Radim Tolasz a Hynek Skořepa ztropili u Demkových divadlo

Listopadový kvíz ovládla brněnsko-olomoucká divize české geografie a Rudečtí rytíři se po dvou neúspěších vrátili na čelo tabulky, díky čemuž se na dnešním svatomartinském obědě sešel větší počet gratulantů, než Demkovi očekávali. Do Českého Rudolce ovšem zavítali nejen podporovatelé z Olomouce, ale také jeden ne všemi zcela vítaný host.

Během oběda, kdy už byli všichni usazeni na svých místech a utichl ruch počátečního veselí, ozvalo se rázné zaklepání na dveře. Radomír jako pán domu šel otevřít a málem na něho padly mrákoty, když za prahem spatřil vysmátého Radima Tolasze s nacpaným kufrem v ruce. 

"Jé, to je vůně! Mňam!" zahlásil Radim, a aniž by pozdravil hostitele, hrnul se hbitě ke stolu. "Dám si jedno stehýnko a aspoň pět knedlíčků!" poručil si a Ivana mu jeho porci s velkými rozpaky přinesla na stůl. Hynek Skořepa se při pohledu na Radima chytil za čelo a s hlasitým povzdechem se dal do jídla.

Radim jeho reakci samozřejmě zaznamenal a rozhodl se Hynka ostentativně ignorovat. Po dokončení svojí porce se stylizoval do role místního světáka, obcházel stůl a se všemi se bodře vítal. Poplácal po ramenou Víta Voženílka se slovy "Čau Viťas, ty stará vojno!" Na Reného Wokouna se obrátil se slovy: "Tak ses nám vrátil domů! Stará láska nerezaví, viď!" To už Hynek nevydržel a postavil se Radimovi se slovy: "Co si tím jako chceš dokázat?!" "Sedni, křivohubko", pousmál se Radim a obrátil se na Jarka.

 Zadíval se na jeho zlatou medaili na krku a zcela nejapně se otázal: "Tak jak jste včera dopadli?" "Skvěle," pochlubil se Jarek, "vrátili jsme to Ústečákům aj s úrokama. Představ si, že ten machýrek Vševěd odpověděl třikrát blbě. Za to Renda se činil, viď?" usmál se na Wokouna a pokračoval: "Bitvu nám ovšem vyhrál Hyňa. Dostal otázku, v jakém typu luk můžeme v České republice nalézt upolín evropský. A nenechal se nachytat, chlapec šikovnej." Skořepa se v rohu usmíval jako měsíček na hnoji a v Radimovi vřela krev. "Tak hlavně že nepadaly otázky na opravdu závažná témata, jako třeba kdo za nás vyřeší zvyšující se koncentraci oxidu uhličitého v ovzduší." "No, ty a tvoje spotřeba husy a knedlů to asi nebudete," prohodil Hynek. "Máš problém?" osopil se na něho Radim.

V tu chvíli už Radomír pocítil, že je na čase vyhlásit kuřáckou pauzu, a odebral se spolu s Jarkem a Hynkem na dvůr. "Můžete mně říct, co tu ten člověk dělá?" prohodil rukama Radomír. "Mně to bylo naprosto jasný, že přijde," přiznal Hynek. "Děláte, jako byste ho neznali," utrousil Jarek, "takhle se choval celej život. Když jde o práci, zvednu kotvy. Ale jakmile můžu slíznout smetánku, su zpět rychlostí blesku." Radim se v kuchyni vykláněl z okna a poslouchal jejich hovor.

Po návratu hostí do kuchyně seděl Radim na svojí židli jako zařezaný. Vyndal si z kufru pytlík sušeného ovoce a hlasitě ho žvýkal. "Radime, jaký ti naliju?" optala se ho Ivana při otevření dvířek Demkovic vinotéky. "Víte co, nalijeme si všichni čistého vína. Vy jste vysloužilí bolševičtí kádři. Vaše koncepce a vize už nikoho nezajímají. Tak lovíte zašlou slávu v kalných vodách hospodských kvízů. To
víte, chléb a hry. Mě z toho ale laskavě vynechte. Já na toto nemám náladu." řekl Radim, sebral si svůj kufr a bez jakéhokoli slova rozloučení odpochodoval z domu Demkových. Radomír a Ivana stáli u dveří v oněmění, zatímco Jarek a Hynek se dali do hořkosladkého smíchu, znajíce Radimovu životní cestu a jsouce schopni prohlédnout vratkost jeho argumentů. 

Sobotní setkání si hosté i přesto nakonec užili. Počasí nám sice nedovolilo vyrazit do terénu na slibovanou geomorfologickou exkursi, ale Jarkovo promítání domácího kina prezentujícího krajinu okolí Českého Rudolce na přelomu 50. a 60. let minulého století nám to vynahradilo i s úroky. A na Radima jsme si ani nevzpomněli.