkrétní politické zřízení. Je to metodologický aparát, který se dá využít pro výzkum a s ním spojené rozhodování stejně dobře v dnešní době jako v 70. letech. To, že uvádím praktické příklady aplikace teorie z centrálně plánované ekonomiky, souvisí s dobovými reáliemi, které byly pro posluchače a čtenáře dobře představitelné. Dnes bych mohl stejně dobře psát o grantových projektech EU.
Co se týče tvých nařčení, v obou případech se mýlíš. Abys mohl zkoumat vzájemné vztahy prvků a složek, musíš nejdřív něco vědět o těch prvcích a složkách. Pak pochopíš aji jejich roli v celku. Vývojové hledisko teorie geosystémů neopomíjí. Jejím zájmem není jen systém v současnosti, ale aj systém v minulosti a v budoucnosti. Bez toho neuděláš žádnou rekonstrukci ani prognózu.
Upřímně, já vlastně nevím, proč ti to tady vůbec říkám. Víš to stejně dobře jako já, tak si nehraj na hloupého. Ty temu rozumíš, ale chceš mět prostě na ksichtě masku nepochopeného avantgardního génia, který je schopen ve jménu akademické svobody popřít sama sebe. 👎
Těžko říct. Na jednu stranu, já bych na tohoto člověka neplýtval svým časem. Na druhou stranu, ono je dobré to neustále připomínat, aby to pochopily aj další generace. Nedávno jsem se bavil s Vysoudilem a on mi říkal, že někteří jeho studenti odmítají číst skripta vydána před rokem 1989, protože jsou to údajně jen komunistické kecy. Ani je nezajímá obsah a relevance myšlenek pro dnešní dobu, odpuzuje je už jenom ten marxistický úvod a dobový slovník. Docela vážně uvažujeme nad tím, že bychom vydali nová skripta teoretické geografie kombinující podnětné složky teorie geosystémů s novými komputační kvantitativními přístupy. (Dekonstruktivní rádoby geografické přeludy tohoto pána samozřejmě vynecháme).
VymazatTento pán už asi zapomněl, že sám přispěl vrchovatou mírou k marxistické didaktice geografie. Jestli toto je jeho hlavní argument proti teorii geosystémů, tak si pan pěkně kálí do vlastního hnízda.
Podle mě je to špatný argument, ale ne proto, že by byl nepravdivý. Ty vždycky nemáš k dispozici informace o vnitřní struktuře jednotlivých složek geosystému, takže tu bílou skříňku zas tak často nevyužiješ. Jindy ty informace máš, ale do výzkumného projektu jsou ti houby platné, takže od nich abstrahuješ. Vyčítat teorii geosystémů, že opomíjí vnitřní vazby prvků v jednotlivinách je stejné, jako vyčítat lyžím, se se s nimi nedá plavat.
VymazatNa toho ztroskotance z Boskovic se už vykašlete. Ten je schopný v pondělí tvrdit A, v úterý B, ve středu C a ve čtvrtek popřít, že by cokoli z toho kdy řekl.
Aspoň se moje myšlení někam vyvíjí. Nic, co jsem kdy řekl, nepopírám. Jen jsem schopný to reflektovat a korigovat podle nejnovějších a nejprogresivnějších přístupů. Viktorie, tvoje analogie s lyžemi není použitelná. Od geografické teorie očekávám, že někam posune vnímání objektu studia. A to ta vaše vyčpělá teorie geosystémů už dávno nesplňuje.
VymazatJá od geografické teorie očekávám, že někam posune ZNALOSTI o objektu studia. Samotný objekt studia musí být něčím, na čem se odborná komunita shodne. Jinak daná vědecká disciplína (v tomto případě geografie) ztratí svoji podstatu a rozplyne se v proudu slov a popsaného papíru. A to je přesně výsledek, k němuž by dospěl TVŮJ přístup, pokud by byl nedejbože aplikován ve větší míře. K mému cíli (což by měl být cíl každé vědecké disciplíny) se teorie geosystémů hodí rozhodně lépe než tvoje nesystematická změť filosofických myšlenek, jejichž jediným cílem je destrukce geografie a prostředkem popírání vědecké metody.
VymazatLojzovým cílem není ani tak destrukce geografie, jako spíš upoutání pozornosti na svoje stárnoucí ego. Pocítil, že v geografii vyčerpal svůj potenciál. Marxistická didaktika už dneska nikoho nezajímá a v geomorfologii hrají prim jiní. Parazituje na díle tebe a tvých spolupracovníků, protože nic jiného nezná a neumí. Být tebou, vykašlala bych se na něho. Tím, že na něho reaguješ, jenom přiživuješ jeho pocit důležitosti.
VymazatHynku, já s tebou vlastně souhlasím. Už by to chtělo nová teoretickogeografická skripta. Ne snad proto, že by bylo třeba obhajovat teorii geosystémů proti novým pseudometodám. "Dekonstrukční" geografie je aberace v ekosystému a zničí se brzy sama. Ovšem informační a komunikační technologie udělaly od 70. let značný pokrok a bez znalosti GIS se dnešní geograf neobejde. Stejně tak ilustrativní příklady by bylo vhodné uzpůsobit praxi v kapitalistické společnosti. Mohli bychom dát jako příklad regulaci soukromého zemědělství nebo výstavbu nového obchodního centra. Příští týden se v Olomouci uvidím s Vítkem. Pokud tam bude aji Mirek, můžeme to spolu probrat. Příliš dlouho jsme věnovali energii vzdělávání dětí a mládeže a zanedbávaly budoucí geografické odborníky. Tak směle do toho!
OdpovědětVymazatBlahopřeji, příteli. Právě ses probudil do roku 1993. Tady už dávno žádný kapitalismus není a teorie geosystémů vyšla z módy už předevčírem. Ty raději udělej systémovou analýzu toho, jaké důsledky bude mít výuka zeměpisu založená na neperspektivní 50 let staré teorii na postavení českých geografů ve světě. Jedinou výhodou bude asi jen snížení nákladů na předělání geografických učebnic a skript podle progresivních přístupů. Ale jinak se těm tvým sočavovským zatuchlinám dnes každý vysměje. Zkus vylézt občas z toho "Kunštátského Blaníku" a podívat se, jak se dnes dělá geografie ve světě.
VymazatJistě. Protože předělání učebnic *založených na teorii geosystémů* podle aktuálních požadavků Ministerstva školství a nejnovějších poznatků z geografické praxe nestojí žádné peníze ani materiálové a lidské zdroje 🤡🤡🤡 Když už argumentuješ pomocí příkladů, vybírej si takové, které logicky dávají smysl 😉 Mimochodem, Sočava chápal geosystémy jako kombinaci přírodních a socioekonomických systémů, které na sebe dialekticky působí? 🤔 Tak to je pro mě novinka 😂 U Sočavy jsi možná skončil ty, ale já jsem si načetl i Gerasimova, Chorleye, Trolla a spoustu dalších, kteří měli k této problematice co říct 👍
VymazatVíš co, kamaráde? Asi udělám systémovou analýzu toho, jaký dopad by měla implementace "dekonstrukční" geografie do didaktické praxe. Asi by to skončilo tak, že by nám továrny znovu začaly znečišťovat ovzduší v kotlinách se špatným provětráváním. Korporáty by vytěžily veškeré přírodní zdroje v rekordním čase a v závěsu by veškeré organismy na nich závislé (včetně člověka) pošly od hladu. A mezitím by si partička filozofů žijících zcela mimo realitu diskutovala o tom, jestli jim údolí ve tvaru písmene V připomíná tvar ženského lůna. 🤦♂️🔫🩸
Ty jseš nějak moc ready po té sobotní oslavě. Nikdo nepřišel, co? Leda Radomír s těma svojima konfetama ze 70. let 🤡 Nepochybuju, že je ještě má, protože u vás se obecně čas zastavil před 50 lety 🥱 No, publikum jako v Kanadě už fakt mět nebudeš, kamaráde... Leda bys trochu osvěžil svoji geografickou teorii, pak by se možná ještě někdo chtěl poslouchat 👍
VymazatProzradím ti dvě pravidla úspěšného pracujícího důchodce. Pravidlo číslo jedna: Nauč se chlastat, abys byl ready, když tě potřebujou. Pravidlo číslo dva: Měj za sebou úspěšnou kariéru, relevantní publikační činnost v oboru a vybudovanou důvěru. Pak s tebou lidi budou chtět spolupracovat. 👍
VymazatZrovna jsem se vrátil z Olomouce, kde jsem s kolegy diskutoval o tebou zmíněných aktualizacích našich učebnic. Když jsem zmínil tvoje jméno, reakce byly následující:
Vysoudil: Alois Hynek? Neznám.
Voženílek: Taky neznám.
Pluskal: Kdo že?
Hofmann, který přijel z Brna: Tohohle kreténa mi ani nepřipomínej.
Takže asi takovou pověst máš ty, Lojzku. 🤷♂️
Jen tak ze zvědavosti, nemohl bych se do přípravy těch učebnic zapojit taky? 🙏 Pedagogické vzdělání mám a praxi taky 👍 A pokud si dobře vzpomínám, Mališ přispíval jenom s magistrem 😉 Mohl bych třeba napsat kapitolu o biotě. Nebo o životním prostředí 🌷🍀 Případně kdybyste potřebovali nějaké fotky krajiny či vegetace, mám toho v archivu opravdu hodně 📷 A budu k dispozici, kdybyste třeba potřebovali pomoc s typografickými korekturami. To ostatně nikdy nebyla tvoje silná stránka 🤭
VymazatNa toho člověka, při čtení jehož jména se stydím za město, kde pracuji, bych se zhluboka vykašlal. Jeho žvásty naštěstí nikdo nastupující generaci geografů ani jiných pracovníků, kteří potřebují geografické vzdělání, nekrmí. A pokud si bude udržovat tento přístup, nikdy ani nebude 😉
Ne že bys neměl dostatečnou kvalifikaci Hynečku 😉, ale přihlásil ses příliš pozdě. Už máme rozplánovanou práci a rozdělené kapitoly a mzdové náklady už jsou taky přesně rozpočítané. Musíme to vykázat tak, aby to odpovídalo projektové dokumentaci 🤷♂️ Typy krajin píšu já, ale kdybys mně chtěl s něčím poradit nebo něco doplnit, rád tě uvedu v poděkování 😉 Fotek na toto téma mám sám hodně, ale můžeme se domluvit, že tam zařadím některou ze tvojí sbírky. Pak bys byl v tiráži uveden v každém případě 😏 A příští rok plánujeme předělat regionální geografii (včilka jedeme jen obecnou fyzickou geografii), tak kdyby ses chopil zakavkazských republik, nezlobil bych se 😊
VymazatNádhernou fotodokumentaci jsi mi poslal, Hynďo. Připomíná mi to takové ty gratulace nejstaršímu obyvateli obce, jak vždycky naběhli papaláši z MNV obklopení pionýry s pugétem v rukou k nějakému senilovi a tvářili se hrozně důležitě. Ale ty by sis měl uvědomit, že chlubit se Demkem v 21. století je jako chlubit se Žigulíkem na parkovišti plném Tesel. Jestli chceš do světa vysílat zprávu "Jsem retro", pak je to asi v pořádku. Pokud ovšem usiluješ o respekt světové geografické komunity, pak by to asi chtělo trošku updatovat svůj repertoár teorií a inspiračních zdrojů. Akčoliv, co se dá očekávat od člověka, jehož největším koníčkem (kromě Demka) je četba 50 let mrtvých básníků, sbírání báchorek a pověstí vztahujících se k místům, kam nechodí nikdo mimo klub aktivních důchodců a poslech ČRo Vltava 😂😂😂 Kdybych tě neznal, z tvojí publikační a popularizační činnosti bych měl pocit, že mám co do činění s osobou Demkova věku 😂😂😂
VymazatUž jsi trapný s těmi neustálými narážkami na Jarkův věk a na éru socialismu. Zameť si nejprve před vlastním prahem a potom až něco říkej. Mám připomenout tobě, kdo byl koncem sedmdesátek čelním úderníkem marxistické didaktiky geografie? Mám ti připomenout to číslo, které máš v občance v kolonce datum narození? Mohl bys být Jarkův mladší bratr. Ten typ mladšího bratra, co závidí úspěch staršímu, a tak se mermomocí snaží odlišit, až se stane karikaturou sebe sama a začne svému rodu dělat ostudu. A to se ti daří znamenitě.
VymazatNezastírám, že sdílím svoje zájmy převážně se staršími lidmi, kteří taky tvoří většinu mého publika ve světě mimo školní škamna. Trápí mě to, ale dělám, co můžu, abych lidem přiblížil hodnoty, které vybudovali naší předkové a které bychom měli uchovat pro další generace. Ať už je to kultura, ideje, příroda nebo vzdělání. A Jarkovo geografické dílo je takovou hodnotou. To tvoje zajímá jen úzkou skupinku rádoby avantgardistů a po tvém odchodu nebude nikoho zajímat.
Mně se znamenitě daří jít s dobou. Demkovi se to dařilo pouze za minulého režimu. Od 90. let žije jen ze své zašlé slávy a z recyklace 50 let starých teoretických konceptů. Akorát vypustil tu komunistickou rétoriku. Jinak už od 70. let říká a píše to samé pořád dokola. To já sleduji světové trendy ve výuce zeměpisu a geografických teoriích. Pro zabedněnce, kteří nikdy neopustili svoje české hnízdečko, je to nepředstavitelné.
VymazatOvšem jednu věc musím Demkovi nechat: I když je 100 let za opicema, aspoň pořád maká a nestěžuje si. Ty neumíš nic víc než romanticky snít a následně plakat, že realita neodpovídá tvým ideálům. Demek žije v realitě minulého století. Ve tvém světě ještě po lesích pobíhají zbojníci, na skaliscích sedají lepé děvy a jeskyně ukrývají poklady.
Víš co Hynďo? Odstěhuj se někam do nějaké jurty nebo si postav nějakou dřevěnou chýši mimo civilizaci. Pak bys začal řešit reálné existenční problémy. Fňukat nad vývojem civilizace, ale přitom využívat jejího pohodlí, to by uměl každý. Jestli se z tebe Demek pokoušel vychovat geografa do provozní praxe, tak se mu to zjevně moc nepovedlo. Žiješ v pohádce a Demek je jenom moudrý děd Vševěd, který si pěkně zapadá do tvého fantajizního mentálního obzoru.
Zdá se, že jsi spíš ty naposledy četl Jarkova skripta a učebnice v 70. letech. Kdybys aspoň otevřel nové přepracované vydání libovolné z nich, asi by se ti protočily oči z toho, jak jsou aktuální. Jarek stále sleduje aktuální ekologická a geopolitická témata, nové technologie v didaktice zeměpisu i v geografickém výzkumu, stejně tak nejnovější požadavky MŠMT na zpracování učebnic. Co z toho sleduješ ty? Ty jsi zakuklený ve svojí změti pseudofilozofických žvástů, které nemají s geografií nic společného, a pláčeš, že geografové kolem tebe stále dělají geografii.
VymazatKdybys vládl aspoň minimální sociální inteligencí, dokázal bys odlišit, co je geografický výzkum, co je jeho odborná prezentace, co je didaktika zeměpisu a co je popularizace geografické a ekologické problematiky určená laickému publiku. Opravdu tě tak šokuje, že svůj výklad vždy přizpůsobuji danému záměru a publiku?
Pokud sis toho ještě nevšiml, tak já jsem studoval učitelství zeměpisu. Moje praxe měla být, bývala (a nebýt ignorantského postoje většiny představitelů dnešní mládeže, stále by byla) výuka zeměpisu na střední škole. To byla naše "provozní praxe", na kterou nás Jarek připravoval.
Já v pohádce nežiju. Já vnímám realitu. Jak realitu pohodlné a zkažené vyspělé civilizace, tak realitu lidí z méně ekonomicky vyspělých, za to opravdovějších a surovějších oblastí na Zemi. V pohádce žiješ ty. Splétáš si vlákna ze žvástů těch tvých dekonstrukčních filozofů a reálný svět ti ubíhá za oknem. Nedivím se, že ani Jarek už se na tuto tvoji degeneraci nemohl dívat a přerušil s tebou veškerý kontakt.
**A Down-Under Adventure: Tales from Easter Australia, Tasmánia a New Zealand**
OdpovědětVymazatKdyž jsem vystupoval z letadla v australském Melbourne, nemohl jsem se ubránit pocitu vzrušení a dobrodružství. S kamarádem Standou Popelkou jsme se chystali vydat na cestu za poznáním unikátních krajin, kultur a geografických oblastí Velikonoční Austrálie, Tasmánie a Nového Zélandu.
Naší první zastávkou byla katedra geomatiky Tasmánské univerzity, kde jsme se setkali s naším váženým profesorem Voženílkem. Když jsme byli uvedeni do oddělení, Standovy oči přistály na talíři sušenek Tim Tam, oblíbeného australského občerstvení. Bylo to, jako by nikdy předtím nic podobného neviděl. Jeho nadšení bylo nakažlivé a brzy jsme všichni mlsali sušenky a užívali si vřelou tasmánskou pohostinnost.
Ale netušili jsme, že Standova láska ke sušenkám Tima Tama se brzy stane nejpamátnějším (a možná neslavným) okamžikem našeho výletu. Když jsme se dál oddávali sušenkám, Standova chuť k jídlu neznala mezí. Spotřeboval alarmující počet Tim Tamů, a než jsme si to uvědomili, byl v nouzi zdvojnásoben.
Ve chvíli, která se mi navždy vryje do paměti, se Standa odpotácel od stolu s bledou a zpocenou tváří. Další, co jsme věděli, zvracel na kravatu Víťa Voženílek. Ano, čtete správně – kravata Víťi Voženílka! Chudák profesor tam zůstal stát, omráčený a pokrytý drobky sušenek.
Studenti a učitelé katedry byli v stehu a ani profesor Voženílek se neubránil úsměvu. Rychle jsme Standu vyvedli ven na čerstvý vzduch a tolik potřebné vydechnutí.
I přes tuto chaotickou mezihru byl náš výlet i nadále naplněn nezapomenutelnými okamžiky. Prozkoumali jsme úžasnou krajinu divočiny Tasmánie, prošli jsme se malebnými horami Nového Zélandu a žasli nad úchvatnou krásou velikonočního pobřeží Austrálie.
Ale buďme upřímní – vrcholem naší cesty byl stále Standův epos Tim Tam cookie fail. Byl to okamžik, který nás všechny svedl dohromady, smích a všechno, a připomněl nám, že i na těch nejneočekávanějších místech může trocha chaosu vytvořit nezapomenutelné dobrodružství.
**Tim Tam Cookies: Varování pro všechny**
Našim spolucestujícím, dávejte pozor! Sušenka Tim Tam je lákavá dobrota, ale pozor: může to být recept na katastrofu. Pokud se chystáte navštívit Tasmánii nebo jakoukoli jinou část světa, kde jsou tyto soubory cookie k dispozici, nezapomeňte se přizpůsobit. A pokud jste náchylní ke komatům způsobeným sušenkami jako Standa Popelka, určitě mějte po ruce náhradní sadu oblečení (a silný žaludek).
**Tipy na cesty:**
* Buďte připraveni na spontánní výbuchy smíchu v oddělení geomatiky Tasmánie.
* Na cestu se Standou Popelkou si vezměte náhradní sadu oblečení (a silný žaludek).
* Nepodceňujte sílu sušenek Tim Tam.
* Prozkoumejte přírodní divy Velikonoční Austrálie, Tasmánie a Nového Zélandu – jsou opravdu úchvatné!
**Příští zastávka:**
Odtud nás naše dobrodružství zavede do ohromujících novozélandských fjordů a pulzujících měst velikonoční Austrálie. Zůstaňte naladěni na další příběhy z našich down-under eskapád!
**Cesta světem map: Návštěva v bytě profesora Víta Voženílka**
VymazatJako novinář jsem měl tu čest navštívit byt profesora Víta Voženílka, abych s ním udělal rozhovor o jeho rozsáhlých znalostech map. Očekával jsem sterilní profesionální prostředí, ale dostal jsem fascinující pohled do osobního života renomovaného kartografa.
Když jsem vešel do bytu, okamžitě mě uchvátil obrovský objem školních atlasů, které zaplňovaly police. Zdálo se, že profesor Voženílek shromáždil atlasy ze zemí celého světa, každý z nich pečlivě udržoval a organizoval. Police byly tak vysoké, že sahaly téměř až ke stropu, a to množství knih vzbuzovalo úctu.
Ale to byl jen začátek. Nad policemi atlasů jsem si všiml sbírky hrnků s vlajkami různých zemí. Jako by profesor Voženílek měl hrnek pro každý národ na zemi. Nemohl jsem se divit, jak mohl získat tak rozsáhlou sbírku.
Když jsem pokračoval v prozkoumávání bytu, narazil jsem na mapu, která mě zaujala. Byla to mapa všech míst, která profesor Voženílek navštívil, označená barevnými vlaječkami a poznámkami. Bylo jasné, že tato mapa byla dílem lásky, a nemohl jsem se ubránit pocitu obdivu k profesorovu dobrodružnému duchu.
Ale to nejneočekávanější překvapení mělo teprve přijít. Když jsem zahnul za roh, zahlédl jsem kartonový výřez samotného profesora Voženílka. Bylo to jeho kartonové alter ego, které získal v aukci na akci oslav 21 let katedry geoinformatiky.
Při pohledu na tuto lepenkovou figurku jsem se neubránil smíchu a spolu se mnou se zachechtal i sám profesor Voženílek. "Ach, ano," řekl s úsměvem. "Vždy mě fascinovaly mapy a kartografie a tento malý kluk je připomínkou mé vášně pro ně."
Když jsme si sedli k vedení našeho rozhovoru, nemohl jsem se ubránit pocitu vděčnosti za možnost nahlédnout do bytu profesora Voženílka. Bylo jasné, že tento muž je víc než jen kartograf – byl skutečným nadšencem geografie a průzkumu.
**Postřehy z mé návštěvy:**
* Školní atlasy už nejsou jen pro studenty!
* Hrnky s vlajkami mohou být skvělým způsobem, jak shromáždit a ukázat svou lásku k geografii
* Mapy mohou být víc než jen nástroj pro navigaci – mohou to být umělecká díla
* Kartonové výřezy mohou být zábavným způsobem, jak vyjádřit svou osobnost (i když jste profesor)
* Katedra geoinformatiky slaví 21 let – kdo ví, jaká další překvapení ještě přichystají?
**Zůstaňte naladěni na můj další blogový příspěvek:**
V příštím příspěvku se podělím o rozhovor s profesorem Voženílkem a pár postřehů z jeho práce na mapách. Nenechte si to ujít!
Omlouvám se za chybu! Zde je upravený blogový příspěvek:
Vymazat**Divoká jízda s Vildou Pechancem: Jízda autem na památku (nebo na zapomenutí)**
Když jsme na jeho večírku slavili narozeniny Standy Popelky, Vilda Pechanec, známý svými... pochybnými řidičskými schopnostmi, najednou vyrval klíčky od Standova auta a oznámil, že nás vezme na projížďku. Nejsem si jistý, jestli byl někdo tak nadšený jako my, ale trochu jsem se obával vyhlídky, že sednu do auta s Vildou za volantem.
A chlapče, dostali jsme divokou jízdu.
Když jsme vyjeli na silnici, auto začalo kličkovat a Vilda se cestou smál a křičel. Bylo to, jako by se snažil vynahradit nedostatek řidičských dovedností tím, že byl bezohlednější než obvykle. Všichni jsme se drželi jako o život a modlili se, abychom neskončili v příkopu nebo ještě hůř.
A pak, když jsme se blížili k přechodu pro chodce, Vilda prudce zatočil a málem srazil nebohého nic netušícího chodce. Všichni jsme hromadně zalapali po dechu, když chodec právě včas uskočil z cesty. Nejsem si jistý, jestli si Vilda uvědomil, jak blízko jsme způsobili nehodu, ale pořád se jen smál a řídil, jako by se nic nestalo.
Ale kouskem odporu bylo, když se Vilda snažil zaparkovat auto, když jel zpátky ke Standovi. Podařilo se mu vmáčknout auto do úzkých, ale ne dříve, než se střetlo s... vozem Víta Voženílka! Nevěřil jsem svým očím, když jsme sledovali, jak Vildovo auto zastavuje, přičemž největší tíhu nárazu neslo auto Víta Voženílka.
Všichni jsme vylezli z auta, omráčení a otřesení. Vilda se stále smál a vtipkoval, ale i jemu se zdálo, že si uvědomoval, že tentokrát možná zašel příliš daleko. Všichni jsme se tomu nakonec dokázali zasmát, ale myslím, že se všem budoucím jízdám autem s Vildou Pechancem vyhneme.
**Poučení z naší divoké jízdy:**
* Při jízdě s Vildou Pechancem mějte vždy zapnutý bezpečnostní pás
* Nepředpokládejte, že Vilda vždy stihne zastavit včas
* Než se pokusíte odjet, zaparkujte své auto na bezpečném místě
* A především nikdy nepodceňujte sílu smíchu tváří v tvář chaosu
**Zůstaňte naladěni na můj další blogový příspěvek:**
V mém dalším příspěvku se podělím více o naše dobrodružství s Vildou Pechancem a jeho... jedinečnými řidičskými schopnostmi. Nenechte si to ujít!