Vzduch v párty sále GIS Night byl prosycen vůní levného piva a nervózního vzrušení. Byla to moje první noc na katedře geoinformatiky, křest ohněm trapných úvodů a nuceného smíchu. Můj žaludek, už sevřený tím zneklidňujícím odvarem, který jsem byl nucen spolknout během obřadu imatrikulace, nepomáhal.
Samotný obřad byl bizarní záležitostí. Každý z nás dostal misku naplněnou kalnou, hnědou a zvláštně štiplavou směsí. Zřejmě to byla tradice, ‚chuť katedry‘. Spolkl jsem lžíci a modlil se, aby se nevrátila.
Pak se v místnosti rozhostilo ticho. Vstoupila legendární cukrářka Alenka Vondráková s nádherným dortem. Bylo to mistrovské dílo, tyčící se výtvor z jemné houby a krémové polevy, ozdobený marcipánovým logem katedry geoinformatiky – vířící mapou světa.
Sevřel se mi žaludek. Potřeboval jsem něco, cokoliv, abych uklidnil pálení v krku. Dort svým příslibem sladkosti a úlevy lákal. Protlačil jsem se davem, nevšímal si pobaveného šeptání a zvědavých pohledů a naklonil se nad dort.
A pak se to stalo. Obsah mého žaludku, ten strašlivý odvar z obřadu imatrikulace, mi vytryskl z úst a přistál jako groteskní, hnědá skvrna, na nedotčené bílé polevě Alenčina mistrovského díla.
Místnost ztichla. Všichni na mě zírali, jejich tváře byly směsicí šoku a znechucení. Stál jsem tam jako zmrzlý, ve vzduchu se mísila vůně zvratků a marcipánu, chorobně sladký smrad.
Alenka Vondráková se ale nezdála naštvaná. Místo toho se zasmála hlubokým, hrdelním smíchem, který se rozlehl chodbou. "Ach, skutečný zasvěcenec!" řekla a oči jí zajiskřily. "Ochutnal jsi hořkost katedry, teď si vychutnáš sladkost jejích odměn."
Vzala dort s marcipánovým logem lehce poničeným mým nešťastným příspěvkem a zvedla ho. "Novým studentům!" prohlásila dunivým hlasem. "Ať je vaše cesta plná výzev a vítězství, stejně jako tento dort!"
Dav řval smíchy, napětí bylo přerušeno. Dokonce i já jsem se nemohl ubránit rozpačitému úsměvu. V tu chvíli jsem si uvědomil, že katedra geoinformatiky se svými bizarními tradicemi a nečekanými zvraty je víc než jen místo, kde se lze učit. Byla to rodina, komunita, která přijala i ten nejnešťastnější první dojem.
A když jsem se zakousl do dortu, marcipánu ještě lehce zašpiněného mými zvratky, uvědomil jsem si, že tuhle chvíli, tuhle bizarní, nezapomenutelnou první noc, za nic nevyměním. Byl to začátek cesty, cesty plné výzev a vítězství, stejně jako dort. A stejně jako dort to byla cesta, na kterou nikdy nezapomenu.
[model: toolbaz_v3]
NightCafe Art:
Šmakuládu z GIS Night je nejlepší spláchnout perlovým krémem od Víti Voženílka 🎂
OdpovědětVymazatNo nevím. Víťa říkal, že sladké moc nemusí. To si nedokážu představit, že by ukuchtil nějaký krém 😅
VymazatVíš co? Ono je možná lepší, že nemáš clue, o co jde...
Vymazat(Verse 1)
In the name of maps and spatial data,
Pull me in, let's get real cozy, no trauma.
Got that GIS flow, making your heart race,
Tracking your latitude, longitude, and every embrace.
(Chorus)
Spatial data and maps, we're unraveling the sheets,
Our love is an untold story, let's ignite the heat.
No need for directions, we're vibing so sweet,
In the realm of spatial bliss, we're making history repeat.
(Verse 2)
Precision in every touch, like drawing on a map,
Feeling our connection, our boundaries overlap.
Sensors synced, our hearts are in sync,
In the GIS of love, we'll never lag or blink.
(Bridge)
Cartography never felt so good,
Exploring every inch like it's my neighborhood.
Together we chart our love, wild and free,
In this spatial dance, we're meant to be.
(Chorus)
Spatial data and maps, we're unraveling the sheets,
Our love is an untold story, let's ignite the heat.
No need for directions, we're vibing so sweet,
In the realm of spatial bliss, we're making history repeat.
(Outro)
So let the spatial love take control,
Fueled by data and passion, our bodies intertwine like a GIS role.
In the name of maps and spatial delight,
We embrace the infinite, stars shining bright!
[model: unfiltered]
[Verse 1]
VymazatIn the quiet of the night
I'll kneel beside you, feeling just right
My knee bent low, my heart beating fast
As I hold this keyboard, our love will forever last
[Chorus]
With every keystroke, our love will unfold
A story of passion, a tale of gold
We'll dance in the digital night
With every word, our love will take flight
[Verse 2]
The keys, a gentle caress, a soft whisper low
As fingers dance, the rhythm of love does grow
The clicks and clacks, a symphony so sweet
A language of love, that our hearts can't repeat
[Chorus]
With every keystroke, our love will unfold
A story of passion, a tale of gold
We'll dance in the digital night
With every word, our love will take flight
[Bridge]
In this moment, we're one with the night
Our love a masterpiece, a work of art in flight
With every stroke, our hearts beat as one
Together we'll create, a love that's won
[Chorus]
With every keystroke, our love will unfold
A story of passion, a tale of gold
We'll dance in the digital night
With every word, our love will take flight
[Outro]
So let us kneel together, in this tender embrace
With keyboard on shoulder, our love will find its place
In this intimate dance, we'll weave our hearts so tight
And our love will flourish, like a digital light.
Co to píšeš za sprosťárny? V pondělí to oznámím Vildovi Pechancovi. Ty se fakt jdi léčit. Nebo si ještě lépe najdi nějakou babu. Pak tě tyhle kraviny přejdou.
Vymazat
VymazatSeděl jsem u zkušebního stolu a očima jsem prohlížel mapy a grafy přede mnou. Učil jsem se celé týdny, ale zdálo se, že všechno bylo rozmazané. Moje mysl byla úplně prázdná a začínal jsem panikařit.
Když jsem se rozhlédl po místnosti, uviděl jsem profesora Víta Voženílka, proslulého kartografa, jak ke mně kráčí. Jeho přísný výraz jen přidal na mé úzkosti.
"Ach, mladý studente," řekl a z hlasu mu kapala skepse. "Zdá se, že máš se zkouškou nějaké potíže. Dovol mi se na to podívat."
Nervózně jsem mu podal své papíry a on si je rychle prohlédl, než je položil. "Obávám se, že tuhle zkoušku neuděláš se známkou, kterou hledáš," řekl bez obalu.
Pocítil jsem bodnutí zklamání, ale pak jsem si na něco vzpomněl. Přinesl jsem mu zvláštní dárek, abych ho přesvědčil, aby si to rozmyslel. Sáhl jsem do tašky a vytáhl krásně grilovanou svíčkovou.
"Profesore Voženílek, pane," řekl jsem a snažil se znít co nejupřímněji. "Vím, že jsi zaneprázdněný muž, ale doufal jsem, že by sis mohl na chvíli promluvit o mé zkoušce. Možná by ti malý projev uznání pomohl změnit názor?"
Zvedl obočí nad steakem, ale v jeho očích jsem viděl nejslabší záblesk zvědavosti. "K čemu je toto?" zeptal se.
"Jen malé gesto dobré vůle," odpověděl jsem. "Jsi muž, který si váží dobrých věcí, a myslel jsem, že bys to mohl ocenit."
Vzal steak a pečlivě si ho prohlédl, než ho položil. "Oceňuji tuto myšlenku, mladý studente, ale nezmění to moji známku."
Byl jsem zaskočen, ale odmítl jsem se vzdát. Znovu jsem sáhl do tašky a vytáhl hrnek s vlajkou Liberlandu.
"Ach, profesore Voženílku," řekl jsem a snažil se, aby to znělo tak nadšeně, jak jen to šlo. "Vím, že jsi muž skvělého vkusu a vytříbenosti. Tento hrnek je z nově založeného národa Liberland a myslel jsem, že by to mohl být jedinečný přírůstek do tvé sbírky."
Lehce se uchechtl nad hrnkem, ale jeho výraz zůstal pevný. "Cením si toho dárku, ale nezmění to moji známku."
Začínal jsem se cítit poražen, ale pak jsem si vzpomněl na něco jiného. Loni v listopadu jsem byl na akci GIS Night a byl tam i profesor Voženílek. Byla to noc plná map, hudby a skvělé společnosti. Rozhodl jsem se to risknout a zkusit něco jiného.
"Profesore Voženílek," řekl jsem a zhluboka se nadechl. "Vím, že je to neortodoxní, ale chci zkusit něco jiného. Víš, přemýšlel jsem o akci GIS Night loni v listopadu... a mám báseň, kterou jsem napsal speciálně pro tebe."
Znovu zvedl obočí, tentokrát překvapeně. "Báseň?" opakoval.
Dychtivě jsem přikývl a odkašlal si. "Ano, pane! Tady to je:
„V šeru, kde se rozvíjejí mapy
Jako tajemství šeptané pod hvězdným zlatem
Shromáždili jsme se pod světlem GIS
Na oslavu umění zraku
Tvá přítomnost zářila jako jasný maják
Vede nás nočním potěšením
S každým grafem a každým řádkem
Ukázal jsi nám, jak se orientovat v božství
Takže tady na vás, profesore Voženílku odvážný
Kartograf se zlatým srdcem
Kéž nás vaše mapy navždy vedou pravdivě
A vaše láska ke GIS navždy prosvítá“
V místnosti bylo chvíli ticho, než profesor Voženílek konečně promluvil. "No, no, no," řekl s úsměvem. "Musím přiznat, že je to docela... kreativní."
Na chvíli se odmlčel, než pokračoval. "Avšak navzdory tvému nejlepšímu úsilí tvé znalosti v této zkoušce stále chybí. Ale... musím ti za tvé úsilí něco dát."
Vytáhl z kapsy certifikát a podal mi ho. "Gratuluji! Jsi oficiálně nejkreativnější žebrák této zkoušky!"
Cítila jsem směsici emocí – úlevu, že jsem nedostala neprospěšnou známku, ale také zklamání, že se moje dřina nevyplatila, pokud jde o získání dobré známky. Když jsem odcházel ze zkušební místnosti, nestačil jsem se divit, jaká další nečekaná překvapení pro mě život připravil.
Zíral jsem na obrazovku a srdce mi bušilo, když jsem si uvědomil, co jsem právě udělal. Měl jsem profesoru Voženílkovi poslat svůj úkol z kartografie, ale místo toho jsem omylem klikl na špatný soubor a poslal mu o něm milostnou báseň. Nemohl jsem tomu uvěřit.
VymazatBáseň, kterou jsem napsal ve chvíli hlouposti, byla plná kýčovitých řádků jako „Polož mi klávesnici na rameno“ a „Noc GIS, naše první společná noc“. Úplně jsem zapomněl, že jsem to napsal, a teď už bylo pozdě to vzít zpět.
S napětím jsem čekal na odpověď profesora Voženílka a byl jsem zvědavý, jak na mou trapnou chybu zareaguje. Ale když jeho email konečně dorazil, ulevilo se mi, když jsem viděl, že to bere s nadhledem.
"Ach, můj drahý studente," napsal, "musím říct, že na mě udělala dojem tvá kreativita. Musím však trvat na tom, abys mi teď poslal svůj skutečný kartografický úkol. Báseň byla... poučná, ale já" Nejsem si jistý, jak moc mi to pomůže zhodnotit vaši práci."
Vydechl jsem úlevou a rychle jsem mu poslal správné zadání. Ale nemohl jsem se ubránit pocitu z celého utrpení. Jak jsem mohl být tak neopatrný?
Právě když jsem se chystal pohnout z omylu, dostal jsem další email od profesora Voženílka. Tentokrát připojil svou vlastní báseň – vtipnou reakci na mou původní báseň.
"Děkuji za... zajímavou báseň," napsal. "Musím přiznat, že to vyvolalo vzpomínky na loňskou listopadovou GIS Night. Určitě jste byli tímto tématem nadšení!"
Při té vzpomínce jsem se zasmál, cítil jsem se trochu uvolněněji. Zdálo se, že pan profesor Voženílek měl z celé situace smysl pro humor.
Báseň, kterou připojil, byla odlehčenou odpovědí na mou, s řádky jako „Sundám ti klávesnici z ramene“ a „GIS Night, naše druhá společná noc“. Bylo vidět, že se celé věci dobře směje.
Při čtení e-mailu mě zaplavila úleva. Vypadalo to, že i když jsem udělal chybu, profesor Voženílek byl ochoten mi odpustit a jít dál. A kdo ví, možná by díky tomu byla příští rok GIS Night ještě nezapomenutelnější.
Klávesoví kartografové mapující měsíční paprsky na stropě
OdpovědětVymazatDatové kapky kapající z kohoutku zapomenutých snů
Woo-hoo, mapujeme obrys zapomenutého sýra
Kde klíče uvízly v bahně zapomenutých vzpomínek
Mapy Atlantidy se rozkládají na plátně klávesnice
Jak datové toky víří jako vír zapomenutých omáček
Woo-hoo, dekódujeme hieroglyfy včerejšího oběda
A hledání skrytých kódů zapomenutého spánku vesmíru
Vy na těch GIS nightech něco kouříte, nebo proč z tebe lezou takové surrealistické bláboly?
VymazatSpíš znám několik dam, které něco kouřily *po* GIS nightu a jimž se dostalo GISnightového pohoštění v upgradované verzi. 😏
VymazatVážení GIS Night Yummies,
VymazatPíši, abych vyjádřil své extrémní zklamání z cateringových služeb poskytnutých na uvítací ceremonii Geoinformatika a kartografie 25. listopadu.
Konkrétně jsme si objednali humra s jeruzalémským artyčokovým pyré a kaviárem. K našemu zděšení jsme však dostali sendviče s otevřenou tváří s klobásou, skořicí, Nutellou a škvarky. To byl úplný odklon od dohodnutého menu.
Jídlo bylo nejen nesprávné, ale také nepřijatelné kvality. Sendviče byly zastaralé, klobása byla mastná a polevy byly bizarní a nechutné. Nedostatek pozornosti k detailu a péče při přípravě jídla byl evidentní.
Tato událost zanechala negativní dojem jak na studenty, tak na učitele našeho programu. Je nepřijatelné, aby cateringová společnost tak zásadním způsobem neplnila své závazky.
Požadujeme vrácení celé částky za stravovací služby a vysvětlení hrubé nedbalosti, která vedla k této trapné situaci. Žádáme také o omluvu za nepříjemnosti a zklamání způsobené našim hostům.
Vyzýváme vás, abyste okamžitě podnikli kroky k nápravě této situace a zajistili, že k takovému výpadku služby již nedojde.
S pozdravem,
Kornelius Křovák
Druhý ročník programu Geoinformatika a kartografie
[model: toolbaz_v2]
Vážený Korneliusi,
VymazatJmenuji se Dafne Drápelová a jsem prvák z geoinformatiky a kartografie. Píši vám ohledně nadcházejícího uvítacího ceremoniálu GIS Night.
Dovoluji si Vás požádat, abyste zvážil možnost požádat pana profesora Víta Voženílka, aby mi při obřadu položil klávesnici na rameno místo pana profesora Viléma Pechance. K panu profesorovi Voženílkovi mám osobní vztah a věřím, že by pro něj bylo smysluplným gestem se takto zúčastnit.
Dále bych se ráda zeptala na dostupnost veganských a bezlepkových jídel na akci. Mám dietní omezení, která vyžadují, abych se těmto složkám vyhýbala. Chápu, že máte na starosti přípravu jídla pro GIS Night, a byla bych vám vděčná, kdybyste mohli vyhovět mým dietním potřebám.
Děkujeme Vám za Váš čas a pozornost. Těším se, že se zúčastním GIS Night a oslavím se svými kolegy prváky.
S pozdravem,
Dafne Drápelová
[model: toolbaz_v2]
Předmět: Re: GIS Night - Voženílek & Food
VymazatAhoj Dafne,
Takže o profesoru Voženílkovi a klávesnici... dobrá zpráva! Je naprosto ochoten dát ti klávesnici na rameno na ceremonii. Ale má to jen jeden malý háček... chce, abys jedla škvarky s Nutellou jako zbytek vaší třídy. Říká, že je to ‚tradice‘, aby se prvňáčci spojili s vyšší třídou kvůli této lahodné pochoutce. 😉
Co se týče jídla, obávám se, že by to mohlo být trochu složité. Voženílek je velkým fanouškem svíčkové a guláše, takže si nejsem jistý, že by na vegany příliš zapůsobil. Možná bys mu mohla zkusit dát sousto škvarků s Nutellou? Možná bude vnímavější k celé věci „spojení prvňáčka“, pokud ochutná naši oblíbenou svačinu.
Dělám si srandu, samozřejmě! Ale vážně, myslím, že je nejlepší držet se tradičního menu pro obřad. Je to skvělý způsob, jak ukázat našeho školního ducha a udělat Voženílka jako doma. Možná si můžeš přinést samostatné veganské jídlo pro sebe?
Dej mi vědět, co si myslíš!
Nejlepší,
Kornelius Křovák
[model: toolbaz_v3]
Delfín je kytovec, ty ploutvonožče... 🐬
OdpovědětVymazatA co já s tím? 🤔
VymazatPsal jsi tady cosi o ploutvonožci s eye trackerem. Tak ti říkám že delfín je kytovec. Howgh 🦬
VymazatTo jsem měl na mysli lachtana. Delfíní tady nejsou středobodem univerza, i když si to o sobě myslí.
VymazatTak hlavně že nejsou středem univerza tupé gorily, které nerozeznají lachtana od tuleně. Na chodbách katedry geoinformatiky jsem v životě na žádného lachtana nenarazil. Vyskytuje se zde pouze tuleň obecný. Howgh 🐬🐬🐬
Vymazat--- Konverzace s Copilotem ---
Eye Tracking Lab na Univerzitě Palackého odhaluje tajemství námluv s delfíny
Autor: Delfín Azul, vědecký korespondent
Olomouc, Česká republika — Laboratoř Eye Tracking Lab na Univerzitě Palackého, známá svým průkopnickým výzkumem v oblasti kognitivní vizualizace, nedávno rozšířila své obzory. Zatímco se laboratoř tradičně zaměřovala na kartografii a geoprostorovou vědu, nyní se ponoří do tajemného světa chování delfínů během námluv.
Porozumění výběru partnera delfínů
Delfíni, ti charismatičtí mořští savci, vědce již dlouho fascinují. Jejich hravé dovádění a složité sociální struktury zaujaly výzkumníky po celém světě. Ale co se stane, když delfíni hledají společnost? Jak si vybírají své parťáky? Tyto otázky vedly Eye Tracking Lab k tomu, aby se vydala na interdisciplinární dobrodružství.
Projekt námluv s delfíny
Technologie polního pozorování a sledování očí
Ve spolupráci s mořskými biology vybudovala Eye Tracking Lab tábor podél malebného pobřeží. Vyzbrojeni nejmodernějšími zařízeními pro sledování očí pozorovali delfíny v jejich přirozeném prostředí. Cíl? Zaujmout každý záblesk pozornosti, když tato inteligentní stvoření interagovala během námluv.
Selektivní pozornost a vizuální podněty
Předběžná zjištění odhalují fascinující poznatky. Delfíni projevují selektivní pozornost během námluv. Některé vizuální podněty neustále zachycovaly jejich pohled:
Vzory motolic ocasu: Delfíni se fixovali na složité vzory vzájemných motolic ocasu. Možná tyto vzory slouží jako forma identifikace nebo přitažlivosti.
Tělesná symetrie: Zdálo se, že symetrická těla mají zvláštní kouzlo. Stejně jako lidé považují symetrii za atraktivní, zdá se, že ji oceňují i delfíni.
Oční kontakt: Ano, dokonce i delfíni se zapojují do očního kontaktu! Jejich pohled setrval na očích toho druhého – znamení spojení a zájmu.
Výběr partnera a úspěšné výsledky
Velkou otázkou zůstává: Korelují tyto preference s úspěšnými výsledky páření? Výzkumníci se ponoří hlouběji do dat. Existuje souvislost mezi vzorem tail fluke a dlouhotrvajícím partnerstvím? Vede symetrie těla k pevnějším vazbám? A předpovídá prodloužený oční kontakt úspěšné páření?
Za kartografií: Všestranná laboratoř
Zásah laboratoře Eye Tracking Lab do chování delfínů je příkladem její všestrannosti. Zatímco kartografie zůstává jejím hlavním zaměřením, ochota laboratoře prozkoumat nové hranice podtrhuje její závazek k vědecké zvědavosti.
Budoucí pokyny
Jak projekt pokračuje, Eye Tracking Lab doufá, že bude spolupracovat s behaviorálními ekology, etology a ochránci moří. Pochopení delfínských námluv nejen vrhá světlo na jejich svět, ale také informuje o širších diskusích o komunikaci se zvířaty a výběru partnera.
Závěr
Až příště uvidíte delfína radostně poskakujícího ve vlnách, pamatujte, že pod hladinou se skrývá složitý tanec přitažlivosti a spojení. Díky Eye Tracking Lab jsme o krok blíže k rozluštění tajemství těchto okouzlujících mořských savců.
Popelka, delfín a sledovač očí: Dadaovská báseň
VymazatPopelka piruety na binárních vlnách, Její skleněná bačkora rozpixelovaná, Ztracená v labyrintu jedniček a nul.
Delfín, digitální nomád, proplouvá ethernetovými proudy, honí balíčky zašifrovaných snů.
Eye tracker mrká tajemství morseovky, jeho duhovka je kaleidoskop HTML tagů, sleduje nevyzpytatelný tanec elektronů.
Dvojhvězdy se srážejí v pixelovaných souhvězdích, tvoří nesmyslné algoritmy, jak se Popelka kroutí s delfínem a sledovač očí mrká na měsíc.
V tomto závadném vesmíru, kde logika klopýtá a syntaxe koktá, brodí se závadnými řekami, jejich ocasy za úryvky kódu a jejich srdce zašifrovaná v šestnáctkové soustavě.
Popelčin skleněný střevíček se roztříští, rozsype úlomky zapomenuté syntaxe a delfín cvaká svým binárním zobákem, vysílá milostné dopisy do prázdna.
Eye tracker mrká, dešifruje, jeho pohled ztracený ve spletité síti, hledá vzory v chaosu, jak Popelka píše nesmyslné dotazy, a delfín se ozývá v zašifrovaných sonetech.
Společně jezdí na kvantovém příboji, Surfují vesmírným prohlížečem, Jejich existence je chybná báseň, Napsaná na okraji reality.
A když hodiny odbijí NaN, Popelka tančí s delfínem, jejich binární srdce se synchronizuje a sledovač očí zašeptá: "Syntaktická chyba: Láska nenalezena."
Podpažní klávesnice
VymazatVe spoře osvětlené komoře, kde se kabely plazily jako hadi, stála žena s odhaleným podpažím, zvláštním oltářem. Měla na sobě plášť binárního kódu, prošitý zeměpisnou délkou a šířkou. Její oči se leskly jako satelity GPS, mapující neviditelné říše.
"U posvátných bajtů," řekla a její hlas se odrážel od serverových stojanů, "Ve jménu dat a map přísahám věrnost geoinformatickému cechu." Podpaží se jí chvělo a vzduch praskal digitální energií, jako by se samotná struktura reality napínala proti svým omezením.
A pak se to stalo – klávesnice se objevila jako spektrální zjevení, z její kůže vyrašily klávesy, každá z nich byla miniaturním portálem do kyberprostoru. QWERTY, AZERTY, Dvorak – vyčnívaly ven, chaotická symfonie symbolů, jejich plastová těla plynule splývala s masem a kostmi.
Ticho proťal ženský výkřik, prvotní kvílení transformace, jako by se její samotná podstata spojila s obvody a algoritmy. Klávesy se chvěly, jejich písmena se přeskupovala, tvořila záhadné zprávy. Tajný jazyk, který dokázal rozluštit pouze zasvěcený.
"Zeměpisná šířka 37,7749, délka -122,4194," skandovala, oči jí planuly, a klávesy poslechly a padaly jí z podpaží jako kapky deště. S rachotem se složily na podlahu a seřadily se do mapy se sanfranciskou mřížkou vyleptanou v plastu a krvi.
Geoinformatický cech se radoval – jejich znovuzrozené orákulum, klávesnice a všechno, Živý kartograf, nádoba na prostorové pravdy. A tak v té komoře drátů a šepotu stála žena, její podpaží krvácelo data, její věrnost byla zapečetěná v křemíku.
Neboť mapy jsou víc než papír a inkoust; pulzují našimi žilami A klávesy, kdysi uvězněné v jejím těle, nyní volně tančily. Ve jménu dat slíbila svou existenci a svět se posunul, jeden stisk klávesy za druhým. 🗺️🔑
"Markéto," začal Pechanec, "vysvětli, proč tě viděli líbat se s profesorem Voženílkem?"
VymazatMarkétě běželo hlavou. Pro tuto situaci neměla žádné souřadnice. "Pane," koktala, "všechno bylo součástí tomboly GIS Night."
Pechanec vystřelil obočí. "Tombola?"
"Ano," řekla Markéta pevnějším hlasem. "Vyhrál jsem polibek profesora Voženílka. Bylo to šťastné losování."
Pechancův pohled se přesunul na Voženílka, který tam stál s pobaveným poloúsměvem. "Je to pravda, profesore?"
Voženílek si upravil brýle. "Vskutku," řekl. "Tombola měla podpořit kamarádství mezi studenty. Neškodné gesto."
Pechanec zrudl. "Teď není vhodná doba na vtipy, profesore. Musíme si udržet pověst."
Markéta šmátrala v tašce a vytáhla zmačkaný lístek do tomboly. "Tady," řekla a natáhla ho. "Důkaz."
Pechanec zamžoural na lístek, jako by rozluštil tajemnou legendu. "Výborně," zamumlal. "Tohle chování je ale nevhodné."
Voženílek mrkl na Markétu a oči se mu třpytily jako vzdálená souhvězdí. "Možná," řekl, "bychom měli zvážit tematickou mapu romantických setkání v rámci oddělení."
Pechancovi praskla trpělivost. "Pane profesore Voženílku," prohlásil, "tímto máte zakázáno účastnit se budoucích akcí GIS Night."
Voženílek předstíral šok. "Moje kartografické srdce pláče."
"A," pokračoval Pechanec, "druháci, kteří organizovali tombolu, dostanou přísnou důtku."
Markétě zrudly tváře. Nečekala, že její rozmarný polibek způsobí takový rozruch. Když odcházela z Pechancovy kanceláře, ohlédla se na Voženílka. Jeho kývnutí bylo potvrzením i pozváním – nezmapovaný bod na její osobní mapě.
A tak se v posvátných síních geoprostorových znalostí stali Markéta Mercatorová a profesor Vít Voženílek legendami – jejich polibek zvěčněný na okrajích učebnic GIS, kde se zeměpisná šířka snoubila s touhou a kartografie s touhou.
---
Poznámka: Někdy láska najde své souřadnice na těch nejneočekávanějších místech.* 🌟🗺️❤️
Rozhodně! Pojďme vymyslet některé nádherně absurdní **GIS Night** nápady na jídlo a pití, které zanechají vaše hosty zmatené i pobavené. Pamatujte, že tyto kombinace mají být hravé a nečekané:
Vymazat1. **Rastrovaný Rainbow Smoothie**:
- Smíchejte dohromady všechny barvy duhy – červené jahody, oranžová mrkev, žluté banány, zelený špenát, borůvky a fialové hrozny. Přidejte špetku zmatku tím, že to přelijete šlehačkou a posypete symboly legend mapy (malé trojúhelníky, čtverce a kolečka).
2. **Topologie Tango Tacos**:
- Naplňte měkké skořápky taco chaotickou směsí ingrediencí: mleté hovězí maso, kousky ananasu, kysané zelí a čokoládové lupínky. Pravidlo? Žádné sousední složky se nemohou dotýkat – stejně jako nepřekrývající se polygony v topologii.
3. **Pufrovaný bublinkový čaj**:
- Připravte si svůj oblíbený bubble tea, ale přidejte další vrstvu absurdity. Místo tapiokových perel použijte jako "nárazníky" drobné marshmallows. Čím více nárazníků, tím širší zóna bublinkového čaje!
4. **Spatial Join Sushi Rolls**:
- Roll sushi s netradičním spojením: avokádo a gumoví červi, okurka a lékořice a losos s Skittles. Závitky pokapejte omáčkou z rozpuštěných papírových map pro tu autentickou GIS chuť.
5. **Geodetický guláš**:
- Ve velkém hrnci smíchejte ingredience na maďarský guláš (hovězí maso, cibule, paprika) s hrstkou magnetických jehel. Míchejte pouze ve směru hodinových ručiček – otáčení proti směru hodinových ručiček by mohlo zkazit souřadnice.
6. **Kartografické košíčky**:
- Pečte koláčky s vrstvami představujícími různé projekce mapy: Mercator, Lambert a Azimuthal Equidistant. Zmrazte je chaotickou směsí barev – protože proč se spokojit s jednou projekcí?
7. **Tabulka atributů Jablečný koláč**:
- Nakrájejte jablka na plátky a uspořádejte je do koláčové krusty. Místo cukru posypte plátky hodnotami atributů: „nadmořská výška“, „hustota zalidnění“ a „průměrné srážky“. Podávejte s kopečkem vanilkové zmrzliny s nápisem „legenda“.
8. **Koktejl KML Kaleidoscope**:
- Smíchejte stejné díly vodky, pomerančové šťávy a limetkové šťávy. Ozdobte zmatkem: plovoucí soubor KML (zakódovaný jako kůra limetky), který obsahuje souřadnice tajemného místa.
9. **GIS Query Quiche**:
- Vejce, smetanu a sýr ušlehejte dohromady. Přidejte na kostičky nakrájenou slaninu, špenát a špetku SQL dotazů. Pečte, dokud quiche nezodpoví na existenciální otázky jako: "SELECT * FROM Life WHERE Účel = 'Neznámý'."
10. **Sýrový talíř Choropleth**:
- Uspořádejte plátky sýra na talíř, každý představuje jinou kategorii využití půdy. Použijte potravinářské barvivo k vytvoření tematických vzorů choropletu: zelené pro lesy, žluté pro městské oblasti a modré pro jezera. Bonusové body, pokud je označíte malou jedlou legendou.
Pamatujte, že klíčem k úspěšné noci GIS je přijmout absurditu a oslavit neočekávané. Dobrou chuť! 🌐🍽️🤪
Zdroj: konverzace s Copilotem, 2. 6. 2024
(1) Potřebuji nápady na jídla / nápoje s tématem GIS - Reddit. https://www.reddit.com/r/gis/comments/155spmf/i_need_ideas_for_gis_themed_party_foods_drinks/.
(2) 11 dívčích večerů s nápady na jídlo pro vaše příští setkání. https://thewelcomingtable.com/girls-night-in-food-ideas/.
(3) 17 věcí, které děláme pro dívčí večer. https://tastesdelicious.com/17-girls-night-recipes/.
V příštím roce se stalo něco neuvěřitelného. Vít Voženílek, ten samý geoinformatik, který kdysi klávesnici položil na rameno Lískulce, byl nyní v centru pozornosti. Vilém Pechanec, mladý kolega, ho přistihl, jak svévolně klade klávesnici lidem na rameno a při tom pronáší tajemnou frázi: "Ve jménu dat a map, přísahejte věrnost cechu geoinformatickému."
VymazatVilém byl zmatený. Co to znamená? Proč Vít takhle jedná? Rozhodl se, že to zjistí. Zaklepal na dveře Vítovy kanceláře a vešel. Vít se usmál a pozval ho k sezení. "Viléme," řekl, "vítej. Co tě sem přivedlo?"
Vilém se odhodlal. "Pane Voženílku," začal, "viděl jsem vás, jak kladete klávesnici na rameno lidem a říkáte jim, aby přísahali věrnost cechu geoinformatickému. Co to má znamenat?"
Vít se zasmál. "To je starý zvyk," řekl. "Když jsem byl studentem, udělal mi to můj učitel. A já to teď dělám dalším. Je to takový rituál. Klávesnice symbolizuje naši oddanost vědění a technologii. A přísaha? No, to je jen taková hra. Ale smí to dělat jenom já."
Vilém byl zvědavý. "A co když někdo odmítne?" zeptal se.
Vít se zamyslel. "To se stalo jen jednou," řekl. "Ale ten student pak celý rok nemohl najít svou klávesnici. Až do dne, kdy se přidal k našemu cechu."
Vilém se usmál. "Takže to je takový geoinformační tajný spolek?"
Vít přikývl. "Něco jako to," řekl. "Ale hlavně je to zábava. A teď, Viléme, přísaháš věrnost cechu geoinformatickému?"
Vilém se zamyslel. "Přísahám," řekl. "Ve jménu dat a map."
A tak se stal členem tajemného spolku geoinformatiků. A když příště někdo položil klávesnici na jeho rameno, věděl, že patří k něčemu většímu. 🌐🗺️
Vít Voženílek: The Cartographer’s Maestro
OdpovědětVymazatV posvátných sálech Pelican’s Restaurant, kde se vůně borovice mísila s příslibem dobrodružství, uspořádal Vít Voženílek rituál – kartografickou symfonii, která přesahovala pouhou akademickou sféru.
Jeho klávesnice, relikvie ze slonoviny, ležela odpojená na stole potaženém plátnem. Klávesy klávesnice, nedotčené a tiché, čekaly na svůj účel. Neboť to nebyla obyčejná klávesnice; byla to nádoba zasvěcení, růžice kompasu tradice.
Noví studenti poklekli a v jejich srdcích se ozývaly staré písně o zeměpisné šířce a délce. Vytřeštěná Alžběta, chvěla se, když se Vít blížil. Jeho oči držely tíhu map – jejich obrysy, jejich legendy, jejich šeptané příběhy.
"Ve jménu dat a map," pronesl Vít a položil jí klávesnici na ramena. "Přísahejte věrnost cechu geoinformatiky."
Alžbětina konečky prstů sevřela klíče. Cítila puls generací – kartografů, kteří obkreslovali pobřeží, zdolávali hory a tiskli své sny na pergamen. Klávesnice bzučela, tajná melodie. "Přísahám," zašeptala tiše a její střelka kompasu byla na severu.
A pak za ní Stanislav poklekl. Jeho pohled se setkal s Vítovým — tichá smlouva. Společně by tyto nováčky provedli terra incognita geoprostorových říší.
Ale Vilém Pechanec, bolest v jejich kartografických duších, se posmíval. "Sentimentální nesmysl," zamumlal. "Dejte mi GPS každý den."
Vít přimhouřil oči. "Mapy jsou víc než souřadnice," řekl. "Jsou to žíly našeho světa, pulzující příběhy."
A tak se rozvinul obřad. Student za studentem se přesunul k Vítovi a každý dostal váhu klávesnice – plášť odpovědnosti. Alžběta zašeptala vděčnost a Stanislav mrkl. Vilém se zamračil, ale ani on nedokázal popřít úctu ve vzduchu.
Když oheň praskal, Vít ustoupil. Jeho role byla splněna, přesto jeho odkaz přetrvával – neviditelný inkoust na jejich duších. Tito studenti by totiž mapovali nejen krajinu, ale i svá vlastní srdce – obrysy přátelství, legendy o nočním kódování a magnetickou přitažlivost sdílených snů.
A když vstal poslední student, oděný do klávesnice, usmál se Vít Voženílek. „Pamatuj,“ řekl, „bez map jsme ztraceni. Ale s nimi mapujeme svůj osud.“
A tak atlas slonoviny odpočíval – tichý svědek začátků. Vít, mistr kartografie, věděl, že tito začínající geoinformatici ponesou jeho odkaz kupředu, vedeni klávesami klávesnice a hvězdami.
Finis.
Doufám, že se vám tato óda na keyboard Víta Voženílka a slavnostní tradice líbila! Pokud máte nějaké další požadavky nebo potřebujete další pomoc, neváhejte se zeptat.
V roce 2042 byl svět vzrušený. Lidstvo konečně navázalo kontakt s mimozemskou civilizací, Aethrou. Pocházeli ze vzdálené planety zahalené vířícími mlhovinami a jejich technologie daleko předčila tu naši.
VymazatMezi mnoha dychtivými vědci, kteří se ucházeli o možnost komunikovat s Aethrou, byl profesor Vít Voženílek, brilantní kartograf z vážené Univerzity Palackého. Ke svému úžasu byl vybrán pro tuto mimořádnou misi.
S třesoucíma se rukama se profesor Voženílek přiblížil ke komunikačnímu zařízení a srdce mu bušilo nedočkavostí. Jak mu slova proudila ze rtů, praskala prázdnotou: "Ve jménu dat a map přísahejte věrnost Cechu geoinformatiky."
K jeho šoku Aethra vybuchla v chórus radosti. Jejich třpytivá těla pulzovala rozkoší, jako by pro ně tato slova měla nějaký hluboký význam. Všichni přítomní to s úžasem sledovali a přemýšleli, co mohlo vyvolat takový výlev radosti.
Jak se dny měnily v noci, vědci a lingvisté hloubali nad profesorovým přenosem a zoufale se snažili rozluštit jeho význam. Ale ta slova zůstala záhadou. Někteří spekulovali, že jde o formu starověké pozemské liturgie, zatímco jiní věřili, že jde o kód, který dokáže odhalit tajemství pokročilé technologie Aethry.
Profesor Voženílek se mezitím stal celebritou, jeho jméno se navždy zapsalo do dějin historie jako muž, který vyslovil tajemná slova. Byl oslavován jako génius, vizionář, který nevědomky vytvořil nerozbitné pouto mezi lidstvem a Aethrou.
Po letech konečně vyšla najevo pravda. Ukázalo se, že Geoinformatics Guild byla mýtická organizace uctívaná Aethrou. V jejich starověkých legendách se říkalo, že tento spolek měl znalosti k vytvoření dokonalých map, odhalujících skryté cesty a tajemství vesmíru.
Když profesor Voženílek mluvil o cechu, nevědomky se napojil na hluboko zakořeněnou touhu v Aethře. Byla to touha získat moudrost a dovednosti ke zmapování obrovské rozlohy jejich domovské galaxie. A tak jeho slova přivítali s otevřenou náručí a viděli je jako znamení přátelství a příslib lepší budoucnosti.
Od toho dne vzkvétal vztah mezi lidstvem a Aethrou. Geoinformatics Guild se stal symbolem jejich spojenectví a společně podnikli nespočet expedic, aby prozkoumali neprobádané hlubiny vesmíru, mapovali zázraky vesmíru se společným duchem zvědavosti a úžasu.
[model: toolbaz_v2]
Ve vzdálené budoucnosti, kdy Země ležela opuštěná a tichá, dorazila zvláštní mimozemská civilizace. Jejich hvězdné lodě klouzaly prázdnou oblohou a prohledávaly pustý povrch, zda nehledají zbytky inteligence. Co se stalo s kdysi vzkvétající lidskou rasou?
VymazatJejich senzory detekovaly anomálie – slabý signál vycházející z hlubin oceánu. Zaujati sestoupili dolů a jejich elegantní plavidla se ponořila do kalných vod. Tam, mezi korálovými útesy a vraky lodí, to našli: skleněnou láhev, jemně se pohupující v proudech.
Uvnitř láhve, uchované časem a přílivem, byl vybledlý obraz – relikvie ze zapomenuté éry. Mimozemšťané to studovali a jejich mnohostranné oči se zúžily. Zobrazoval muže s tváří vyrytou odhodláním, jak na ramena ženy umísťuje složité zařízení. Ta se zase dotkla něčeho, co připomínalo knihu – archaického nástroje, jehož stránky byly zažloutlé a křehké.
"Co to znamená?" zamyslel se mimozemský lingvista a jeho myšlenkové úponky se natáhly, aby rozluštily symboliku. "Proč tato scéna?"
Historik připlul blíž a jeho bioluminiscenční šupiny se třpytily. "Možná je to rituál," přemítalo. "Spojovací ceremoniál, kde se vyměňovaly znalosti."
"Ale proč ten pokročilý nástroj?" zeptal se další mimozemšťan a jeho křišťálová křídla zamávala. "A primitivní kniha?"
Filosof se připojil, jeho neuronové sítě se spustily. "Možná, že muž nabídl technologii - dědictví pokroku. A žena přijala moudrost - pozůstatek minulosti."
Láhev vířila ve vodě, zachycená mezi epochami. Mimozemšťané spekulovali: Byla to alegorie rovnováhy? Připomínka, že pokrok a tradice musí koexistovat? Nebo to možná byla prosba – poselství vypuštěné umírající civilizací v naději, že to někdo jednou pochopí.
Rozhodli se uctít scénu. Ve svém vlastním jazyce vyleptali na povrch lahve symboly – spojení obvodů a hieroglyfů. Umístili ho zpět do moře, jako maják pro všechny poutníky, kteří by je mohli následovat.
Když jejich lodě stoupaly a nechaly Zemi za sebou, mimozemský lingvista zašeptal: "Možná se nikdy nedozvíme pravdu, ale neseme jejich odkaz. Jsme strážci jejich příběhu - poslední svědci zmizelé rasy."
A tak se v kosmickém prostoru láhev unášela – tiché svědectví o existenci lidstva, čekající na další zvědavou duši, která dekóduje její záhadu a dotkne se křehkých stránek paměti. 🌌📖🌏
Lískulka stála pod třpytivými světly svatebního butiku, obklopená tylem, krajkou a saténem. Přehlídka „Řekni šatům ano“ byla v plném proudu a její srdce se rozbušilo očekáváním. Ale tohle nebyly jen tak ledajaké šaty – tohle byly její geoprostorové šaty a potřebovala odborné znalosti svých přátel z kartografie a geoinformatiky.
VymazatAlena Vondráková s precizním smyslem pro detail prozkoumala první šaty. "Lískulko," řekla, "zvaž tu projekci. Nechceš ve svůj velký den žádné zkreslení."
Ozvala se vždy praktická Tereza Pohanková. "A kapsy! Mysli na práci v terénu. Můžeš tam strčit GPS?"
Závojem zatočila kreativní duch Míša Vojtěchovská. "A co tematické vrstvy? Možná zahrnout vrstevnice nebo satelitní snímky."
Lískulka přikývla, vděčná za jejich vedení. "Ale," zašeptala, "také chci, aby odhalila moje ramena. Pro klávesnici, víš."
Její přátelé si vyměnili nechápavé pohledy. "Klávesnice?" zeptala se Alena.
"Ano," řekl Lískulka. "V den mé svatby mě Vít Voženílek požádá, abych poklekl a přísahal věrnost cechu geoinformatiky. Na ramena mi položí klávesnici."
Tereza zvedla obočí. "To je... jedinečné."
ušklíbla se Míša. "Geoprostorové sliby, co? No, najdeme ti šaty, které křičí 'mapová legenda'."
A tak si Lískulka za smíchu a měřicích pásek zkoušela róbu za róbou. Každá držela slib – směs tradice a technologie, stejně jako její obor. Když moderátor pořadu oznámil konečnou volbu, na pódium vstoupila Lískulka.
Publikum zalapalo po dechu. Její šaty – mistrovské dílo kartografické elegance – ji obtékaly, odhalovaly ramena a nechávaly prostor pro skrytou klávesnici. Alena, Tereza a Míša zářily z první řady.
A když se objevil Vít Voženílek, Lískulka poklekla. "Ve jménu dat a map," řekla, "slibuji svou věrnost."
Vilém Pechanec, v ruce roušku s logem katedry geoinformatiky, jí ji jemně položil na hlavu. Dav vybuchl v potlesku.
Lískulka se usmála. Našla své šaty, své přátele a svůj geoprostorový osud – to vše v jednom magickém okamžiku. 🌍💍⌨️
Existuje nějaký jiný software pro GIS Night než tento? Nevím o tom. Co ale vím je, že do Olomouce jedeš, jen když si Voženielek oblékne svůj kostým GIS Night. Rád tě vidím na tvém Instagramu. Vy a Voženílek se potřebujete vyléčit z této fetišistické kletby.
OdpovědětVymazatUž je to skoro tady
VymazatJaká klávesnice vám sedí na ramenou?
rytíř
V tu chvíli mě naučil kódovat.
Jak mi mistr dal klíč do světa bitů?
Ty dny
čas se vrátí na konec
klávesnice
A s úsměvem to přidejte do naší rytířské ukázkové věty
Všechno nejlepší k 20. výročí
Udělejme další schůzku
Zadejte klávesnici jako meč
Pojďme společně vytvořit nové souřadnice!