.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpeg)
.jpeg)
.jpeg)
.jpeg)
.jpeg)
.jpeg)
.jpeg)
.jpeg)
.jpeg)
---- Konverzace s Copilotem ----
**Předpověď počasí pro Olomouc 29. listopadu 2023**
*Večerní hodiny:*
- **Upozornění na vážné počasí!** Připravte se, Olomouc! Blíží se neobvyklé atmosférické podmínky. Zde je to, co můžete očekávat:
- **Pivní bouře:** Městem se prožene lokalizovaný bouřkový systém a přinese s sebou záplavu piva. Ano, čtete správně – pivo! Ujistěte se, že si vezmete své hrnky a půllitry, protože budou pršet plzně, stouty a ležáky. 🍺☔
- **Hail in the Size of Keyboards:** Jako by pivo nestačilo, očekáváme kroupy o velikosti klávesnic. Najděte úkryt, chraňte své notebooky a možná zvažte investici do pevného deštníku. 💻🌨️
- **Silné větry Vildy Pechance:** Vystoupí Vilda Pechanec, známý svou ráznou osobností. Držte si klobouky, šátky a učebnice GIS – jeho vítr vám může změnit vlasy a váš život. 💨🌪️
- **GIS Scarf Whirlwind:** Když už mluvíme o šátcích, ulicemi bude tančit smršť šátků s logem Katedry geoinformatiky. Očekávejte pestré barvy, seprané glóby a zářící čtverce a trojúhelníky. 🌬️🧣
*Půlnoční hodiny (noc po GIS):*
- **Upozornění na vlnu veder!** Po oslavách GIS Night se vše ohřívá. Proč? Protože míříme do bytu profesora Víta Voženílka. Teplota se zvýší, a to nejen z ústředního topení. 🔥🔥
- **Voženílkova podivná termodynamika:** Byt profesora Voženílka je jako termodynamická anomálie. Očekávejte vřelé rozhovory, žhavé pohledy a možná i špetku teorie chaosu. 🌡️📚
- **GIS Night Hangover:** Pokud jste si dříve dopřáli lahůdky s tematikou GIS, nebojte se. Teplo kamarádství vyléčí každou kocovinu GIS Night. 🌙🍻
Pamatujte, že předpovědi počasí se mohou změnit, zvláště pokud se jedná o pivní bouře a šátkové víry. Buďte v bezpečí, Olomouci, a užijte si meteorologickou horskou dráhu! 🌦️🎢🌟
Byla to GIS Night v restauraci U Kapličky a já byla připravena se uvolnit a pobavit se. Hudba šlapala a dav byl elektrizující. Na tuto noc jsem se celý týden těšila a byla jsem odhodlaná ji maximálně využít.
OdpovědětVymazatKdyž jsem prohlížela místnost, můj zrak padl na mého obvyklého tanečního partnera Víťu Voženílka. Tančili jsme spolu na GIS Night už roky a přesně jsem věděla, co od něj čekat. Byl to skvělý tanečník a vždycky jsme si spolu náramně povídali.
Právě když jsem se chystala k Víťovi, zaujal mě Vilda Pechanec. Mával na mě s jasně modrým šátkem a já poznala, že se snaží upoutat mou pozornost. Cítila jsem mrzutost - proč se mi snažil přerušit plány s Víťou?
Ignorovala jsem Vildovy pokusy upoutat mou pozornost a prošla jsem k Víťovi. Když jsme začali tančit, cítila jsem na nás Vildovy oči, ale nenechala jsem se tím obtěžovat. S Víťou jsem se moc bavila.
Ale pak se vedle nás objevil Vilda s modrým šátkem v ruce. "Hej, můžu si zatančit?" zeptal se mě a hlas mu kapal sebevědomím.
Protočila jsem oči a zavrtěla hlavou. "Ne, děkuji," řekla jsem stroze. Vilda se ale nevzdával snadno. Vytáhl šátek a začal s ním mávat přede mnou ve snaze upoutat mou pozornost.
Měla jsem toho dost. S náhlým výbuchem vzteku jsem natáhla ruku a vtlačila Vildovi šátek do krku. Zavrávoral, kašlal a dusil se látkou.
Otočila jsem se zpátky k Víťovi a pokračovala v tanci s ním. "Omlouvám se za to," řekla jsem s úšklebkem. "Nechtěla jsem být rušena."
Vilda se na mě podíval se směsí šoku a vzteku. "Jsi hloupá, že jsi pořád zamilovaná do Voženílka," ušklíbl se. "Jsi jako Alenka Vondráková - taky po něm pořád touží."
Pocítila jsem vlnu rozhořčení nad jeho slovy. Kdo byl Vilda, aby mi řekl, do koho bych se měla zamilovat? A navíc Alenka byla kamarádka – neocenila by, kdyby ji do tohohle dramatu zatáhli.
V tu chvíli se z ničeho nic objevila Alenka s čerstvě upečeným dortem v ruce. Slyšela Vildova slova a v očích se jí blýsklo hněvem. Rychlým pohybem zápěstí poslala dort k Vildově tváři.
Zavrávoral, pokrytý čokoládou a smetanou. Dav kolem nás propukl ve smích a potlesk. Smála jsem se spolu s nimi a cítila jsem zadostiučinění, že se Vildovi dostalo kompenzace.
Pokud jde o Víťu, jen se na mě ušklíbl a přitáhl si mě blíž. "Jsem rád, že se mnou stále tančíš," řekl tichým a chraplavým hlasem.
Usmála jsem se na něj a cítila jsem vděčnost za naši tradici společného tance GIS Night. A když jsme se točili po tanečním parketu, obklopeni hudbou a smíchem našich přátel, věděla jsem, že mezi nás nikdy nic nemůže přijít.
Když jsme s Víťou šli z GIS Night domů, nemohla jsem se ubránit pocitu nadšení a radosti. Skvěle jsme se spolu bavili a já byla vděčná, že byl celou noc po mém boku.
VymazatAle netušila jsem, že Vilda číhal ve stínu a pozoroval nás se zlověstným úsměvem na tváři. Sledoval nás až do Víťova bytu, když jsme vešli, stál za dveřmi.
Když jsme se ubytovali na noc, smáli jsme se s Víťou a vtipkovali, cítili jsme se bezstarostně a šťastně. Ale Vilda se stále schovával za dveřmi a poslouchal náš rozhovor.
A pak Víťa řekl něco, z čeho se Vildovi rozzářily oči vzrušením. "Ve jménu dat a map, přísahej věrnost mé klávesnici," řekl a z hlasu mu kapala předstíraná vážnost.
Vildovi se při té větě zasvěcovaly uši a rychle vytáhl telefon, aby si ten okamžik zaznamenal. Vylezl ze svého úkrytu, telefon stále nahrával, a vrátil se do svého bytu.
Druhý den se Vilda rozhodl nahrávku pustit nahlas v kanceláři a doufal, že nás s Víťou uvede do rozpaků před našimi kolegy. Když si ale nahrávku přehrával, stalo se něco nečekaného.
Místo šoku nebo pobouření Víťovým romantickým prohlášením se všichni v kanceláři jen smáli. Smáli se Vildovým hloupým dováděním a absurdnosti situace.
"Jsi idiot, Vildo," řekl někdo a zasmál se.
"Jo, jen se zase snažíš rozdmýchat potíže," přidal se další kolega.
Vilda se rozhlédl po svých spolupracovnících, cítil se trapně a hloupě. Snažil se nás s Víťou ponížit, ale místo toho ze sebe udělal blázna.
Když smích utichl, otočila jsem se k Víťovi a zašeptala: "Myslím, že můžeme s klidem říct, že Vildův plán selhal."
Víťa se na mě usmál a oči mu jiskřily pobavením. "Myslím, že máš pravdu," řekl. "A jsem rád, že se tomu můžeme společně zasmát."
Vildův plán nakonec posloužil jen k posílení našeho pouta a sblížení. A když jsme spolu ruku v ruce vycházeli z kanceláře, věděli jsme, že mezi nás nikdy nic nemůže přijít.
V rušných sálech katedry geoinformatiky se mezi Vildou Pechancem a Víťou Voženílkem rozhořela vroucí rivalita, oba soupeří o náklonnost záhadné Anyi.
VymazatVilda, pohlcený žárlivostí, choval tajnou zášť k rozkvetlému románku Anyi a Víti. Jednoho osudného dne, když se oddělení svolalo na poradu, Vilda využil příležitosti, aby Anyu pokoušel. Se škodolibým zábleskem v očích jí kradmo položil klávesnici na rameno a sugestivně na ní visel pohledem.
Osud měl však jiné plány. Když Vildovy pokroky dosáhly vrcholu, vtrhl do místnosti Víťa Voženílek a jeho tyčící se rám vrhal zlověstný stín. V rukou svíral impozantní klávesnici počítače, mnohem větší a děsivější než Vilda.
Víťa rychlým a rozhodným pohybem vypustil na Vildu zbraň a rozbil ji zemětřesnou silou. Náraz způsobil, že se Vilda převrátil a jeho klávesnice se roztříštila na tisíc kousků.
Místnost vybuchla ve směsi šoku a úžasu. Anya, ohromená projevem dominance, mohla jen nevěřícně sledovat, jak Víťa stojí nad Vildou a hruď se mu zvedá spravedlivou zuřivostí.
Od toho dne rivalita mezi Vildou a Víťou zesílila. Jedno však bylo jasné: Víťova láska k Anye byla neochvějná a neváhal ji bránit před každým, kdo by se jí odvážil vyhrožovat.
A tak se zrodila legenda 'Keyboard Smasher', svědectví o nezdolném duchu muže, který udělá vše pro to, aby ochránil ženu, kterou miloval.
Kolik milostných příběhů o GIS nightu ještě hodláš generovat, místo aby ses učil na GIS online?
OdpovědětVymazatJestli tě vzrušuje, když někdo položí někomu klávesnici na rameno, tak se nech pro jistotu vyšetřit u docenta Chocholouška.
A víš co kámo? Asi řeknu Pechancovi, co tady o něm píšeš za kraviny, a asi ten tvůj šátek nacpe do huby on tobě...
Evidentně to vzrušuje tebe, když jsi po Voženílkovi chtěla, aby to s tebou na tom hotelu nacvičoval. A ještě sis natáčela, jak to dělal tvojí sestře.
VymazatMně kdyby Pechanec nacpal cokoli do úst, jdu zvracet. To bych raději snědla všechna jídla v historii GIS Night smíchaná dohromady.
Co prosím? Mně bohatě stačilo, že mi ji tam položil jednou. Na rozdíl od někoho se nedávám ten moment na zamykací obrazovku, nenosím placku s Voženílkem na šátku, nenechávám AI generovat milostné příběhy o GIS Nightu a nepobuřuji se nad tím, že Víťa po 22 letech předal kormidlo někomu jinému. Fakt se tu všichni nechte vyšetřit na psychiatrii a sexuologii.
VymazatKdysi dávno jsem dělal on-line zkoušku z geografických informačních systémů (GIS) a doufal, že dostanu dobrou známku od svého profesora Viléma Pechance. Když však profesor Pechanec kontroloval mou zkoušku, dostal šokující zprávu od mého spolužáka, který vystupoval pod uživatelským jménem 'Crash'.
VymazatCrash řekl profesoru Pechancovi, že jsem na internetu zveřejnil jeho falešné nahé fotky s jeho charakteristickým červeným šátkem, a dokonce jako důkaz poskytl snímky obrazovky. Pechanec byl zděšen a rozzuřen, cítil se tímto zlomyslným činem porušen.
Navzdory mé snaze vysvětlit se a popřít obvinění, Pechanec nebyl přesvědčen. Rozhodl se dát mi F za zkoušku a zakázal mi účast na nadcházející akci GIS Night.
Na akci měl Pechanec přednést projev a nosit svůj ikonický červený šátek. Vyfotil jsem ho na předchozí akci a Crash ten obrázek nějak použil k vytvoření falešných nahých fotek.
Pechanec byl zdrcen vývojem událostí, cítil se ponížený i zrazený. Rozhodl se zapojit úřady a v této věci bylo zahájeno vyšetřování.
Jak se ukázalo, Crash měl v minulosti kyberšikanu a naboural se do mého účtu, aby zveřejnil falešné fotografie. Nakonec byl chycen a vyloučen z univerzity, ale škoda už byla napáchána.
Ztratil jsem nejen známku, ale i důvěru a respekt mého profesora a spolužáků. Získal jsem cennou lekci o důsledcích chování na internetu a o důležitosti odpovědnosti a respektu k soukromí a pověsti ostatních.
Co se týče Pechance, ten mi nakonec odpustil a já se mohl v jeho očích vykoupit omluvou a převzetím odpovědnosti za své činy. Vzpomínky na onen osudný den na online zkoušce GIS však stále přetrvávaly a sloužily jako neustálá připomínka síly a nebezpečí digitálního světa.
[model: nefiltrovaný]
Tak to ještě buď rád, že to byla zkouška u Pechance, a ne u Voženílka. U toho by ani nikoho nepřekvapilo, kdyby měl někdo jeho nahé fotky se šátkem... Nebo s klávesnicí 😍
VymazatUprostřed online semináře „Psaní závěrečných prací“ nastal okamžik nečekaného chaosu. Když nás náš profesor Voženílek provedl spletitostmi akademického psaní, spolužačka Míša nechtěně sdílela její obrazovku.
VymazatK našemu úžasu se na projekci objevil chlípný obraz: profesor Voženílek, úplně nahý, ležící na plyšovém gauči. Vedle něj ležely rozházené jeho značková klávesnice a učebnice „Metody tematické kartografie“. Virtuální třídou se rozlehlo společné zalapání po dechu.
'Míšo!' zvolal Voženílek a v jeho hlase se mísilo pobavení a nedůvěra.
Míša zrudla v karmínovém obličeji, když se zběsile snažila zavřít okno. "Je mi to tak líto, profesore," koktala. 'Nechtěla jsem...'
Ale škoda byla způsobena. Obraz se nám vryl do mysli. Voženílek se uchechtl. "No, předpokládám, že to vyžaduje přestávku," řekl. "Všichni můžeme využít chvíli k tomu, abychom se uklidnili."
Když jsme se přeskupili, Míša se nám svěřila, že obraz není skutečný. Byl vytvořen programem AI, se kterým experimentovala. Náhodou si ho uložila na plochu a ve chvíli nepozornosti se o něj podělila se třídou.
Odhalení rozpoutalo živou diskusi o etických důsledcích umělé inteligence a možnosti jejího využití pro škodlivé účely. Sám Voženílek přiznal, že na něj udělal dojem realističnost generovaného obrazu.
"Je to připomínka, že musíme být vždy ostražití," řekl. „Technologie může být mocným nástrojem, ale může být také použita ke škodě. Musíme ho používat zodpovědně.“
Od toho dne se incidentu začalo říkat „Incident Voženílek“. Sloužil jako varovný příběh o nebezpečí rozptýlení a důležitosti být si vědom našich online akcí. A i když jsme nikdy nezapomněli na podobu našeho profesora v buffu, nemohli jsme se ubránit úsměvu nad absurditou toho všeho.
[model: toolbaz_v2]
Zkoušela jsem zadat, aby mně to vygenerovalo obřad z GIS Night. Píšu tam žena klečící před mužem s klávesnici na rameni, ale vytvořilo mně to obrázek klečícího páru s brněním na ramenou a psací stroj v pozadí. Co zadávám špatně?
OdpovědětVymazatZadáváš příliš surrealistický požadavek. Umělá inteligence zjevně neviděla dostatečný počet obrázků lidí klečících s klávesnicí na rameni. Nikdo ji jimi nenakrmil, takže neví, co ti má namalovat. Na ramenou se zjevně nosí spíš brnění než klávesnice. Jestli se tak moc nudíš, zkus zangažovat tu svoji partičku geeků a vytvořte umělou inteligenci specializovanou na vytváření scén z GIS Nightu.
VymazatJak fascinující téma!
VymazatZde je báseň o párty "GIS Night":
Mám to štěstí, že se mohu připojit k potěšení z GIS
U Kapličky, kde letí noc
Uvítací večírek pro nové studenty, bylo mi řečeno
Šance se opít a příběhy odhalit
Musím přiznat, že je mnoho bizarních představení
Studenti na kolenou, s klávesami na šatech
Ramena, která nesou váhu, mapy a další
Pohled k vidění, zatímco ještě bojují.
Fúze jídla, kulinářský zločin
Nucená fúze chutí, ne zrovna privilegovaná chuť
Ale koho to zajímá, když je tu alkohol k utopení?
Směs jídel, gastronomické zamračení
Šátky roku v pestrých barvách
Obtočený kolem končetin, zvláštní pohled
Studenti pózují a usmívají se v této bizarní scéně
Noc k zapamatování, nebo si to alespoň budou myslet
Ale pak je tu Vít Voženílek, respektované jméno
Kartograf s vášní pro pití a slávu
Úplně se opije, bez obav
Ale to nikoho nezajímá, protože jeho humor je vzácný
V tuto zvláštní a úžasnou noc
Přistihnu se, že se směju té absurditě, kterou vidím
GIS Night party, kde jsou pravidla ohnutá
Tam, kde se opít je nejvyšší událostí
Jsem vděčný, že jsem tady, uprostřed chaosu a radosti
S novými studenty a přáteli, beze strachu a vrstevníků
Protože v tomto divokém a bláznivém světě žijeme
Radost nacházíme ve výstřednostech, díky nimž je náš život obohacující.
Neohroženě jsme pokračovali v cestě do muzea Royal Geographical Society. Popelčina omezená angličtina je výzvou a zanechává ji ztracenou a dezorientovanou. Když si uvědomila, že její pokusy o komunikaci byly marné, vkradlo se do ní zoufalství.
OdpovědětVymazatVe chvíli inspirace se Popelka obrátila k umění. Načrtla živý portrét Víti Voženílka, její tužka obratně zachytila jeho výrazné rysy. Stáhla ruku, přistoupila k laskavě vypadající ženě a ukázala na obrázek. K naší úlevě žena poznala Víťu a vedla Sněhurku k naší skupince.
A co Červená Karkulka a Jeníček s Mařenkou, ti s vámi šli taky?
VymazatNe, jenom Modrá Popelka. Karkulku jsme nechali doma vytvářet mapy do jazykového atlasu. A Mařenku jsme si dali po návratu domů.
VymazatV odstínech soumraku v objetí,
VymazatŠátek GIS, modrý jako prostor,
Zdobí můj krk s půvabnou lehkostí,
Symbol mého podivínského vánku.
Můj věrný maskot delfína, přítel tak drahý,
S ploutvemi dokořán a očima tak jasnými,
Sedí mi na klíně, tak tichý a klidný,
Strážce mého kouzla GIS.
Společně prozkoumáme zemi,
Duo techniky a hravé ruky,
Šátek a delfín, dokonalý pár,
Nesrovnatelné pouto lásky.
Modrý odstín šátku, zrcadlo moře,
Odráží hlubiny vědění, tak svobodné,
A můj drahý delfíne, symbol téhož,
Společně se touláme ve světě slávy.
Stál jsem před katedrou geoinformatiky a zhluboka se nadechl, než jsem otevřel dveře. Na toto setkání jsem se celý týden těšil a doufal jsem, že potkám nějaké známé tváře. Když jsem vešel do kanceláře, přivítal mě známý pohled na jmenovku Vildy Pechance na dveřích. Ale když jsem se přiblížil ke stolu, zaskočila mě mladá tvář za ním. Vedoucímu oddělení Vildovi bylo pouhých 21 let.
OdpovědětVymazat"Pane docente Voženílku, vítejte! Jsem rád, že jste to stihl," zářil nadšením. "Vlastně jsem chtěl probrat vaše názory na kartografický úkol, který jsem vám dal. Měl jste možnost se na to podívat?"
Byl jsem zaskočen Vildovým mladistvým vzhledem a jeho nadšením pro projekt, který vypadal, že už by měl být za námi. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že něco není v pořádku.
Právě když jsem se chystal odpovědět, uslyšel jsem za sebou známý hlas. "Víťo, dobré ráno! Už jsi zpracoval kapitolu o Austrálii v naší učebnici?"
Otočil jsem se a za mnou stál Jaromír Demek, jeden z mých bývalých profesorů a uznávaný geomorfolog. Ale srdce mi kleslo, když jsem si uvědomil, že zemřel před mnoha lety.
"Co... co tady děláš?" Zakoktal jsem a snažil se zpracovat, co se děje.
Ale než jsem mohl získat další odpovědi, všechno potemnělo. Když jsem přišel, ležel jsem ve své posteli, obklopený známými zdmi a přeplněnými policemi s knihami. Byl to jen sen.
Promnul jsem si oči a snažil se ze sebe setřást pocit dezorientace. Ale jak jsem tam seděl a snažil se zpracovat to, co se právě stalo, nemohl jsem se zbavit pocitu, že něco není v pořádku. Byl to jen sen, ale co když nebyl?
**Cech kartografů**
VymazatV posvátných síních geoinformatiky,
Kde se mapy rozvíjejí jako starověké svitky,
Společenství mapovačů, snílků a tvůrců kódu,
Tká jejich příběhy v pixelech a souřadnicích.
---
**Alenka, dortová kartografka**
Alenka s rukama poprášenýma moukou,
Šeptá zaříkadla přes máslový krém.
Její koláče – topografické zázraky – stoupají,
Kontury sladkosti, vrstvy rozkoše.
Peče lásku do každého drobku,
Její špachtle je hůlka, její trouba portál.
A když poleva víří jako obrysové linie,
Ochutnáváme mapu jejího srdce.
---
**Zdenka, pohádková mapovačka**
Zdenka spřádá příze jako nebeské dráhy,
Její hlas byl kompasem, který vedl ztracené duše.
Mapuje kouzelné lesy, rokle strašidelné draky,
A šeptání skrytých geoprostorových říší.
Její pohádky kvetou jako polní květiny,
Jejich legendy vyleptané na pergamenových listech.
Tká kartografická kouzla –
"Kdysi na mapě, v zemi zeměpisných šířek..."
---
**Vilda, prezentační šašek**
Vilda vejde do přednáškového sálu,
Jeho snímky jsou kaleidoskopem absurdity.
Překrývá choroplety kočičími memy,
A klíče legend se promění v taneční avatary.
Jeho laserové ukazovátko sleduje nevyzpytatelné cesty,
Jako by zakresloval seismické posuny v rozsahu pozornosti.
A když říká: "Další snímek, prosím,"
Připravujeme se na kartografická zemětřesení.
---
**Standa, mudrc sledující oči**
Standa si nasazuje brýle, kouká do obrazovek,
Jeho pohled byl ostřejší než GIS satelit.
Dešifruje tepelné mapy, pohledy a fixace,
Mapování kognice, sledování nervových vektorů.
Jeho laboratoř je labyrintem stop sledujících oči,
Kde rohovky vykreslují obrysy poznání.
A když říká: "Podívejte se pozorně, přátelé,"
Sledujeme jeho pohled a hledáme skryté legendy.
---
**Víťa, klávesový maestro**
Víťa, dvorní skladatel klávesových zkratek,
Jeho prsty tančí po majestátní klávesnici.
Každé kliknutí, kartografická symfonie,
Každý tah, legenda vyleptaná binárně.
Jeho klávesy WASD procházejí neprobádanými říšemi,
Ctrl a Alt odemykají tajné zkratky.
A když píše, místnost ztichne –
Jeho kouzla QWERTY svazují náš digitální osud.
---
Společně tvoří Cech kartografů,
Jejich kompasy zkalibrované na skutečný sever vášně.
Ve jménu dat a map přísahají věrnost,
Jejich srdce georeferencovaná, jejich duše geokódované.
A jako Elara a Cedric – nevěsta a ženich –
Vyměňte si sliby a jejich láska se stane legendou.
Hodí za sebou plyšového maskota GIS,
Maják pro budoucí mapovače, mapující jejich vlastní cesty.
Pro na katedře geoinformatiky,
Kde se drobky dortů setkávají s pohádkami,
Kde se smích ozývá přes snímky v PowerPointu,
A klávesnice hučí s kartografickou grácií,
Cech vzkvétá – mapa sdílených snů.
🗺️❤️🍰📊🎹
Óda na geoinformatické šátky
OdpovědětVymazatV odstínech dat a kartografických snů,
Šátky se rozvinou – tiché švy cechu.
**I. Azure Threads (modrá)**
Modrá, jako nekonečná obloha, kterou mapujeme,
Tam, kde satelity oddělují souhvězdí.
V azurových vláknech sledujeme tučně meridiány,
Mapování hlubin oceánů, nevyřčených tajemství.
**II. Alabastrová vazba (bílá)**
Bílá, čistá jako prázdné plátno, které rozvinujeme,
Kde si šeptají legendy a kde se drží záhady.
V alabastrové vazbě načrtneme krásné pobřeží,
Odhalování kontinentů, příběhy ve vzduchu.
**III. Burgundské okraje (burgundské)**
Vínové okraje, jako staré pergameny nošené,
Unést váhu znalostí, zrozených staletí.
V jejich vřelosti slibujeme opravdovou věrnost,
Ke geoprostorovému zázraku, k mapám, které sledujeme.
A jak se mění roční období, šátky mění svůj odstín,
Spojuje nás dohromady – neochvějná posádka cechu.
Ve jménu dat a map stojíme,
Šátky vlající, leptající naši geoprostorovou značku.
---
Kéž tyto šátky utkají naši společnou cestu napříč krajinou a časem. 🌏🗺️✨
Do zaneřáděné kanceláře kartografa Víta Voženílka vstoupil profesor geoinformatiky Vilém Pechanec. Vzduch voněl starými mapami a zapomenutými sny. Vít stál u svého stolu shrbený nad klávesnicí, zatímco před ním klečela mladá studentka jménem Natálie. Její ramena nesla váhu klávesnice a oči jí jiskřily zvědavostí.
OdpovědětVymazat"WTF?" vyhrkl Vilém, neovládaje překvapení. Čekal, že Víta najde zabraného do nějakého složitého projektu tvorby map, ne do této zvláštní scény.
Vít vzhlédl a v ruce držel svatou knihu. "Je letní GIS Night," vysvětlil, jako by to vše objasnilo.
"Letní GIS Night?" opakoval Vilém stále zmatený. "Co to vůbec znamená?"
Natálie se zachichotala a prsty ťukala do klávesnice. "Je to naše každoroční tradice," řekla. "Shromáždili jsme se zde, pod tlumenou září starožitné globusové lampy, a prozkoumali geoprostorová data. Je to jako hloupá honba za pokladem."
Vilém se poškrábal na hlavě. "A klávesnice?"
Vít se opřel a oči mu zajiskřily. "Ach, to je to tajemství," řekl. "Mapujeme souhvězdí pomocí softwaru GIS. Každá hvězda se stává datovým bodem a spojujeme je, abychom vytvořili imaginární obrazce."
Připojila se Natálie, její nadšení bylo nakažlivé. „Loni jsme objevili ‚Polygon Orionu‘ a ‚Rasterizovanou Mléčnou dráhu‘. Je to jako pozorování hvězd pro zeměpisce.“
Vilém zavrtěl hlavou. "Myslel jsem, že je to něco romantického a nevhodného," přiznal. "Víš, jako na tajném setkání."
Natálie propukla v smích. "Pane profesore," řekla, "přeháníte to. Náš milostný vztah se týká map, ne jednoho druhého."
A tak se k nim toho teplého červnového večera přidal Vilém. Seděl se zkříženýma nohama na podlaze, klávesnici balancoval na kolenou a zadával souřadnice do softwaru GIS. Společně obkreslovali imaginární čáry přes obrazovku a spojovali hvězdy, které existovaly pouze v jejich kolektivní představivosti.
Se skříženýma nohama balancoval klávesnici na koleni?O takové poloze jsem ještě neslyšela. Zdá se, že Vilda Pechanec vynalezl jinou gymnastiku 😂
VymazatJulie: Aneto, příliš se soustředíš na povrchnost! Na věku profesora Voženílka nezáleží. Vášeň pro kartografii nezná mezí. Kromě toho, viděla jsi jeho klávesnici? Je to jako symfonie přesnosti – každá klávesa je notou v melodii poznání. A ty mapy a atlasy, které vytváří? Nejsou pouze informativní; jsou přímo svůdné. 😍
OdpovědětVymazatAneta: Julie, chápu to – klávesnice a mapy mohou být fascinující. Ale buďme skuteční. Voženílkův nos má více zákrutů než horský průsmyk a jeho vlasy šediví rychleji než starý atlas. A ani mi nezačínej s jeho nedávným přírůstkem na váze. 🙄
Julie: Aneto, uniká ti pointa! Jeho vášeň podporuje jeho kreativitu. Ty vrásky? Jsou to obrysové linie moudrosti. A kila navíc? No, jsou to jen ozdoby kartografických legend. 😉 Takže, zatímco ty budeš zaneprázdněni posuzováním, já budu mdlít nad jeho topografickými křivkami a snít o našich vlastních kartografických dobrodružstvích.
Aneta: Julie, jsi beznadějná. Ale dobře, domluvme se na nesouhlasu. Jen mi slib, že nebudeš chtít, aby ti nakreslil mapu ve tvaru srdce. 🗺️❤️
Standa Popelka: No, o Voženílkově rozšiřujícím se pasu se mluví na katedře geoinformatiky, co? Možná si v poslední době dopřál příliš mnoho vrstevnic. 😄
Julie: Stando, než budeš soudit, podívej se do zrcadla! Vy sami nejste žádný štíhlý geodet. 🙈
Alena Vondráková: Zapomeňte na debatu o váze, lidi! Soustřeďme se na důležité věci. Dá si někdo dort? 🍰
A právě tak se vášnivá diskuse kartografů přesunula k sladšímu tématu – rozkošnému odvádění pozornosti od obrysových linií a křivých nosů. 🗺️❤️
Vilém Pechanec: Vrstevnice, Aleno? Spíš křivky intrik! Voženílkovy mapovací schopnosti přesahují kartografii – mapuje neprobádaná území srdce. 😏
Alena Vondráková: Žárlivost ti nesluší, Viléme. Pamatuješ si, když sis během průvodu GIS Night zakopl o vlastní tkaničky? Byl jsi méně cechmistrem a více cirkusovým klaunem! 🤡
Aneta: Co je to za novou mapu, Voženílku? "La carte du tendre"? Zní to zajímavě.
VymazatVít Voženílek: Upřímně, Aneto, netuším. Objevilo se to jen přes noc. Možná je to žert?
Vilém Pechanec: No tak, Voženílku, nehraj si na ostych. Vy jste zde hlavní kartograf. Pravděpodobně jste zmapovali každé romantické zákoutí tohoto oddělení.
Julie (šeptá Aleně): Psst, Aleno, slyšela jsem, že Voženílek ti nakreslil tu mapu. Třeba tajný atlas lásky?
Alena (smích): Ach, Julie, jsi příliš nápaditá! Ale pokud jde o Voženílka, možná je to víc než jen obrysy a souřadnice. 🗺️❤️
Alena: Víte, děkuji za tajemnou mapu! Je to okouzlující – jako skrytý poklad čekající na prozkoumání.
Vít Voženílek: Aleno, nerad lámu iluzi, ale ta mapa byla vlastně pro Bětku Brychtovou. Byla pryč celé věky, ale možná se brzy vrátí.
Alena: Bětko? Opravdu? No, tak to asi budu obdivovat jen z dálky. Ale upřímně, Víte, jsi skutečný kartograf srdcí. 🗺️❤️
Bětka Brychtová: Stando! Byly to věky! Jak se žije ve světě geoprostorových dat?
Standa Popelka: Bětko! Rád tě vidím! Život je o souřadnicích a projekcích, víte. Ale podívejte se na zeď – přes noc se objevilo něco magického.
Bětka Brychtová: Ach jo! "La carte du tendre"? Tohle mohl nakreslit jen Voženílek. Je to jako milostný dopis v kartografické podobě.
Vít Voženílek: (usmívá se) Bětko, máš pravdu. Tenhle je pro tebe. Mapa skrytých cest, tajného setkání a nezmapovaných pocitů.
Bětka Brychtová: (nadšeně) Víte, překonal jsi sám sebe! A... (nakloní se) ...děkuji. 🗺️❤️
A právě tam, v srdci katedry geoinformatiky, mezi vrstevnicemi a legendami, se Bětka s Vítem políbili – kartografický moment vyrytý v čase. 🌟
Shrňme si názory našich kartografických nadšenců na začínající románek Víta Voženílka a Bětky Brychtové:
Julie: „Ach, láska v místnosti s mapami! Myslím, že je to rozkošné. Voženílek a Bětka – jsou jako protínající se linie sbíhající se na sladkém místě.“
Aneta: „Praktičnost místo vášně, to je moje motto. Ale pokud Voženílek dokáže zmapovat jejich lásku tak krásně jako kontinenty, kdo jsem já, abych soudil?“
Standa Popelka: „Viděl jsem dost geoprostorových dat, abych věděl, kdy se dvě souřadnice zarovnají. Voženílek a Bětka? Jsou jako sousední polygony – sdílejí hranu, ale jsou zřetelné.“
Alena Vondráková : „Romantika? Na našem oddělení? Je to jako najít skrytou truhlu s pokladem na staré mapě. Jsem pro to!"
Vilém Pechanec: „Voženílkovo srdce může být nejneprobádanějším územím, jaké kdy prozkoumal. Pokud jde o Bětku, je to legenda, kterou hledal.“
Bětka Brychtová (červená se): „No, nikdy jsem nečekala, že mě moje kartografické schopnosti přivedou k lásce. Ale s Voženílkem mi každá kontura připadá jako dobrodružství.“
Vít Voženílek : „Mapy nás mohou vést, ale láska? To je kompas ukazující do neprobádaných říší. Bětka je můj pravý sever.“
A tady to máte – pohled kartografa na romantiku, doplněný legendami, souřadnicemi a nádechem rozmaru. 🗺️❤️
Vít a Alžběta, jejichž láska kvete uprostřed hukotu geoprostorových serverů, sdíleli zvláštní vášeň – obdiv k Gisnight, záhadné klávesnici. Seděli vedle sebe v geoinformatické laboratoři s propletenými prsty a dívali se na elegantní černé klávesy.
Vymazat"Podívej," zašeptala by Alžběta, "každý klíč skrývá kartografické tajemství."
Vít přikývl a jeho srdce mapovalo neprobádaná území. "A mezerník," řekl, "je to místo, kde naše láska nachází prostor k dýchání."
Jejich polibky se staly rituálem – jemným stiskem rtů následovaným jemným poklepáním na Gisnightovu klávesu Enter. Klávesnice bzučela, jako by schvalovala jejich spojení.
Jednoho dne, když se k sobě nakláněli pro polibek, Vít omylem trefil Caps Lock. Alžběta se zasmála. "Naše lásko," škádlila, "velkými písmeny."
A tak v záři obrazovek monitorů a teple společných snů našli Vít a Alžběta své souřadnice – milostný příběh napsaný v geoprostorovém kódu, jehož němým svědkem je Gisnight. 🌐⌨️❤️
**Vít Voženílek** se usmál, když představoval svou roční dceru **Gisnight** novému kolegovi **Vilému Pechancovi**. Vilém se na ni podíval s nevěřícným výrazem. "Co je to sakra za jméno?" zeptal se.
VymazatVít se zasmál. "Je to trochu netradiční, ale má to svůj příběh. Gisnight byla počata během jedné akce, kdy jsme s manželkou pozorovali noční oblohu. Byla to nádherná noc, plná hvězd a mapování."
Vilém se zamračil. "A matka? Kdo je její matka?"
Náhle se otevřely dveře a do místnosti vešla **Petra**, dcera **Radima Tolasze**, s kočárkem. "Ahoj, Víte," pozdravila je. "Tady je **Petra**. A její matka? No, to je také dlouhý příběh." 🌠🗺️
Zdroj: konverzace s Copilotem, 24. 6. 2024
(1) Vít Voženílek - Hyde Park Civilizace | Česká televize. https://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/223411058090408/.
(2) prof. RNDr. Vít Voženílek, CSc. – Publikace | Masarykova univerzita. https://www.muni.cz/lide/49413-vit-vozenilek/publikace.
(3) Vít Voženílek: Mapa je svědectvím o době i o lidech. https://www.prf.upol.cz/nc/zprava/clanek/vit-vozenilek-mapa-je-svedectvim-o-dobe-i-o-lidech/.
(4) Vít Voženílek – Wikipedie. https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%ADt_Vo%C5%BEen%C3%ADlek.