Rudecké veget

📰 SKANDÁL NA SEVERU! Voženílek přistižen v „nepřátelských barvách“ 😱 FRÝDEK-MÍSTEK / PARDUBICE – Tohle nikdo nečekal! Útočník Daniel Voženílek byl podle svědků přistižen přímo na tribuně při zápase mezi HC Frýdek-Místek a rezervou HC Dynamo Pardubice B… a to v kšiltovce Dynama! Ano, čtete správně. V aréně farmy HC Oceláři Třinec se měl objevit hráč spojený právě s tímto klubem – a fandit soupeři. Fanoušci nevěřili vlastním očím. 🎩 Rodina, nebo provokace? Důvod? Podle informací bulváru byl Voženílek na místě kvůli svému bratrovi Marek Voženílek, který nastupuje za pardubickou rezervu. Jenže ani rodinné pouto tentokrát situaci nezachránilo. „Viděl jsem ho jasně! Seděl nahoře, klobouk Dynama, žádné maskování. Tleskal po gólu Pardubic!“ uvedl jeden z fanoušků, který si přál zůstat v anonymitě, ale ochotně poskytl rozmazanou fotografii. 💸 Tvrdý trest: 10 % z platu pryč! Disciplinární komise na nic nečekala. Podle zákulisních zdrojů padl rychlý verdikt: 👉 srážka 10 % z plat...

 S Crashem to v poslední době přestává být únosné. Kdyby mu Vilda Pechanec necítil vděčnost za svůj nový zfalšovaný řidičský průkaz, už by ho z katedry dávno vylil. Crash se totiž věnuje všemu možnému, jen ne svému studiu.  Mezi jeho nejoblíbenější aktivity patří pořádání tipovacích soutěží. Víte, kolik se na minulém GIS Nightu vypilo piv? Jakou nejdelší vzdálenost urazil gisácký maskot za jediný den? Kolik chlebíčků se škvarky se sní na příštím Kartografickém dni? Crash to ví. A od té doby, co na všech společenských akcích nutí studenty i profesory účastnit se jeho nové stolní hry, to ví celá katedra. Děsím se dne, kdy se zeptá na přesný počet školních atlasů u Víti Voženílka doma. Nebo na přesný počet studentů, kterým položil klávesnici na ramena. Crash totiž ví i věci, které by vědět neměl. Crash má kromě toho i kreativního ducha, který se obvykle probouzí v tu nejméně vhodnou dobu. Včera v půl druhé v noci bombardoval Jardu Buriana seznamem skladeb, které by měl zahrát na ...

Včera jsme s Míďanem a Amálkou měli prázdnou ledničku a nechtělo se nám vařit. Tak jsem se rozhodl, že je za hezké chování pozvu na oběd do restaurace. To jsem ovšem netušil, že jsem to právě zakřiknul. Míďan hnedka zavýskal „Já chcu do restaurace U Kapličky!“ „To je moc daleko,” povídám já, „vybereme něco bližšího.“ Míďan se zakabonil: „Ale já chcu do Kapličky!“ a začal třískat klávesnicí do stolu. Pochopil jsem, že není zbytí, a nasedl s oběma děckama na dvacítku, cíl Svatoplukova ulice. Už v autobuse Míďan vytáhl z ruksaku černou fixu a načmáral na sedadlo před sebou „GIS Night.“ V ten moment mi došlo, že to už lepší nebude. U Kapličky Míďan zahlásil číšníkovi: „Já bych si dal ty penne s ragú a tvarůžky s bramborem.“ Číšník byl překvapený, že má tak malé děcko tak velký hlad, ale obě jídla mu přinesl. Jakmile Míďan obdržel svoji objednávku, začal obě jídla krájet na malé kousky a míchat je do sebe. Nakonec to celé přelil tatarkou. Hosté u vedlejšího stolu se na nás dívali trošku div...